To se mu to dělá, když to umí


Dostal jsem dárek. Před lety jsem prodal kamarádovi lahev a teď mi ji vrátil jako dar. Když někdo po letech napíše poznámky o víně, které jsem kdysi dovezl, často závidím, protože dotyčné víno už nemám. Většinou se všechno rozprodá během několika měsíců. Když musím řešit, jestli prodat nebo zapřít lahve, které jsem si schoval pro sebe, většinou je prodám s tím, že aspoň budu mít důvod přivézt nové. Potom někdy trpím nad chválou, když někdo otevře deset let staré víno a píše nadšené zprávy.  

Titulek patří vinařství Caiarossa a enologu Dominique Génotovi. Holandský majitel, francouzský enolog a toskánské vinařství, navíc v neznámé denominaci na etzruském pobřeží. První vinice vysadili v letech 1999 a 2000 a první víno vyrobili v roce 2003. Pergolaia je dodnes jejich základní víno, vlajkovou loď jménem Caiarossa začali vyrábět až v roce 2004. Myslím, že jsem ve vinařství byl poprvé až v roce 2011. Je schované v malém údolí stranou od cest a snad deset kilometrů od pobřeží. Vína se mi líbila, ale kvůli mladým výsadbám jsem moc nevsázel na delší archivaci. Ale ukázalo se, že v Caiarosse věděli, co dělají. Od počátku nastavili všechny parametry vinařství na maximální kvalitu. Samozřejmě začali na vinicích: svažité údolí je otevřené větrům od moře, jednotlivé odrůdy vysazovali na základě geologického průzkumu a nastavili hustotu vinic na cca 9000 keřů na hektar. To spolu s toskánským počasím (ve vegetačním cyklu pršelo jednou měsíčně, obvykle kolem patnáctého, popisoval průběh počasí Dominique Génot) způsobilo, že réva začala po několika letech dávat hrozny vhodné k výrobě velkých vín, vhodných dokonce i k delšímu zrání ve sklepě.

Velká škola byly práce ve sklepě. Nejen že Caiarossa byla směs asi sedmi až deseti odrůd, v Toskánsku nevídaná věc a papírově podobná Chateau-Neuf du Pape. I Pergolaia je vyrobená netradičním způsobem. Je to Sangiovese s malým přídavkem Merlotu a obou kabernetů. Sangiovese má spoustu kyselin a tříslovin, v devadesátých letech dávalo obvykle mohutná vína připomínající středověká rytířská brnění. Deset let archivace bylo málo na zjemnění tříslovin a kyselin, byla to vína pro drsné chlapy. Pergolaia je naopak poměrně lehká s jemnými tříslovinami. Vinařství ji sice nechává obvykle dva roky ležet v lahvích, než ji pustí do prodeje, ale potom bývá okamžitě dobře pitelná. Dominique Génot říká, že celý trik je v krátké maceraci slupek: Sangiovese má všeho dost, tak proč do moštu macerovat slupky? Okolní vinaři říkali, že je to „francouzské Sangiovese, mě bavilo, že Pergolaiu obdivovali naturální vinaři, kteří bílá vína macerovali déle, než Génot Pergolaiu. Když to beru tak, že vinař má ještě před vysazením vinice vědět, jaké víno bude dělat, a že má sloužit vinici a vínu, tak Caiarossa dává velký smysl :-)

Majitel měl i dvě klasifikovaná chateau v Bordeaux a velké zkušenosti s distribucí. Věřil si a nebál se od začátku nasadit vyšší ceny. Mně tak ze sortimentu zbyla vpodstatě jen Pergolaia, díky kurzu koruny a zvyšování cen výrobce šla postupně ze 360 Kč až na 500. S pětistovkou to ztratilo smysl, dovážet vinařství se základním vínem za 500 pro mě není výhra. Několik vinařství, která jsem si v Itálii našel, už dováží jiní a větší dovozci. Jen Caiarossu zatím nikdo, přestože to je z objevů, které považuju za své, asi nejlepší víno.

Pergolaia 2010 Toscana IGT, Caiarossa
Ve skleničce je nahnědlá rubínově červená, na nose jednoduché Chianti s lesními vůněmi. Hodně zralé lesní plody, trochu lesa a zemitosti, čistota. V chuti podobně, je to jako dobré Chianti obroušené časem, ohlazené v lahvi. Harmonické a komplexní, úplně suché s pěknou kyselinou, masitě ovocné do červeného ovoce a lesních plodů, hodně zralé, ale všechny chutě dobře spojené a harmonické. V závěru jako připomínka Cabernetu Franc lehká kořeněná tečka. Svěžest a ostří kyseliny už odchází, ale harmonie to vynahrazuje. Krása, i za 500 s výborným poměrem kvality a ceny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *