O brauneberském vinařství Boujong jsem psal už v předchozím příspěvku, dneska začnu zeširoka a semelu dvě témata, která mi v minulosti hýbala osrdím a žlučí. Obě témata se dají sloučit v jedno – pojďme si zanadávat na německé značení vína! Tak třeba první víno má na přední etiketě jen 2018 Brauneberger Juffer Riesling trocken (Spatlese je doplněno až na zadní etiketě). Při pohledu na etiketu to vypadá jako jakostka, která se tváří jako predikát. Zrovna tady to tak není (ukazuje to zadní etiketa), ale už jsem podobné označení viděl mnohokrát na fotkách nebo v regálech vinoték a pletlo mě to. Je mi jasné, že můj názor nebude mít vliv na nesmrtelnost syslů vypuštěných Andrejem na agrofertí pole, ale sakra pište ty etikety pořádně!
Obecně potisk etiket vína není žádná oddychová četba, a to ani nemusíte mít v zemi dva konkurenční systémy zatřiďování jako v Německu. Uvítal bych, kdyby vinaři všech národností, politických přesvědčení a věrovyznání psali etikety pořádně, ideálně podle jednoho mustru v každé zemi.
Něco podobného platí i o druhé etiketě. 2018 Blauschiefer Riesling trocken znamená něco jako Ryzlink z modré břidlice suchý. Ze zadní etikety je jasné, že jde o přívlastek (pozdní sběr čili Spatlese), ale obecně se na podobné modré, červené, šedé a oranžové břidlice, jíly a spraše dívám s hlubokým despektem. Každé dobré víno je odněkud, tedy z vinice, která se nějak jmenuje. Popisky o modrých a červených břidlicích beru většinou jako obchodní známku, která má vínu základní kvality propůjčit image něčeho lepšího. A jako najust mi to tady nevyšlo, při degustaci s vinařem v Braunebergu se mi Blauschiefer Riesling zdál skoro nejlepší. Chápu, že vinaři mají na práci spoustu důležitějších věcí, ale pro nás konzumenty by se svět zjednodušil, kdyby etikety byly tak nějak přehlednější a konzistentnější. Konec hlášení a pojďme na povinné cviky.
2018 Brauneberger Juffer Riesling Spatlese trocken
2018 Blauschiefer Riesling Spatlese trocken
Společně: klasická hnědá ryzlinková flétna, v obou případech totožný vzhled, krásně plná, zářivá citronově žlutá. Blauschiefer má tlumenou vůni s jemnými citrusy, lípou, máslem a lehkou křemennou mineralitou. Juffer má nos víc do zralého ovoce, hlavně citrusy a hrušky, kulatější a nazrálejší. V chuti je Blauschiefer hodně suchý s citrusy a lehce do jablíček, v těle tenký a od počátku s patrnými minerálními aromaty typu křesacího kamínku. V Braunebergu jsme vína otvírali nevychlazená, při pokojové teplotě, a křemičitá aromata se rozvíjela až do střelného prachu. Doma s podchlazeným ryzlinkem to není tak výrazné, ale přesto se mi zdá, že modrá břidlice je hodně výrazná, odlišná od červené (Urziger Wurzgarten) a šedé (Erdener Treppchen) a má hodně podobného s křemenem (Silex).
Brauneberger Juffer je o kus plnější, s malým zbytkem cukru, kulatější, a jak už naznačovala vůně, zralejší v ovoci. Hrozny (skoro rozinky, ale tuším, že ani v Braunebergu loni žádná úroda botrytis nebyla), citrusy a broskve. Jen náznaková hořčinka vzdáleně připomíná horký ročník a přebíjí ji zase zvláštní mineralita, která se dá popsat jako něco mezi mokrým kamenem a křísnutím křemenu.
Obě Spatlese mají jasný charakter moselských ryzlinků a jsou v zásadě sušší než Mosela bývá (Blauschiefer výrazně). Srovnávání s jinými výrobci by nebylo úplně korektní, tak asi takhle: oba ryzlinky mají typický moselský charakter a základní čistotu. Jako jednoduché pití s vynikajícím poměrem kvality a ceny rozhodně ano.
Aktuální soupis nabídky vín Skleničkova sklepa včetně moselských ryzlinků 2018 od vinařství Karl Erbes je tady.