Nebudu objektivní, jsem její fanoušek. Moc se mi líbila Frankovka 2008, kterou jsem měl v loňských rakouských bedýnkách. Při přemýšlení o dobrých červených vínech se mi vracela jako refrén ohraný písničky, tak jsem před týdnem napsal do Golsu. Pozvání k návštěvě přišlo obratem. Moc jsem těšil, ale tím víc jsem se bál zklamání. Bylo to ještě lepší, než jsem doufal.         

Těsně před cestou jsem se ještě ptal jistého vinaře, který už v Golsu byl, jaké to je? „Dobrej barák, dobrá ženská, dobrý vína,“ zavzpomínal. Barák zasazenej do vinice je na horní fotce. Příznačně zakotvenej v krajině, velkej, ale ne okázalej, krásnej.

Ještě jednou průčelí domu, jak ho vidí návštěvníci. Vpředu přijímací místnost a kancelář, vzadu už jen výrobní zázemí. Judith Becková je podobně neokázalá, civilní a vstřícná. Obvyklá lustrace čili vyptávání, co jsem zač a jak mě napadlo zajímat se o její vína proběhlo krátce a postrádalo agresivní naléhavost, v německy mluvících zemích i ve Francii obvyklou. Z jednání byla patrná vyrovnanost, klid a otevřenost.

Prošli jsme poklidným tempem třináct vín z aktuální nabídky. Na začátek právě nalahvovanou Weissburgundu 2013. Moje poznámky jsou telegrafické, pamatuju si překvapení, že víno bylo čisté a živé, nerozbité lahvováním. Pět měsíců ve velkém sudu na hrubých kalech, přesto jiskrné a čisté. Citrusovo-broskvové s odbouranou kyselinou jablečnou, suché s maličkým zbytkem cukru, živelně pitelné, svůdné. Kdyby tak vypadala na konci února všechna vína ročníku 2013! Neuburger Reserve 2012 je asi soukromá záliba vinařky, náběh do oranžových vín :o) Pětidenní macerace na slupkách a rok v barikovém sudu, celkový objem výroby jeden sud. Plnotučné výrazné víno.

Červená jsme začali mladým Zweigeltem 2012, vínem „na běžný pití.“ Je to ovocný, čistý Zweigelt s pěknou kyselinou, zábavný, živý. Potom přišlo to, na co jsem se těšil nejvíc. 2012 Blaufränkisch je Frankovka „na běžný pití,“ která mi učarovala. Má radostně červenofialovou barvu, odrůdovou vůni s nakyslým kvasnicovým podtónem, ovocnou chuť podtrženou barikovým sudem, ale ten sud snad musel být z třešňového dřeva :o) Jen staré, mnohokrát použité sudy a sametově měkké taniny vhodné i pro nejjemnější dámská ústa!

Ještě o stupeň výš je 2011 Blaufränkisch Alte Lagen. Frankovka ze starých vinic (ale paní Becková hned vysvětlila, že v tomto případě to neznamená staré keře, ale tradiční vinice na svazích za Golsem). Má výraznou třešňovou vůni, temnější barvu a koncentrovanou chuť. Ovocná nádhera. Už předchozí víno by stačilo k rehabilitaci odrůdy (nepodceňuje ji jen Robert Parker, ale i většina konzumentů v Rakousku i Česku, a nejspíš pro to mají z minulosti dobré důvody), ale Alte Lagen už jsou krok dál s ambicí udělat velké víno z opomíjené odrůdy. Paní Beckové jsem to řekl stručně: nemám komentář, jen gratulaci.

Potom bylo několik vín vytvořených jako cuvée. První se jmenuje Pannobile a je to společná značka sdružení spolupracujících vinařů. Ti vytvoří (každý sám za sebe) prestižní směsné víno (bílé a červené) z lokálně typických odrůd, a společně ho propagují. Na rozdíl od Česka, kde podobné snahy o spolupráci radostně začínají a po čase hrozí skončit ostudou, v Rakousku to funguje (na stejném principu prý běží podobná spolupráce ve Štýrsku). Před rokem mě zaujalo bílé Pannobile golského vinařství Gsellmann, podobně ambiciozně jsou postavené dvě cuvée Judith Beckové. Obě jsou výrazná, ale při prvním setkání jsou pro mě snáz srozumitelná jednoodrůdová vína. Judith Beck kromě toho dělá i červené cuvée Heideboden (z vinic mezi Golsem a Neziderským jezerem, 60 ZW, 20 Fr a 20 Vavřinec) a Judith (75 Fra 25 Vavřinec).

Dalším spolkem, v kterém se Judith Beck angažuje, je sdružení RESPEKT. To je sdružení patnácti vinařů (taky Fred Loimer, Franz Weninger nebo Andreas Gsellmann) zavazujících se k respektování biodynamických principů. Měl jsem v tom trochu zmatek, protože Judith Beck bývá citovaná jako zastánce a propagátor biodynamiky, ale na technických listech vín je jen poznámka Víno z hroznů organického zemědělství. Dostal jsem vysvětlení, že vinařství se nepřihlásilo k členství v Demeteru, který jako jediný certifikuje biodynamické vinařství, ale biodynamiku praktikuje a spolčuje se kvůli tomu v RESPEKTu. Ještě povinné údaje: vinařství vlastní 15 hektarů vinic a nakupuje hrozny z dalších pěti hektarů. Celková roční výroba kolísá kolem 100.000 lahví.

Absolutní špičkou degustace pro mě byla červená odrůdová vína. Pinot Noir 2011 byl třešňově ovocný, hladký, příjemný a osobitý – bez dluhů vůči Burgundsku i vůči německým „severským“ Pinotům. 2011 St. Laurent Schafleiten je pěkný, voňavý pokus o velké víno z Vavřince, ale já se s ním trochu minul. 2011 Zweigelt Goldberg je seriózní, velké víno z Zweiglu, senzace! (Víno má přednost před odrůdou, jak říká jeden český vinař, tak cena taky odpovídá výsledku a ne odrůdě.) Bambule je Chardonnay macerované a kvašené na slupkách, další výlet do oranžových vín.

Žen – vinařek je málo, a chlapi mají různé teorie, proč to tak je. Z praxe jsem vypozoroval, že jednání soutěžní poroty při hodnocení vín probíhá tím klidněji a konstruktivněji, čím víc je v ní ženských :o) Podobně probíhala i moje návštěva ve vinařství Judih Beck. Nepamatuju se, že bych kdy zažil tak příjemnou a klidnou degustaci ve vinařství, a k tomu stejným dílem přispěla vína i otevřenost vinařky. Přál bych vám, abyste tam byli taky.

Ale třeba jste tam už byli?