Archiv pro štítek: vinařství

San Gimignano

BL P1320175 kavárna ráno

První den v Toskánsku. Ráno jsem se rychle vykopal z 2+kk s výhledem na moře a vyrazil do vnitrozemí. Do San Gimi je to 75 kilometrů, cestou jsem se stavil na snídani v Ponteginori. Těsně před odjezdem mi doktor zakázal kafe (mimo jiné), ale typické snídani italských pracujících nejde odolat: capuccino a croissant senza niente. Večer mě patron v mazzantském lahůdkářství zdravil vřelým a hlasitým Ciao!, ale ráno v baru měla službu servírka, kterou sice znám už 14 roků, ale Ciao mě stále nezdraví. Na chodníku jsem si vzpomněl na pekařství, které je za rohem, tak jsem tam zašel pro čerstvé měkké cantuccini. Pekařství změnilo majitele a rozšířilo nabídku o malé, ručně dělané dortíky. Hned jsem se ujistil, že otvírají i v sobotu, abych mohl koupit pytel dobrot na cestu a pro dceru.   Pokračování textu

Návštěva v Tenutě di Gracciano della Seta

BLOG P1290127 Montepulciano 2

Po necelém roce (úvodní report ze září je tady) jsem se minulý týden vrátil do Gracciana (web). Letošní ceník 2016 sice přinesl znepokojivé zvýšení cen, ale přesto se ceny stále jevily jako odpovídající kvalitě. Setkal jsem se zase s asistentem enologa Juliem Stracciou, tentokrát už mnohem méně formálně než poprvé.   Pokračování textu

Giovanni Dubini, Palazzone

BLOG P1290393 Palazzone

Report jsem avizoval už včera, včetně zmínky o setkání v Perugii v roce 2012. Na velké degustaci měl tehdy Giovanni Dubini společnou prezentaci s Alessandrem Meniconim z vinařství Perticaia. Podle mých poznámek to byla nejlepší ochutnávka z celkem 25, které jsem tam absolvoval, ale měl jsem problém s Umbrií. Vína z Toskánska dokáže propagovat každej trouba, ale umbrijské Grechetto, Sagrantino nebo Procanico jsou těžší oříšek. V roce 2012 jsem si na to netroufal. Dnes Perticaiu dováží La Fattoria a já jsem se vypravil do Rocca Ripesena u Orvieta za Dubinim.   Pokračování textu

Judith Beck, Gols

P1130848 Judith detail

Nebudu objektivní, jsem její fanoušek. Moc se mi líbila Frankovka 2008, kterou jsem měl v loňských rakouských bedýnkách. Při přemýšlení o dobrých červených vínech se mi vracela jako refrén ohraný písničky, tak jsem před týdnem napsal do Golsu. Pozvání k návštěvě přišlo obratem. Moc jsem těšil, ale tím víc jsem se bál zklamání. Bylo to ještě lepší, než jsem doufal.          Pokračování textu