Minulé úterý jsem byl v alsaském Mittelwihru u Laurenta Scheideckera. Už na jaře mi Laurent děkoval na Facebooku a e-mailu (a teď znova osobně) za to, že jsem mu poslal na návštěvu do vinařství autobus plný moravských vinařů a milovníků vína. Zřejmě to byla veselá degustace s dobrým koncem. Sám jsem se o tom dozvěděl od několika účastníků, ale až se zpožděním. Organizátor výpravy si před lety koupil alsaskou bedýnku, přečetl pár textů na blogu a sám si domluvil návštěvu vinařství. Následné poděkování mě zanechalo trochu zakyslého. Z reportů účastníků jsem vyrozuměl, že Scheidecker vyměnil sklepní technologii (takže jsem čekal i změny projevu vín), ale nikdo mi nepřivezl lahev nebo dvě jako vzorky na ochutnání. Ušetřilo by mi to sedm set kilometrů za volantem a noc v levným a blbým francouzským hotýlku :-)
Konec dobrý, všechno dobrý. Připouštím, že není nad to přesvědčit se na vlastní oči. Rozhovor s Laurentem, prohlídka vinařství a dvojnásobná degustace vín mi daly lepší představu než celá krabice vzorků, ale kilometry za volantem mě někdy otravují.
Poprvé jsem se Laurentem potkal na B2B degustaci v Praze. Skoro přesně před čtyřmi lety jsem za ním jel poprvé do Mittelwihru, přesvědčit se, jestli moje dojmy z degustace byly správné. Výsledkem byly 29. komunitní bedýnky v srpnu 2014. Napoprvé mě vína zaujala čistým odrůdovým projevem a vyrovnaností reduktivní a oxidativní složky. Scheidecker dělal všechna základní vína v klasických alsaských sedmdesátihektolitrových dubových sudech a mně se to tak líbilo. Nově většinu sudů nahradil nerezovými tanky s řízenou teplotou (ne všechny). To se muselo na vínech projevit, referáty účastníků zájezdu to chválily, ale chtěl jsem se přesvědčit sám.
Těch změn bylo víc, nebyla to jen změna od sudů k nerezovým tankům. Scheidecker přikoupil další vinice, už má jedenáct hektarů a ještě chce přidat dvanáctý. Využívá příležitosti, ale ještě nemá odbyt na tolik vína. Proto nemůže všechno lahvovat pod svým jménem, některá vína a mošty musí prodávat obchodníkům. Není s tím spokojený, rád by všechno zpracoval a prodal sám, ale nedá se nic dělat :-) Jedna malá výhoda – obchodníkům (myslím) prodá ty nejméně významné části sklizně a profitují z toho některá základní vína. Kdo může dělat základní víno ze čtyřicetiletých vinic?
Omezuje chemii ve vinohradu i ve sklepě. Říká, že se snaží ve vinohradu udělat všechno mechanicky, bez chemie, ve sklepě k tomu směřoval už dříve. Ve sklepě pracuje zcela bez síry, až při lahvování přidá trochu síry. Nepoužívá selektované kvasinky. Je spokojený s tím, že mu vína kvasí dlouho (ostatně jednou z výhod tanků s řízenou teplotou je prodloužení alkoholového kvašení). Při degustaci prvních dvou vín mě překvapila čistota projevu a jen docela malé kořenité dojezdy, tak jsem se zeptal na lisování. Prý jen asi tři hodiny, takže jen docela krátká macerace slupek. To má za následek čistý projev vín a spolu s delší fermentací i sevřenost, pevnost mladých vín, takže (i přes změnu kvasných nádob) pokračování starého trendu. Většinu lahví jsem si odvezl se starými známými etiketami, ale pro nový ročník má Schei připravené nové etikety. Elegantní, vzdušné, noblesní. O třídu lepší. Upřímně jsem mu je pochválil.
Druhé kolo degustace doma a ve stejném pořadí, jako ve vinařství. Riesling 2017. Světlá citronově žlutá barva, hodně jemná, málo vyhraněná a málo určitá vůně žlutého ovoce. V chuti svěží s pěknou kyselinou a malým zbytkovým cukrem, citrusy a žluté ovoce, lehké a příjemné. Čtyřicetileté výsadby. Jednoduché pití, čisté a nenáročné, celkově suchý projev. Na druhou stranu málo vyhraněné a zapamatovatelné – mám vlastně důvod se k němu vracet?
Pinot Blanc tradition 2017. Směs Auxerrois a Pinotu Blanc. Znovu světlá citronově žlutá barva, na nose lehce minerální, kamenité, v ovoci do citronu a jablek. Pěkná čistota vůně. V chuti středně plné a slušně zralé v ovoci, do jablek a žlutého ovoce (bílé broskve a meruňkuy, docela efektní). Malý zbytkový cukr a medový tón v těle, jemně kořenitý závěr. Myslím, že se hodně mění s teplotou podávání. Ve vinařství a doma nadšení (lehké podchlazení a s ním pevnost projevu a čisté ovoce), mezitím jeden pokus s kamarádem a málo vychlazeným vínem bez nadšení. S teplotou vyleze zbytkový cukr a chuť se rozplizne (omlouvám se za tu zkratku).
Sylvaner 2016 Vieilles Vignes. Citronově žlutá barva, likérově plná vůně napovídá zbytkový cukr. V chuti poměrně hodně plné (žádná Frankonie!) s kvasnicovým podtónem, zralým ovocem a zase likérovým tónem. Moje poznámky ze dvou degustací se rozchází, doma postrádám čistotu projevu a jednoduchost.
Muscat 2016. Bledá slámově žlutá barva, málo intenzivní leč typická muškátová vůně, občas až do mydlinek. Už podle vůně suché, se stejnou výhradou jako u Pinotu (s ohřátím lehce vystupuje malý zbytkový cukr). V chuti hodně tenké (typická voňavka bez těla) suché a překvapivě výrazně minerální. Zase jednoduché, ale čisté, a díky suchému projevu překvapivě seriózní (tedy neupatlané zbytkovým cukrem). Pinot Blanc a Muscat zatím nejlepší. Podle poznámek jsme v Mittelwihru s vinařem koštovali nový ročník 2017 se silnější vůní a ještě lepší svěžestí a sevřeností chuti.
Riesling Bouxreben 2016 (Selection). Plnější citronově žlutá barva, ve vůni zralé citrusy, exotické ovoce a koření. V chuti plnější s hodně zralým až přezrálým ovocným projevem, citrusy, jablka, trochu tropické ovoce. Dobrá kyselina, ale přese všechno mě soukromě plnější projev ryzlinku tolik nepřitahuje a jednodušší základní Riesling 2017 mě bavil víc.
Pinot Gris 2016 (tradition). Základní řada, bledá žlutá barva a čistá odrůdová vůně s chlebem a vystupujícím alkoholem. V chuti typická plnost (až masitost), středně plné s malým zbytkovým cukrem a kemně kořenitým závěrem. Mám podezření, že víno trochu trpí reduktivním postupem přípravy a rychle se mění s provdušněním. S dřívějším zráním v sudu mělo pevnější projev a lépe drželo formu (a svěžest) po otevření.
Gewurztraminer 2016. Zářivá zlatožlutá barva. Ve vůni se pomalu otevírá do typických a přitažlivých tramínových projevů, v chuti hodně zbytkového cukru a zase odrůdová aromatika. Ve vinařství jsme zase měli nový ročník 2017 a bylo to o celou třídu lepší.
Pinot Noir (tradition) 2016. Světlá rubínová barva, ovocná vůně s višněmi a švestkami. V chuti pěkná kyselina a krásný švestkový nástup, svěžest a čistota, přesně trefená ovocná zralost – raději málo než moc. Vyrobené ve velkém sudu, takže odhaduju na lahvování na začátku léta 2017 a na ideální zralost právě teď. Jednoduché červené na nenáročné popíjení nebo k jídlu (před čtyřmi lety jsem napsal chlastací!), tomu odpovídá i cena (odhadem 275 Kč v ČR podle kurzu EURO), ale za mě výborné. Večer jsem dopil lahev a byl spokojený.
(Horní foto: souběžně s hrozny na vinici Scheideckerům na dvorku dozrává kiwi :) Kdybych mohl trochu zjednodušovat a zobecňovat, tak v základních vínech se mi víc líbily jednodušší a méně ambiciozní vzorky. Pinot Blanc, Muscat, Pinot Noir a v ročníku 2017 i Pinot Gris a Tramín (u Muscatu a Tramínu je 2017ka zřejmě o parník lepší než 2016ka). Ze dvou ryzlinků asi ten základní (jednoduchost a čistota, už jsem to tady psal), ale cena cca 275 Kč je na hraně – je to OK, ale jen o trochu vyšší cena už může přinést lepší kvalitu.
Ještě jsem neřekl všechno! Ještě mám poznámky k barikovanému Pinotu Noir a čtyřem Grand Cru, ale ty zveřejním až po domácím otevření dalších lahví a jejich kontrole. Už takhle je to dlouhýýý!
Připomínám nabídku moselských ryzlinků z let 1990, 91 a 93 (až 2017). Platí až do vyprodání, podrobnosti jsou tady.