Úvodní fotka není ironická ilustrace titulku, nebo aspoň původně neměla být! V neděli odpoledne jsem to fotil v zálivu Baratti v Toskánsku malým kompaktem s desetinásobným přiblížením, konstrukci plavidla jsem na tu dálku pořádně neviděl. Až doma jsem rozluštil, že to je kanoe s dodatečnou přístavbou včetně stěžně a plachty. Možná krajan, kterému byla Lužnice malá? Ty dvě denominace v titulku jsou Montescudaio a Pitigliano.
Není to tak, že bych vyhledával obskurnosti. Možná že ony vyhledávají mě? Jen se zdržuju na málo exponovaným místech, v zásadě mimo hlavní zájem světové veřejnosti. Víno samotné je až v druhé řadě, ale v Itálii se pěstuje snad všude, takže mu nejde uniknout. Zkusím to vysvětlit názorně: dnes dopoledne jsem našel na realitním serveru nabídku pronájmu bytu ve Fonterutoli v Chianti. 70 metrů čtverečních, 700 EURO měsíčně, od listopadu do konce února. Krása! Ve Fonterutoli sídlí vinařství rodiny Mazzei, jedna z toskánských špiček. V pěší vzdálenosti je vinařství i restaurace, kterou taky provozují Mazzei. Bylo by to krásné, ale s jedním varováním: až bych se po čtyřech měsících z Fonterutoli vraceli do Čech, byl by to pro mě konec světa. Za stejné peníze můžu poklidně plážovat u moře v Montescudaio celý rok a slunce tady svítí stejně jako v Chianti. Ale to píšu jen jako vtip pod vlivem levných vín do pěti EUR, základní Chianti Classico i SER LAPO od Castello di Fonterutoli za 20 E miluju… tak pojďme na první víno z Pitigliana.
Talamo Bianco di Pitigliano DOC 2024, Cantina Vignaioli del Morellino di Scansano
Pitigliano jako DOC je téměř neznámé, ale fotku města najdete v každém toskánském kalendáři (viz výše, jen fotka je moje). Je to nesmírně působivý pohled, etruské město postavené na tufových vyvřelinách na samém jihu Toskánska. Turisti to milujou :-) Byl jsem tam jen jednou, ale Pitigliano určitě stojí za návštěvu! Výrobce dnešního vína je velké družstvo a samotná denominace Bianco di Pitigliano je téměř neznámá. Z návštěvy si pamatuju jen to, že se smí používat dvě odrůdy (hádám Trebbiano a Vermentino, možná i Chardonnay). Před lety v Pitiglianu jsem se bál něco koupit, protože to pro mě všechno bylo úplně neznámé a ceny turisticky přestřelené, ale tohle konkrétní víno bylo levné (pod 5 EURO v sámošce) a dost dobré.
Štíhlá burgundská láhev z čirého skla nechává vyniknout barvě vína, plnější slámově žluté. Nos je středně intenzivní se spoustou svěžího a zralého ovoce včetně lehkého bylinkového a kořenitého tónu v závěru. V chuti je to zase pěkně ovocné a svěží, úplně suché, ale (za mě) trochu odfláknuté v čistotě a preciznosti provedení. Spousta ovoce, hlavně jablka a broskve, svěžest a zralost, svíravě kořenitý tón v závěru. 13% alkoholu, za mě je to trochu nevyhraněné a hlavně málo čisté, že mě hned napadne supermarketová velkovýroba. Hodně Trebbiana, zralost a kořenitost. Ovšem za pět EURO je to až moc dobré.
EMME Montescudaio Rosso DOC 2024, Sorbaiano
O Montescudaio DOC jsem už popsal spoustu internetového papíru. Je to denominace sousedící s Bolgheri a podle mého názoru reaguje na světový úspěch Bolgheri (a snaží se jej zopakovat). Což sice zní nepůvodně a neautenticky, ale takový závěr by zcela opomíjel, že jednotliví vinaři k zadání přistupují individuálně a někdy i originálně. Víno jsem už zmiňoval v předchozích zápiscích. Moc se mi líbilo na říjnovém Svátku vína v Montescudaio, ale v místní sámošce jsem našel jen mnohem slabší IGT s podobným názvem. Při další návštěvě jsem už měl štěstí a koupil DOC.
Sangiovese, Merlot a Cabernet Sauvignon, poměry jsem nedohledal a nejspíš se v ročnících mění. Ve skleničce je středně temná rubínovka á la Sangiovese, na nose lesní borovicová aromata (Sangiovese) se známou třešňovou vůní (Merlot, viz nedávné poznámky o Rosso IGT), ale je to mnohem komplexnější, harmoničtější, hladší než IGT. V chuti pěkná kyselina, velký rozdíl proti Rosso IGT, a stejně jako v popisu vůně kus Sangiovese (kyselina a piniová aromata) a trochu Merlotu (třešně) a trochu kabernetového tabáku a taninů. Odbouraná jablečná kyselina a nepříliš dlouhá macerace slupek, zřejmě školené v nerezových nebo betonových tancích. Pěkně složené, hodně mladé a ještě zdaleka ne spojené ani hladké, středně plné a díky přetrvávajícím taninům v dochuti hodně dlouhé. Není to úplná špička hitparády Sorbaiana… a původní závěr poznámek jsem druhý den smazal, protože došlo na předchozí slova „hodně mladé.“ Chutě se za 18 hodin spojily, svěžest nezmizela, ztlumily se nezábavné taniny v dochuti a místo nich nastoupilo ovoce. Je to krásně pitelné i díky 12,5% alkoholu. Vlastně jsem nikdy moc nefandil monteskudájským směsím Sangiovese/Merlot/Kabernet, a Sorbaiano dělá i větší vína, ale EMME (8,50E v sámošce) je fakt pěkný.
Fun fact: o týden později v sámošce za 4,90 EURO. To je bomba, ale zároveň je to podstatně levnější než na exportním ceníku výrobce, kde jsou ceny bez DPH. Už jsem snil o sorbajánské bedýnce, ale zdravím do Čech, za 4,90 včetně DPH to asi budu pít sám…