Po dvou dnech na Mosele jsem zpátky doma a probírám vzorky a úlovky. Na konci června jsem dokonale vyprodal Erbesovy ryzlinky a z praktických důvodů (dovolené) jsem si novou zásilku nenechal přivézt spedicí, ale zajel jsem si pro ni sám. Co jsem ušetřil na dopravě (nafta vyjde levněji než spedice), to jsem utratil za ubytování a nákupy vzorků. Popravdě jsem dopředu smířený s tím, že nic srovnatelného s Erbesem v nových nákupech neobjevím, ale odůvodním si to vždycky snahou sledovat nová jména a obecně úroveň ročníku.  

Dnešní dvě vína jsou z bernkastelské vinotéky St. Nicolaus Hospital. Podle etikety je výrobce shodný s provozovatelem vinotéky, takže malá daň zvědavosti. Navíc ceny vín byly přesně na té úrovni, kterou bych na Mosele rád viděl, a tedy o nějakých 20 až 30 procent nižší, než je obvyklé.

2016 Brauneberger Juffer Riesling Kabinett, Weingut Stiftung St. Nikolaus-Hospital
2016 Bernkasteller Badstube Riesling Spätlese feinherb, Weingut Stiftung St. Nikolaus-Hospital
Obě vína jsou přesně naplňují představovu moselského ryzlinku pro ty, kdo na Mosele nebyli. Stručně řečeno, je to jakási dobře odvedená střední třída, ale chybí jim to, co dělá ryzlink výborným. Ostří kyseliny, zaměření na silné stránky odrůdy, focus. Abych neškodil, mají moselský styl a preciznost, jsou čisté a dobře udělané, ale rozhodující krok do první ligy ještě neudělaly.

Kabinet má vyšší citronově žlutou barvu, která naznačuje delší ležení v sudě a tedy to, že výrobce nepospíchal s lahvováním. Ve vůni intenzivní se zralými citrusovými plody, v chuti poměrně krotká kyselina (až bych hádal na odboouranou jablečnou), s vyšším zbytkovým cukrem, zralým žlutým ovocem a citrusy. % alkoholu, sladká chuť je silnější než kyselina. Čisté, dobře udělané, ale nadšení se nedostavilo.

Spätlese má 10,5 alkoholu, označené je jako feinherb. Vyšší zářivě žlutá citronová barva s drobným perlením. Středně intenzivní nos s mydlinkami a hodně zralými citrusy, v chuti lehké, s krotkou kyselinou a dotekem mydlinek, středně plné ale prostě… trochu mdlé. Stylově jasné a čitelné, jasná Mosela, dobrá čistota, ale postrádám typický ostrý souboj kyseliny a cukru, vzrušení.

Český Pinot s jižanským temperamentem
Večírek s návštěvou nakonec zachraňovalo samizdatové Rulandské modré 2015 neboli Pinot Noir z Kralup nad Vltavou, z mikrovinařství rodiny Macháčků. Dárce mě trochu strašil plnější barvou, vyšším extraktem a taniny, ale víno je na pohled světlé, rubínově červené s cihlovým odstínem. Ve vůni málo intenzivní a jen jemně peckovité ovoce (švestky), v chuti ovocné do švestkového láku, s pěknou kyselinou, pocitově s vyšším alkoholem (analytiky neznám). Příjemně kulaté a harmonické, v závěru lehce kořenité nebo taninové. Jen lehce, lehounce, žádnej taninovej šmirgl to není, naopak převládá hladkost a harmonie. Narozdíl od vůně je chuť intenzivní, dobře zaostřená, čistá a hodně ovocná. Celý projev je pro Čechy málo typický a poplatný vynikajícímu ročníku s vysokými teplotami. Pěkně nazrálé a moc zajímavé.