Pondělní odměna za devadesát minut na tenisovém kurtu. Bohužel došlo na to, že jestli si mám se synem ještě letos zahrát, budu muset pár kilo zhubnout. Za dva týdny mu bude patnáct a už teď má 177 centimetrů, navíc já se už v mém věku nezlepšuju. Po zápase jsem si otevřel Crémant z Clessé, ale raději jsem oželel večeři.    

Crémant je další úlovek z dubnových degustací v Burgundsku. Už jsem tady psal, že mě víc než suché šardonky z Viré-Clessé překvapily sekty. Tenhle bych zpočátku zařadil mezi ty obyčejné, příjemně pitelné, trochu strohé šumivky. Nic zásadního, nic světoborného. Přesto mě s postupujícím časem víc a víc bavil, včetně už zmíněné strohosti projevu.

Crémant de Bourgogne Brut, Stephane et Lucie Guillermin, Clessé

Předchozí zařazení docela sedí i podle ambaláže a etikety, střídmě barevné a stylové. U burgundských Crémantů se obvykle ročník neuvádí (vysvětluju si to tím, že jde většinově o spotřební záležitost a vinař po doběhnutí jednoho ročníku průběžně nasazuje další, pokud chce vyrobit něco zásadního, uvede i ročník). V tomto případě se dá s malou znalostí nedávných ročníků snadno uhodnout ročník 2012, indicie jsou i v následujícím popisu.

Barva je klasická šardonková, světlá zlatožlutá, krásně čirá. Dobré vytrvalé perlení. Ve vůni strohé s šardonkovým ovocem a znatelným oxidativním tónem. V nekompromisně suché chuti výrazná kyselina, citrusově ovocné tělo, čistota projevu a neuvěřitelná délka: když si dáte první doušek na začátku fotbalového přenosu, cítíte ho na patře ještě o poločasové přestávce. Víno s charakterem, za oxidativní podtón v chuti, strohou suchost, skvělou kyselinu, čistotu a nevídanou délku 88-89 bodů/100.