Vermentino od Antinoriho

Vermentino od Antinotiho jako potvrzení, že svět je zase v pořádku. Není to největší víno Toskánska (přestože Pietro Antinori je možná největší místní vinař objemem produkce i významem) ani to není to nejlepší z Bolgheri (přestože Pietro Antinori stojí v pozadí obou dvou největších vín z Bolgheri a přičinil se nejmíň o polovinu slávy apelace). Je to jen rafinovaně jednoduché bílé víno na letní popíjení, které si od roku 2004 pravidelně kupuju při cestách do Toskánska. Aspoň jednou za rok jako potvrzení, že tady je svět v pořádku. Když se některý rok do Toskánska nedostanu, hledám je v pražských vinotékách. Antinoriho Vermentino je spolehlivé, každý rok plus minus vliv ročníku stejné.  

Tenuta Guado al Tasso je pro turisty zavřená, ale leží kousek cesty od slavnější Tenuty San Guido, kde celý příběh denominace Bolgheri začal. Tady se prodává největší legenda moderního italského vinařství Sassicaia – chtěl jsem napsat, že se tady vyrábí, ale ve skutečnosti jsou výrobní haly o kus dál na druhé straně silnice. V degustační hale Tenuty San Guido jsem asi poprvé s místním someliérem ochutnával Antinoriho Vermentino a s pohledem na cypřiše za silnicí jsme pomlouvali Antinoriho, že do Vermentina nejspíš míchá víc než jen patnáct povolených procent Sauvignonu. Dnes bych se už možná Antinoriho zastal, že krásnou kyselinu a lehkost vína nemusí dělat 25% Sauvignonu, že je za tím možná technika několika sběrů postupně vyzrávajících hroznů, takže spíš podtržené Vermentino než Sauvignon. Ale berme ty řeči jen jako důkaz, že tohle víno na sebe vždycky strhávalo pozornost, vždycky se snadno pilo a mělo jistou noblesu, a lidem vrtalo v hlavě, jak to ten Antinori dělá…

Vermentino Bolgheri 2019, Tenuta Guado Al Tasso
Hodně stylizovaná burgundská lahev s erbem v reliéfu, korek z drti a čiré sklo dává vyniknout… bledé citronově žluté barvě. Na nose zralé až hodně zralé ovoce, tentokrát to asi nebude podtržené ani sauvignonové. Žluté ovoce, bílé broskve, jemné. V chuti pěkná kyselina, slabé tělo s vyšším alkoholem (13%) a zpočátku spíš nezralé ovoce, jablka, blumy, meruňky a bílé broskve. V závěru vystupuje síra, s časem a ve větší skleničce se víc projevují jablečné chutě. Po mnoha letech poprvé mám z vína rozpačitý dojem, snahu o tradiční lehký projev přebije vyšší alkohol a štiplavý závěr. Snad síra vyvane, jako věrný fanoušek to zkusím znova za půl roku. Nebo dřív, jestli se mi podaří dojet do Toskánska :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *