Biskup sedící na soudku vína se spokojeně směje, tahle etiketa se smí používat jedině pro vína z vinice Erdener Prälat. Aby to nebylo tak jednoduché, tak Erdener Prälat původně bylo známkové víno a stejnojmenná vinice byla zapsaná do katastru až v roce 1971. Známý obrázek Preláta se sklenicí vína si pro svoje (známkové) víno rezervovali ürzigští Berresové a teprve německý vinařský zákon z roku 1971 je donutil zapsat do pozemkového katastru vinici Erdener Prälat. Bylo kolem toho mrzení, protože zákon nafoukl (dosud neexistující) vinici z původních 0,4 na 1,5 hektaru a tak k pozemkům na Prelátu přišlo dalších asi deset vinařů, kteří léta trpělivě skupovali okolní parcely. Původní malá rozloha patřila monopolně Berresům. Na lednovou degustaci přivezl Stefan Erbes do Prahy několik lahví devadesátoletních ryzlinků z Preláta, protože je v té době s otcem Karlem pro Berresy vyráběli. Hledal jsem informace a zjistil i lehce úsměvné skutečnosti o tom, že Preláta zapsali do katastru až v roce 1971, přestože víno Erdener Prälat dělali Berresové už někdy v polovině devatenáctého století.

Všechny reporty a informace se shodují ve dvou věcech. Že na Prelátu dozrávají hrozny do vyjímečně vynikající kvality a zralosti, a že vína z Preláta extrémně dobře a dlouho vyzrávají v lahvi. Druhou informaci můžu potvrdit hned několika příklady. V červenci jsem měl naslepo určit ročník a dal jsem 2005 (nebylo řečeno, že jde o Preláta). Správně bylo 1993, ale to jsem si vůbec neuměl představit. Největším omezením archivace těchto vín asi bude použitý korek. Dvacet roků je optimální doba a nechat víno ležet déle bez výměny korku s sebou nese velké riziko. Tentokrát jsem měl štěstí, korek je černý do hloubky asi tří milimetrů, ale dál je úplně zdravý.

1995er Erdener Prälat Riesling Auslese***, Christoffel-Berres
Ve skleničce světlá zlatavá barva, vypadá nazrále a oxidativně. Na nose jsou zralé citrusy (spíš pomeranče a limetky než citrony) a lehké voskově botrytické tóny. V chuti hodně husté až olejovité, svěže citrusové (pomeranče a lehce grepy), žluté ovoce a zralý ananas, s pěknou kyselinou. Vyvážené a se spojenými chutěmi (předpokládám, že původně mělo 100+ gramů cukru a vysokou kyselinu, ale dnes působí jako polosladké a s celkem příjemnou klidnou kyselinou), lahvově nazrálé, ohlazené, ale zatím bez výraznější oxidace. Jemnost, koncentrace a samozřejmě žádný petrolej – před lednovými degustacemi se Stefanem Erbesem jsem nabízel sázku na to, kolik ze šesti devadesátoletních ryzlinků bude mít petrolej. Kdo by býval vsadil na nulu, ten by vyhrál. V závěru vystupuje lehounký kořenitý tón. Víno si ještě drží svěžest, sílu a energii, ale nazrálost už vládne a můj soukromý odhad je, že zlepšovat se už nebude. Hlasuju pro vypití, i s ohledem na věk korku to není žádná svatokrádež, ale docela dobré řešení.

Největší problém je odhodlat se víno otevřít :-) a nejen kvůli ceně. Jestli někdo hledáte narozeninový dárek pro někoho blízkého narozeného 1991, 1993 nebo 1995, obraťte se na pana Skleničku :-) (Možná bych našel i některé další ročníky.)