Měl bych psát o Alsasku a dělat reklamu novým alsaským inflačním bedýnkám, ale není kde brát. Největší reklama pro husserenské biodynamiky Kuentz-Bas není (konečně!) hvězdička v ročence Revue du Vin de France, ale fakt, že z předchozího dovozu nemám ani lahev. K tomu jednu vzpomínku. V roce 2015 mě magicky uhrančivě přitahovaly dva Pinoty Gris z Kuentz Bas. Mám šedou rád sladkou, ale tyhle byly suché a důrazně minerální. Asi týden po rozvozu bedýnek mi zavolal jeden z pravidelných účastníků: Ty Skleničko, nemáš navíc nějaké Pinoty Gris? ptal se. Mám dvanáct lahví, řekl jsem hrdě. Tak já bych si je vzal všechny, jestli to jde. Řekl, a bylo po Pinotech i po hrdosti. Tak se prosimvás hlaste a přihlašujte. Snad mi tentokrát něco zbyde :-)  

Místo Alsaska jsem teď řešil toskánské Sangiovese. Po půlroce se slibně rozjela spolupráce s Naturel barem v pražské Myslíkově 6. Napřed dlouho nic a na konci roku se začaly v Naturelu prodávat nejen moselské ryzlinky, ale i toskánská Vernaccia, francký Silvaner a toskánské Sangiovese. Všechno vína, která znáte z Komunitních bedýnek. Od začátku roku tam jede týdenní program tématických degustací. Za 99 kaček můžete ochutnat tři vína, tento týden tři Sangiovese. Jedno z Umbrie (Il Campanile 2015), dvě z Toskánska (Chianti Rufina a Vino Nobile). Zatím u návštěvníků vede Umbrie, no to mě podrž :-) Ale na srovnávacích degustacích není vítězů a poražených, nejzábavnější na tom je právě srovnávání. Na fotce s Adamem K. připravujeme degustaci :-)

Dodatečně doplňuju jednu dobrou zprávu z nového Decanteru. Sarah Jane Evans MW hodnotila „španělská vína do 30 liber“ a základní Mas Collet 2015 z Celler de Capcanes dala 90 bodů / 100. Nejzábavnější okolnost: britský dovozce má víno za 13 liber, asi 370 Kč. V Komunitních bedýnkách bylo za úhledných 240 Kč. Až mi zase někdo řekne, že je nějaký víno drahý… :-) Když Master of Wine dá devadesát bodů vínu za 240 korun, tak to snad není špatná koupě?

Riesling 2009 Vendanges Tardives, Cave de Hunawihr
Asi poslední Alsasko v mé chladničce, dovoz z první alsaské bedýnky v květnu 2012. Obtížně jsem se srovnával se stylem alsaských Vendanges Tardives, ještě obtížněji poté, co jsem objevil moselské ryzlinky. Základní rozdíl je, jak jsem se doučil před několika málo lety, v technologii. Na Mosele se lisuje krátce a sedimentuje rychle, mošty nejsou v kontaktu se slupkami nebo pevnými částmi skoro vůbec. Výsledkem jsou čistá lehká vína s tenkým tělem. V Alsasku se lisuje dlouho, vpodstatě jde o krátkou maceraci slupek v lisu. Vína jsou mnohem robustnější a tělnatější. Laicky řečeno, všeho je tam hodně.

Štíhlá alsaská lahev a klasicizující etiketa. Plastová zátka. Zlatožlutá barva se už hodně blíží zlaté, ve vůni med, včelí vosk, navinulá jablka, zralé citrusy, tlející podzimní listí. Trochu nápadný alkohol. V chuti pěkně spojená kyselina se zbytkovým cukrem. Cukru není nijak moc (Mosela umí víc, ale moje alsaské Vendanges Tardives má 13% alkoholu, takže vedle Mosely skoro suché), pěkný ovocný projev s nazrálými jablky a žlutým ovocem, nahořklými grepy, botrytické tóny a zase chuť připomínající podzimní tlející listí v parku. Dlouhé s pevnou dochutí. Spíš jako malá tečka po večeři než jako víno na delší pití.  Už jsem psal tady v roce 2012, že jemnost a eleganci mohlo poměřovat se sauterneským, ale stylově jsou mi dnes bližší hubené ryzlinky z Mosely.

Znovu připomínám aktuální alsaské bedýnky, tentokrát suché jako saharský písek. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady!