V pátek ráno jsem vyložil paletu Carmignana z Fattorie Ambra, celý den jsem otvíral krabice a skládal sestavy pro jednotlivé účastníky bedýnek. Směs lehké fyzické práce a soustředění skončila naprostou únavou, v šest večer jsem si řekl Degustace volá a nechal poslední bedýnky na sobotu. Jako referenční vzorek jsem použil dva nebo tři dny otevřené Vino Nobile a dál už to šlo přehledně: Carmignano Montefortini 2016 a Carmignano Santa Cristina in Pilli 2016 a 2015.
Začátek degustace je snadný. Pokud jde o vzhled, všechny čtyři sklenky vypadají úplně stejně, čirá rudá barva s temným kávovým odstínem. Možná únavou přestávám odlišovat barvy? Nos ukazuje, že to se mnou není tak zlé. Nobile má rozjitřenou lesní vůni s červeným ovocem, ale první Montefortini voní úplně jinak. Trochu selsky a ovocně, postupně se zemité a selské vůně ztrácí a převládá ovoce. Santa Cristina 16 voní ještě jinak, rafinovaně, rozkvetlými květinami a jemnou vůni čerstvého ovoce. Santa Cristina 15 se tváří seriózněji a komplexněji, ale květinářství i zralé červené ovoce tam jsou.
Dva dny otevřené Vino Nobile už postrádá předvčerejší svěžest, ale dává slušně komplexní projev s ovocem, vyšším alkoholem a kořeněným závěrem. Santa Cristina 2016 je lehčí, jemnější, s červeným ovocem a pocitově nižším alkoholem (13,5%). Hned na začátku musím varovat před srovnáváním – otevřel jsem si jako referenční vzorek Sangiovese z Montepulciana, a přestože v obou vínech procentuelně převládá Sangiovese a svádí to „porovnat dvě Sangiovese,“ ve skutečnosti je to jinak. Srovnává se Vino Nobile a Carmignano, dvě různé oblasti, dvě různé denominace a přes podíl jedné odrůdy úplně jiná vína. Nobile má výraznější kyselinu a z ní bere i jistou lehkost. Carmignano z Ambry má rybízový tón v chuti, ovocnou navinulost štrůdlu a nasládlý dojezd (za který nejspíš může vinařovo mistrovské zacházení se sudy).
Santa Cristina 2016 má zase ten selský tón v nástupu chuti, jako zralá ryngle nakousnutá ve vratech do stáje :-) že by Cabernet? Podle technických listů, které přikládám do bedýnek, mají obě vína společných 10% Cabernetu Sauvignon, 5-10% Cannaiola Nero a dalších 5% směsi „ostatních“ červených odrůd.
Santa Cristina 2015 se na nose vyvíjí pomalu, vůně zůstává komplexní a těžko separovatelná na jednotlivé složky. V chuti je suchá, komplexní, hladká, středně plná s vyšším alkoholem a nasládlými jemnými taniny. Ovoce je hodně zralé, ale kyselina všechno pevně drží pohromadě. Už v květnových poznámkách jsem vyzdvihoval práci se sudy a musím zase. Především Kristýna 2015 je nádherný příklad, jak udělat sud ve víně všudypřítomný a přitom nenápadný – nedokážu odhadnout, v jak velkých sudech to Ambra dělá (technické listy řeknou, že je to směs sudů různých velikostí, ale žádný barik. 500 litrů a víc). Nádhera, zralostí se už blíží vrcholu. Za mě pít teď a příští 4 roky.
Minulý týden mě pobavil jeden dovozce specializovaný na Itálii – rozesílal nabídku Carmignana s cenou 810 kaček za základní Carmignamo DOCG. Po první degustaci Santa Cristiny 2015 mi už cena 600 – 800 Kč vůbec nepřipadá jako úlet. Náhodou jako přímý dovozce dosáhnu na lepší cenu, ale naslepo bych pro Santa Cristinu 2015 asi schválil i 800…
A největší zábava bude sledovat, jestli Santa Cristina 2016 za rok vyzraje do podobné krásy. Chuťové složení má podobné (je to tam!), ale rafinovanost a zralost ještě nemá. SC 2015 dostala Tre Bicchieri Gambero Rosso 2019 (takže právě před rokem pro letošek), letošní ocenění by se měly zveřejnit během týdne a čekám, že tam Kristýna 2016 zase bude. Bohužel 2015 je vyprodaná, nezbývá než koupit 2016 a počkat rok. Pár lahví zbývá, bedýnku pro pozdní zájemce ještě složím :-)