Celý víkend (i několik dní před ním) jsem strávil sladkým nicneděláním, maskovaným jako plánování degustačního výletu do Francie. Plány se při pátku sesypaly, když mě z různých důvodů dva přední cíle odzívaly. Jeden jede na dovolenou a druhý, považte, po jarních mrazech přišel o velkou část úrody a nemůže dodávat novým zákazníkům. Oba v Burgundsku, v druhém případě s cenami pod deset EURO. Zdražit o deset nebo patnáct procent by bylo dokonalé řešení, ale… Břemeno kovidové krize je rozloženo příliš nerovnoměrně a moje ohledy k bližnímu dostaly další ránu, zvlášť když ten bližní je Francouz :-) Celou sobotu jsem se kyselil, v neděli jsem zaměřil pozornost na Itálii.

Horní fotka s přehlídkou víkendových vín může posloužit jako ilustrace: Morgon 2008 už byl za zenitem, měl jsem ho vypít dříve. Arnolfo di Cambio 2012 byl taky na sestupu, ale ne tak nápadně: ještě si držel toskánský charakter, Sangiovese mělo ostrou kyselinu a bylo zábavné. V Carmignanu se Sangiovese trošku ztrácí, charakter mu dává Cabernet Sauvignon, ale jestli mi do stých Komunitních bedýnek nemá vyjít to absolutně úchylné a netradiční Burgundsko s nákupní cenou 8 EURO, tradiční Carmignano by byla vynikající náhrada.

Carmignano jsem přivvezl už dvakrát. Vždycky chci vidět vinařství dřív, než něco objednám, ale Fattoria Ambra bylo jedno z mála, kde to nevyšlo. Znal jsem práci vinaře z montepulcianské Tenuta di Gracciano della Seta, napsal jsem mu, ať mi s paletou Vina Nobile pošle i vzorky svého Gracciana, a ono to klaplo. Dokonale, protože měsíc poté dostal Guiseppe Rigoli za Carmignano Santa Cristina in Pilli Tři Skleničky Gambero Rosso, nejrespektovanější italské vinařské ocenění. Poprvé jsme se viděli až letos v červnu. K vinařství nevede kilometrová alej cypřišů a není to plně automatizovaný provoz, kde vás obsluhují roboti, ale (jak mi řekl jeden toskánský someliér), je to tradiční výrobce Carmignana. S dvaceti hektary (v denominaci o asi 105 hektarech) je to velký hráč v malém regionu. Pikantní na tom je blízkost Florencie (pod deset kilometrů) a historie. Podle všeho si vládnoucí florentská rodina Medicejských udržovala Carmignano víceméně pro sebe. Včetně standardní desetiprocentní příměsi kabernetu, který prý měla přivézt z Francie Kateřina Medicejská, provdaná za francouzského krále Jindřicha II. Víno není jen vodní roztok alkoholu, víno je především historie a kultura.

Carmignano Riserva Montalbiolo 2017 DOCG, Fattoria Ambra
Když se na etiketě píše Riserva, znamená to, že si máte vzít větší sklenici než obvykle. V širší sklenici se navíc lépe odpařuje alkohol, a tady ho máme 14,5%. Ve skleničce je světlejší granátová barva, nefiltrovaná nebo jen lehce. Výrazné mosty na stěně sklenky. Na nose harmonické, klidné, svěží. Pocitově převládá kabernet, Sangiovese dodává lesní vůně. V chuti úplně suché a dokonale harmonické, bez vystupující kyseliny, středně plné s vyšším alkoholem. Červené ovoce, lesní plody, lehounce černorybízové a paprikové, ale na základu lehkého Sangiovese. Nevýrazné taniny a kořenitě nahořklý tón v závěru. Na Toskánsko je to příliš francouzské a na Francii zase příliš italské (tajný návod, jak naslepo poznat Carmignano!). Aby to nevyznělo příliš nadšeně, chybí mi tam větší lehkost, trocha vzrušení. Je to harmonické, dobře pitelné, svěží, s místním charakterem, ale po všech těch slovních charakteristikách je to jen vyšší standard, 89 bodů / 100.