Jak řekli, tak udělali: Začnu z druhého konce, návratem ke Komunitní bedýnce z Carmignana. Doporučoval jsem bedýnku s tím, že základní Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 dostalo nejprestižnější italské vinařské ocenění, Tre Bicchieri Gambero Rosso 2019. A sliboval jsem, že Tři Skleničky Červeného Raka pro rok 2020 dostane další víno z bedýnky. Co se slíbí, to se splní, říkaly malé děti. Už je to tady.
Letošek byl zřejmě vynikající, jen v Toskánsku dostalo Tři Skleničky rekordních 89 vín. Průběžně prohlížel i ostatní regiony, někde to tak slavné nebylo… kdo si objednal bedýnku ať užívá, jen připomenu, že nově oznámené ocenění platí pro rok 2020 :-) takže odklad konzumace by měl přinést velkou výhodu! Svatá Kristýna 2015 je podle mého názoru už připravená k pití.
A teď konečně to podstatné, třesky plesky o (zatím) poslední otevřené lahvi. Je to nadšeně očekávaný dárek z Frankonie. Na jednu stranu tady už dlouho hlásám, že nejlepší knížka ke studiu vína je cestovní pas, ve skutečnosti ale nijak zvlášť nepodporuju cesty čtenářů blogu do klasických vinařských regionů. Zejména když jde o vinařské oblasti, odkud vozím vína do bedýnek, přináší to nemilé komplikace. Nebudu vyprávět podrobnosti, ale když s sebou vezmu do světa pravidelného odběratele bedýnek, on si v mém oblíbeném vinařství nakoupí 200 lahví a následně se mi dva roky neozve, přináší to pochybnosti o smyslu života! Letos jsem na požádání předem nabriefoval několik samostatných cestovatelů a všichni se vrátili s poděkováním a lahví jako dárkem. V tomto případě o to cennějším, že ve vinařství jsem byl už asi čtyřikrát, ale tohle vytoužené víno jsem nikdy neochutnal. Buď ještě nebylo nalahvované (letos v květnu) nebo už bylo vyprodané (např. loni v září).
2018 Julius Maximilians Universitat Würzburg Silvaner trocken, Randersacker Pfülben, Trockene Schmitts
Letos deklarovaný jen jako jakostka, v předchozích ročnících jako kabinet. Možná nejdražší kabinet ve Frankách, protože byl z vinice klasifikované jako Grosse Lage. Celý trik je v tom, že (omlouvám se, je to trochu složité) vinařství Trockene Schmitts NENÍ členem VDP. Nemůže (nesmí) tedy vína označovat jako Grosses Gewächs, ale postaru jako kabinet nebo pozdní sběr. Abych to udělal ještě méně přehledné, jednou z podmínek pro označení Grosses Gewächs je, že hrozny měly zralost odpojídající pozdnímu sběru (Spätlese) – přestože údaj Spätlese se na víně Grosses Gewächs nesmí objevit :-) Tak Trockene Schmitts neboli Bruno a Paul Schmittové (na horní fotce Bruno Schmitt) vyráběli z nejlepšího kopce v Randersackeru kabinety, protože to by nikdo z VDP neudělal :-) a v ceníku to možná bylo dražší než jejich vína ze starých keřů.
Lahev je klasická německá placatka Bocksbeutel s (pro vinařství) netypickou etiketou. Ve skleničce je krásně čirá světle žlutá barva, na nose citrusy až do bonbonových projevů, skoro nic zeleného a dokonce i tráva voní hodně zrale. V chuti pěkná kyselina a krásně zralý citrusový projev, tenké tělo a jen jemný kořenitý závěr. Už teď harmonické, ale taky s důrazným alkoholem (13%). Vlastně je to rafinovaně strohé, strukturované a pevné, sylvánsky jednoduché až sošné víno. Jemným projevem je to nápadně pěkné, ale vůbec neladí s mým očekáváním kabinetu.
Důrazný alkohol ukazuje na to, že vinařství sklízelo hrozny v pozdním sběru, ale (dohad?) víno se dělá pro zákazníka (Universitat Würzburg?) nebo po dohodě s ním a proto je deklasifikované na jakostku (kabinet). Za mě báječné víno, ale ten vytoužený sylvánský kabinet z Grand Cru Pfülben jsem letos zase nedostal!