Jakou honičku jsem měl v lednu, o tom nejlíp mluví, že jsem Pergolaiu 2010 otevřel až v únoru.

Neprodejný vzorek nového ročníku jsem dostal v pátek před Vánoci. Chtěl jsem vyloudit aspoň 6 lahví s tím, že ji vezmu na Galadegustaci Prague Wine Trophy, ale paní Génot z vinařství Caiarossa byla neoblomná, Pergolaia 2010 ještě musí zůstat skrytá. Pravidelní čtenáři vědí, že je to pro mě srdeční záležitost, Sangiovese (s malým přídavkem Merlotu a Cabernetu Sauvignon) z toskánského etruského pobřeží, kterému francouzský vinař dává eleganci a jemnost u téhle odrůdy zřídkavou.

Od roku 2003, kdy Caiarossa vyrobila první ročník, platí pro Pergolaiu konstantně dvě pravidla. Spontánní kvašení (to platí i pro ostatní tři vína z Caiarossy) a mantra žádné nové bariky. Caiarossa si nic neusnadňuje, biodynamické hospodaření ve vinici doplňuje spontánním kvašením a použitím různých nádob pro školení vína. Jestli jsem to správně pochopil, tak vína vždy kvasí v týchž nádobách, ve kterých potom vyzrávají. Na webu ještě není ani slovo o Pergolaie 2010 ani o počasí v tom roce, takže pojďme rovnou na degustaci.

Světlá granátová barva, nazrálá s oranžovým okrajem. Zavřená vůně s přezrálým lesním ovocem a parfémovou naléhavostí, s náznakem kůže. V chuti suché, s mixem lesního ovoce a nečekaně důrazným závojem tříslovin. Tříslovinový závěr je zřejmě důvodem, proč vinařství čeká s prodejem vína, Pergolaia byla pro mě vždy Sangiovese s minimální tříslovinou. Přesto se ovocná složka chuti důrazně hlásí o slovo a dere se přes třísloviny vzhůru. 13,5% alkoholu, o půl stupně míň, než před rokem. Projevem se hodně blíží předchozímu ročníku, ten je ale už v lepší formě. Teď je 2010 ještě víc uzavřená, silná, atletická na úkor elegance. Rád si počkám do léta na to, až se třísloviny srovnají a ovocitost převládne. Jako en primeur to je výborná zkušenost, ale optimálně vyzrálá Pergolaia 2009 zatím vede.