Posledně jsem si stěžoval na bídnou dostupnost internetu v moselských vesničkách a na moje slova došlo :-) Po krátké odmlce dám dnes rychlý sběr fotek z procházky z Urzigu do Kinheimu (a zpátky). Za zvýšený kontrast fotek nemůže záliba fotografa, ale ostré červencové slunce. Na úvodní fotce pan Sklenička na slavné moselské lanovce – zubačce určené pro sběr hroznů na nejstrmějších svazích.  

Dál to zkusím vzít podle časového postupu. Začínáme na asfaltce u urzigského hřbitova. Tady by se to leželo :-)

O kousek výš nad Urzigem, pohled na Moselu směrem k Erdenu a Kinheimu.

Reklamní fotka s hollywoodským názvem nejslavnější místní vinice a dcerou.

Ohlédnutí zpátky na Urzig, v pozadí už skoro dokončený most.

Povinná fotka, na břidlici se vyhřívá spousta ještěrek.

Srovnání s fotkou z května 2014 ukazuje, jak mi roste dcera :-) milovníci vína na fotce uvidí řez břidlicovým podložím na obnažené skále.

To už jsme přešli skalním chodníčkem z Urziger Wurzgarten nad In der Kranklei i nad erdenským Prelátem a sestupujeme shora na vinici Erdener Treppchen. Treppchen jsou v němčině schůdky, název vinice odkazuje k prahům, které vysekali starověcí dělníci do kamene, aby se po vinici dalo chodit. V horním patře už nejsou ani prahy, jen železné žebříky (moderní, ne starověké).

Samozřejmě jsem si nafotil cedule označující pozemky jednotlivých vinařů, to se může hodit. Tohle je z Erdener Treppchen, v pozadí moselský most.

Vyhlídka nad Moselou u Kinheimu. Trochu jsem přecenil síly a místo abychom slezli z vinice uprostřed Treppchen, vzali jsme to v třicetistupňovém vedru až do Kinheimu. Mám spálenou hlavu a nohy bolí tak, že skoro nemůžu chodit dolů ze schodů. Dvouhodinová procházka :-)

Ještě společné selfíčko s dcerou pod cedulí Erdener Treppchen

a večerní dobíjení baterek aneb to nejlepší z vinic Urziger Wurzgarten a Erdener Treppchen. Ochutnal jsem asi dvacet moselských ryzlinků 2017, všechny byly skvělé. Ročník 2017 bude na Mosele památný. Zítra naložím víno pro předplatitele a jedu zpátky.