Při čtvrtku trocha obyčejné nostalgie. Bývaly časy, kdy jsem v cizích podnicích školil obchodní techniky čili soft skills, ale jsou chvíle, kdy vám není takové školení nic platné. Například když narazíte na odlišnou pracovní kulturu, jako mají na Kubě. Nebo například v Kumránu…

Ve středu ráno jsem teskně vzpomínal na dvě setkání s nejkrásnější českou překladatelkou. Náhodou vím, že napsala diplomku na téma Nadávky a kletby v kumránštině, která je proslulá bohatým slovníkem. Před týdnem jsem poslal objednávku do kumránského vinařství a přes mnohé urgence jsem stále nedostal fakturu. Ano, v Kumránu taky pěstují révu a vyrábí víno. Taky tam pěstují pomeranče a můj forman mě varoval, že právě dozrávají. Všechny náklaďáky z Kumránu jsou plné pomerančů. Jestli to nenaložíme do pátku, tak to můžeš nechat na jaro, napsal mi. Celé ráno jsem přemýšlel a vyvažoval, jaká slova volit při telefonátu s Kumráncem, aby bylo dostatečně jasné, že tu blbou fakturu potřebuju, ale aby nedošlo k úplnému přerušení styků. Tady je prostě školení obchodních technik na prd.

Můj tatínek v podobných případech říkával, „řekl jsem to hrubě, ale decentně.“ Nikdy jsem nevěděl, jak to myslí. Asi že se mám vyvarovat sprostých slov? Telefonát hrozil přerůst v hádku, nakonec jsem napsal (další) e-mail. Hrubě, ale decentně. Jako na lékárnických vahách. Za 30 minut jsem dostal fakturu. Tolik o úskalí importu vína. Ale stejně bych se měl doučit pár kumránských nadávek.

Bertrand Celce píše o tom, že v letošních francouzských Foire aux Vins se objevila spousta zajímavých naturálních vín za cenu mezi šesti a sedmi EUR. Foire aux Vins je každoroční výprodej vín francouzských supermarketových řetězců. Před deseti lety jsem to Francouzům záviděl, všechny ty Cotes-du-Rhone za 2,95 EUR! Trochu nekorektně řečeno, vinařství vyklízí sklady a neprodané palety odvezou za minimální ceny do supermarketů. Podle vašeho vztahu k naturálním vínům je tahle zpráva buď A) výborná nebo B) strašná. Nebo taky nijaká, pokud vás už výprodeje přestaly zajímat, tak jako pana Skleničku.

Nečekejte, že se kritici (nebo někdo jiný) mezi sebou shodnou na hodnocení vína, píše Matt Kramer tady. A dodává, že nejzajímavější vína jsou ta, u nichž se názory a hodnocení rozchází nejvíc. Bingo!

Alfonso Cevola píše o tom, že letošní ročník bude v Itálii kontroverzní / strašný / slavný, ostatně jako každý předchozí. Je to jednak tím, že se ho všichni snaží hodnotit dříve než ochutnali první víno a zároveň tím, že Itálie nemá jedno podnebí. Sicílie a Alto Adige jsou dva extrémy, mezi nimi spousta dalších vinařských světů. Celý článek je tady, s obvyklým cevolovským italo-americkým nadhledem.

Dnes asi žádný report o víně nedám. Otevřu si před týdnem přivezený moselský ryzlink. Na vysvětlenou jen tolik, že EURO sice zlevňuje, ale víno zdražuje. Od Erbese přišel nový ceník. Jak se dalo čekat, ceník reflektuje skutečnost, že staré ročníky jsou vyprodané a sklizeň 2017 je na šedesáti procentech objemu ročníku 2016. Ceny rostou, byť zatím pomalu. Výrazně zdraží sekt. Kdo můžete nakupovat, doporučuju udělat si zásoby (nejen z Mosely). Na horní fotce je esence moselských vinic. Je z ní patrný prudký svah i typické podloží, břidlice. Traktor jede dolů, ceny nahoru.

V pondělí jsem dával video ze sběru hroznů v Ürzigu, dnes dám jiné téma. Ürzigské domy, uličky, a rostoucí nová dominanta Mosely, most. Všechno natočené z dronu. Most nemám rád, ale ty starobylé uličky stojí za skouknutí!