Aktuálně i samožersky, jen jsem nevěděl, čím začít. Začnu samožersky – klíčový problém středečního letního večera na moselském penzionu je, jestli lahev ryzlinku stihnu vychladit dřív, než ji vypiju.  

Nic víc samožerskýho než selfíčka už asi není. Na Seznamu čtu o pražských teplotách 35+ a představuju si to jako výsledky hodnocení vína 95+. Cítím s těmi, co trčí v Praze jako příslovečný Hollinghurstův vykřičník, myslím na vás! Jsem s vámi, jen mě osud zavál na Moselu. Ze všeho nejvíc jsem se bál, že něco zapomenu doma a že se cestou rozpustím jako kostka másla na pánvi osudu. Ale sedm set kilometrů v klimatizovaném autě byla hračka a když jsem sjel z dálnice, tak se rozpršelo. Abych vás nenapínal, v údolí Mosely dnes odpoledne normálně lilo. Cyklisti jezdili v gumových pláštěnkách a holínkách, oslňovali automobilisty rozsvícenými světly a agresivně zvonili, protože na zrak nebylo spolehnutí. A to je čistá pravda, ve středu nikdy nekecám!

V pondělí jsem napsal do moselského vinařství (o kterém jsem se už tady zmiňoval) o degustaci, v úterý odpoledne přišlo pozvání a v sedm večer večer dokonce i potvrzení ubytování. Z toho se už nevymluvíte, tak jsem ráno jel. Na horním obrázku tři ryzlinky z odpoledního koštování ve vinařství, a tím se oklikou vracím k úvodní poznámce. Vymyslel jsem si, že do aktuálních tropických veder se nejlíp hodí co? – dobře vychlazený sekt s nízkým alkoholem. Tak jsem je odjel hledat na Moselu a rovnou do sektové manufaktury. Hned první sekt jsem dobře znal, ale tentokrát byl o pár stupňů teplejší a projev se úplně změnil. Studený či podchlazený byl suchý a pevný, o pár stupňů teplejší bohatý, opulentní a s poměrně výrazným zbytkovým cukrem. V historkách jiných degustátorů zaznělo, že v tropech a u moře se projev vína mění ještě víc.

Na fotce jeden z košů s lahvemi, čekajícími na ranní degoržování. Více snad v příštích poznámkách na blogu, jsem pozvaný i na ráno. Po stručném výkladu se můžu přiznat, že jsem měl o celé výrobě sektů trochu zkreslené představy. Částečně je rozstřelila moje návštěva Alsaska v létě 2015, připravuju se na další opravy a zjištění zítra ráno. Život možná je o postupném ztrácení iluzí.

Zleva otec Georg a syn Martin Hermes, snad jsem otce nezkomolil. Vinařství Gut Hermes v moselské obci Kröv. Otec si vymyslel výrobu sektů jako svůj koníček. V současnosti už ve vinařství přebírá vládu syn (je lepší  degustátor a má lepší cit pro víno, řekl dnes otec!), ale první dojem z degustace byl, že si možná nechávají nejlepší hrozny právě pro sekty.