Vinařství Trockene Schmitts sídlí v několika starých domech ve starých uličkách obce Randersacker. O té nemůžu skoro nic napsat, protože jsem tam strávil necelé dvě hodiny zastávkou mezi Röttingenem a Escherndorfem. Snad jen tolik, že šest tisíc hektarů franckých vinic je v krajině rozptýleno až k neviditelnosti, ale kolem některých vinařských obcí se najednou zhmotní. Jako u Randersackeru, obklopeného několika kopci s vinicemi. Vinice jsou vzorně na svazích, jen minimálně na rovinatých půdách. Kromě vinařství provozují Schmittovi i restauraci a penzion, ale mě zajímalo výhradně vinařství.    

Vinařství řídí bratři Paul a Bruno Schmittovi (na dolní fotce z návštěvy je Bruno Schmitt). Suchá vína si dali do názvu podniku jako program. Hospodaří na patnácti hektarech vinic a ročně vyrábějí kolem 110 tisíc lahví vína. Jako nejlepší tratě uvádějí Randersacker Pfülben, Sonnenstuhl a Marsberg, převažující podloží je Muschelkalk čili vápencové půdy se skořápkami mořských mlžů. Na vinicích mají nejvíc Silvaneru (30%), Milerky (25%), deset procent Riesling a další odrůdy (namátkou Bacchus, Sauvignon Blanc, Grauburgunder, Gewürztraminer, Blauer Silvaner a Scheurebe).

U Schmittů jsem poprvé ochutnal modré sylvánské! Vyrozuměl jsem, že Blauer Silvaner je modrá odrůda, která má tak málo barviva, že se z ní vyrábí jen bílé víno (při delší maceraci je prý možno získat slabé rosé). 2016er Blauer Silvaner kabinett trocken Vom Alten Berg. Při prvním setkání jsem se fanouškem nestal, víno bylo plnější a kulaté, dosti ovocité, ale přesto se mi zdálo málo svěží.

2016er Randensacker Sonnenstuhl Silvaner Spätlese trocken už byla úplně jiná liga: komplexní, svěží, koncentrovaný a poměrně plný Silvaner. Zářivě plná žlutá barva někde mezi citronem a slámou. Ve vůni zralé s citrusy i trávou, lehkým dotekem koření a minerality. Zralost vůni dodává plnost a zajímavost. V chuti komplexní, zralé a harmonické. Podle analytik by kyseliny (5,8 g/litr) měly válcovat cukr (0,4 g/l), ale není tomu tak. Výsledný dojem je díky zralosti aromat vyrovnaný a komplexní, jednotlivé komponenty ani nemá smysl separovat. Víno je krásně pitelné, díky plnému tělu je harmonické a díky minerálnímu závěru jde až do slaných chutí.
2015er Randersacker Sonnenstuhl Sylvaner Spätlese trocken Alte Reben. To není můj překlep, na etiketě i v ceníku je skutečně Sylvaner s ypsilonem.  je víno ze 40-80 let starých výsadeb, školené deset měsíců v sudu s kvasničními kaly. Nízký výnos kolem 40 hektolitrů na hektar. Zralá citronově žlutá barva s kovovým odstínem. Ve vůni seno a citrusy, žluté ovoce, nazrálá aromata s náznakem chemických tónů. Vlastně je to ještě mladé Sylvánské, ale projevuje se jako velké a seriózní víno. V chuti pěkný nástup kyseliny, zralé citrusy, plné v těle s vyšším alkoholem. V závěru se prosazuje odrůda (tráva, koření) a sud (taniny), ale už je to poměrně srovnané a slušně pitelné. Za sebe si myslím, že v horkém roce 2015 mohlo vinařství sklidit dříve a mít lehčí víno. Koncentrace i alkohol jsou pocitově na hranici, ale víno samo je teprve na začátku cesty a netroufám si odhadnout, kam se posune za rok, za dva nebo za tři roky. Určitě by mě to zajímalo.

Potom jsme přeskočili na základní vína z řady Ewig Leben. 2016er Rivaner kabinett trocken je tenké, jednoduché každodenní pití. 2016er Bacchus kabinett je komplexnější, ovocnější verze předchozího Rivaneru, čisté víno, ale stále jednoduché.
2016er Riesling Kabinett trocken Randersacker Sonnenstuhl Alte Reben má jako úlitbu německé ryzlinkové tradici 2,2 gramu zbytkového cukru. Lehký, ovocný a v těle trochu plnější ryzlink. 2016er Grauburgunder kabinett (Pinot Gris) je vzhledem k odrůdě hodně ovocný, čistý, zpracováním víc Itálie, ale německá čistota a preciznost jsou patrné.

2016er Randersacker Ewig Leben Müller-Thurgau kabinett trocken byl velké překvapení. Ovocnější a slušně tělnatá milerka měla kromě minerálního závěru i komplexní chuťový projev. Pochází ze 40 let starých výsadeb. Slušná žlutá barva na pomezí citronové a zlatavé. Subjektivně pěkná barva s drobným perlením na stěnách skleničky. Na nose typická odrůdová milerka s muškátovým aromatem, suchá a hodně střídmá, s jemně kořenitým závěrem. Trocha zralého žlutého ovoce a citrusů. V chuti zase střídmost, pěkná kyselina, žluté ovoce a citrusy, jemně zemité a muškátové. Suché, minerální, jemné, ale vůbec ne prázdné. Středně dlouhé s jemně kořenitým závěrem. Má to šmrnc a bezvadně se to pije.
2016er Randersacker Marsberg Weisser Burgunder Kabinett trocken mě moc nezaujala, lehké víno ovocně limonádové chuti. 2015er Randersacker Pfülben Weisser Burgunder Spätlese je proti tomu těžká váha. Dvanáct měsíců barikovaný Pinot Blanc je už v barvě nápadně silný, v chuti koncentrovaný, s nápadným barikem, který do chuti přináší až chemické tóny.

2014er Randersacker Sonnenstuhl Spätburgunder Spätlese trocken
Krásný exemplář severského Pinotu. Dává to najevo už ambaláží. Prsí se v těžké a tlustostěnné burgundské lahvi, etiketa ho řadí do nejvyšší řady vinařství, nazvané Konsequent. Slušně dlouhý celokorek a ve skleničce typická pinotová barva, světloučká rubínovka se spoustou odsínů od průhledné až po temnou. Ve vůni intenzivní ovoce, hodně svěží a mladé peckoviny a důrazný barikový sud. Vanilka a svíravé taniny, tyhle mladé projevy bych rád oželel, ale 2014 byl jediný ročník v aktuální nabídce. V chuti pěkná a silná kyselina, hodně ovoce, švestky a višně, dřevo, projevy sudu. Typický severský projev a naleželost, která připomíná svatovavřinecké.  V závěru hodně sevřené, v dochuti se ovoce rychle vytrácí a převládnou taniny. Ovocná aromata a chutě jsou hodně intenzivní, takže přes současnou sevřenost je to velký příslib do budoucnosti. Na zadní etiketě se píše 12,5% alkoholu (za mě potlesk) a 0,3 gramu zbytkového cukru (to přispívá k čistému projevu, typickému pro německá vína). V celkovém dojmu převládá lehkost, čistota a preciznost, ovocné chutě jsou v kvalitě drahých parfémů. Dnes je víno ještě trochu zavřené a chutě málo spojené, ale za dva roky by to měla být velká pecka.

Trockene Schmitts si dali do názvu podniku snahu o suchá vína. Beru to jako čistě marketingovou proklamaci, která nadbíhá současnému trendu „znalců vyhledávajících jen suchá vína.“ Podle mého ne až tak skromného mínění o vlastních znalostech souvislostí světa vína jsou podobné proklamace přinejmenším problematické (u stolu s přáteli bych to formuloval mnohem jednoznačněji). Na druhou stranu jsem při degustaci neměl dojem, že by zmíněná proklamace nějak negativně ovlivňovala samotná vína. Jen v případě starých výsadeb a horkého roku to přispělo ke koncentrovaným vínům s vyšším alkoholem, což úplně neodpovídá mojí představě o ideální milerce nebo sylvánu. Červeně jsem zvýraznil tři vína, která se mi líbila nejvíc. Jejich kabinetní milerku bych kupoval po kartonech, ale celá produkce Schmittů stojí za sledování.