Čtvrteční večer doma jsem režíroval jako rozloučení s létem, jen pravidelné odpolední plavání v písáku jsem nestihl. S dcerou jsme grilovali klobásy, vepřovou panenku a papriky, zajídali jsme to čerstvě ustřiženými hrozny Modrého Portugalu, okurkami a rajčaty. Nerad se loučím se zářijovými vedry, spíš vymýšlím, jak si léto prodloužit.  

Nad včerejším příspěvkem jsem přemýšlel, jestli závěr o Chalonu a Maconu není příliš motivační až reklamní. Nakonec zapůsobil motivačně na mě, ponořil jsem se do toho a výsledek předení konspirace přišel v podobě (dlouho nepřítomného) nápadu na další Komunitní Bedýnku. Už bylo na čase, právě jsem vydal poslední orvietskou bedýnku a toskánská vína z Montepulciana zbývají v množství, které akorát vystačí jednomu chudému bloggerovi na zimu. Bílou burgundskou bedýnku mi na jaře překazil úraz a pětiměsíční marodění, když jsem se rozkoukal, byla nejlepší vína už vyprodaná. Několikrát jsem psal vinařům dotazy, ale žádná odpověď nepřicházela, Ve čtvrtek ráno mi oznámili Berthenetovi z Montagny, že už nalahvovali a prodávají ročník 2015 a hned na to i jedno další a velmi nadějné vinařství z Maconu. To musel přivolat ten včerejší text :-)

Vína z ročníku 2015 předchází tak skvělá pověst, že bych je klidně objednal bez ochutnání, ale u ranního kafe jsem si v duchu sesumíroval hned tři bedýnky z burgundských patnáctek. To se určitě nepovede, ale rozhodně je chci napřed ochutnat a vybrat si z nich. Nejradši bych se sbalil a jel degustovat, ale začal jsem tím, že jsem z chladničky vytáhl asi poslední lahev Mont Cuchot od Bertheneta.

Montagny Premier Cru Mont-Cuchot 2013, Jean-Pierre Berthenet
Stále považuju za Berthentův majstrštyk cuvée Vieilles Vignes, ale když jsem loni na jaře přivezl první paletu, nejvíc mě bavila právě Mont-Cuchot. Staré keře jsou z barikových sudů a byly ještě zavřené a nepřístupné, Mont-Cuchot je z nerezu (s malým podílem barikových sudů). Dokud bylo víno mladé, barikový sud se v něm hodně prosazoval, ale základem bylo ovocné Chardonnay z nerezu. Když jsem ve čtvrtek přemýšlel o opakování nákupu, zajímalo mě především, jak se vyvíjela vína z loňského dovozu.

Na Berthenetových lahvích se dá poznat podíl barikových sudů. Základní nerezové Chardonnay je v obyčejné lahvi burgundského tvaru, s rostoucím podílem barikových sudů lahve baňatí a nabývají na stylizované expresivnosti :-) Barva je klasická zlatožlutá burgundská, vůně hodně ovocná (citrusy, málo vyzrálé tropické ovoce). Podle mých poznámek z degustace ve vinařství 10-20% barikových sudů, na nose to už dnes ani není poznat. V chuti výborná kyselina, středně plné a nesené zralým ovocem (citrusy, tropické ovoce a jablka), lehce oříšky a minerální pohlazení. Slušně dlouhé s postupně mizející dochutí. Už úplně vyzrálé, projevem typická (tak přesně akorát nabušená) šardonka z nerezu. Přiměřených 13% alkoholu. Pokud jde o archivaci, tak je přesně na vrcholu nebo těsně před ním, podle toho, jak to kdo má rád.

Že se k tomu vracím, ale nedá mi to: úvodní kyselina je naprosto parádní. Ani ne přehnaná, ani ne schovaná, je krásně cítit, je ovocná, ale není příliš důrazná. Fakt krása.