Dnes zapomenuté poznámky z prvního týdne v Toskánsku. Shodou okolností obsahují zmínky o pastě al limone, ke které jsem mezitím už zveřejnil recept. Pořád trnu, abych některé poznámky omylem nezveřejnil dvakrát, ale čtenáři moderní literatury a fanoušci filmu jsou snad zvyklí na to, že se napřed vypráví konec a potom se dvě hodiny pátrá, jak to všechno vlastně začalo :-)  

Ráno byla výprava k tůním říčky Ceciny a rychlá koupel ve sladké vodě, cestou domů zastávka v místním baru a parádní objev. V roce 2016 jsem tam měl vynikající špagety Aglio e olio, tentokrát Tagliatelle ala Limone. Myslím, že příprava je geniálně jednoduchá, buď to omastili olivovým olejem s citronem, nebo si sami zamíchali olej s pár kapkami citronu. Musím vyzkoušet doma, první dojem byl, že s malými kousky lososa by to byla bomba.

Co je na našem vesnickém baru nejlepší: 1) používají čerstvé těstoviny a jídla připravují jako minutky, tedy každé zvlášť až po objednávce. 2) na menu je asi patnáct jídel, kromě dvou všechna za cenu 7 EURO. Lidem, co se neradi rozhodují, to usnadňuje výběr :-) když nemusím uvažovat o ceně, vybírám si to, na co mám doopravdy chuť nebo co chci zkusit. Asi toho zkusím víc. Většina lístku je klasika jako Aglio e Olio nebo Carbonara, ale prostě chcete vyzkoušet, jak udělá špagety carbonara italský kuchař, který dělá právě tohle celý život.

Carmignano Santa Cristina In Pilli 2018 DOCG, Fattoria Ambra
Ano, měl bych to otvírat společně s Montefortini, ale z první degustace před deseti dny jsem si odnesl jistotu, že obě Carmignana jsou výborná. Ve skleničce je světlá červená barva, ani rubínovka po Sangiovese, ani granátová po kabernetu, ale napůl. Na nose intenzivní jehličnatý les a paprika, střelný prach a jódová tinktura. V chuti středně plné, suché, zralé červené ovoce a lesní plody, kořenitý závěr do papriky až pepře, dobře zaintegrované třísloviny. 14,5% alkoholu. Koření a taniny by měly ještě ustupovat, takže bych doporučoval otvírat na Vánoce nebo za rok, ale z plnosti vína hádám, že vydrží ve formě další dva až tři roky.

Cuvée Imperiale Brut Franciacorta DOCG, Berlucchi
Moje oblíbená lahev na všemožné oslavy při toskánských dovolených. Běžně dostupná v místních supermarketech, dnes v COOPu za 12,60 EURO (asi 325 Kč). Bejvávalo, že před deseti lety stávala baťovských 9 EURO, ale i za 12,60 je to povinnost vyzkoušet, protože před lety byla česká cena na úrovni levných šampaňských.

Ve skleničce je světlá citronově-jablečná žlutá s vytrvalým drobným perlením. Na nose broskve, citrusy a jablka, v chuti je to podobné. Středně plné tělo, zralé citrusy a jablka, v závěru příjemná jemná mandlová hořčinka. Kyselina tak akorát: není výrazná, ale není ji ani tak málo, abych si mohl stěžovat. 12,5% alkoholu. Projevem je to solidní usedlý mainstream, tedy sekt vyrobený druhotným kvašením v lahvi z mezinárodních odrůd (složení na etiketě není, ale tipuju Chardonnay a Pinot Noir). Precizně připravený, ale bez velké osobitosti. Neotráví vás žádné řemeslné nedostatky, nepřekvapí razantní kyselina nebo výraznější oxidace. Spokojenost zaručena, jenom… v zimě už na to vzpomínat nebudu.

Po třech týdnech v Toskánsku jsem zpátky. Přivezl jsem víno ze San Gimignana, z vinařství Fattoria San Donato. Avizoval jsem to před týdnem, ještě pár bedýnek složím. Podrobnější informace jsou tady, přihlásit se můžete tady.