Archiv pro štítek: Toskánsko

Magnum je prostě lepší

I nejlepší předsevzetí selžou a příslovečná pevná vůle pana Skleničky zradí, když o sobotním večeru na ČT2 jdou za sebou dva úvodní díly třetí řady Babylon Berlin a hned poté francouzská Poloviční šance s Belmondem a Delonem. To by jeden musel být vegetariám a abstinent, aby odolal takovému programu a nevytáhl ze sklepa Magnum Vino Nobile z Gracciana.   Pokračování textu

Carmignano přijelo!


Začnu vyprávěním o překonávání kulturních rozdílů. Od roku 2003 jsem v Itálii strávil postupně skoro šest měsíců, většinou v pronájmech zprostředkovaných italskými realitkami. Od začátku bylo nápadné, že když po prvním kontaktu pošlu nějaký doplňující dotaz, například jestli se někde poblíž bytu dá parkovat nebo jestli to páté patro je s výtahem nebo bez, tak nedostanu odpověď. Ital přeruší jednání a je konec. Už nikdy neodpoví. Díky tomu jsem dlouho nevěděl, na čem jsem.   Pokračování textu

Dvakrát Itálie za 193,50 Kč, různé výsledky

Nákupy v supermarketech mají jednu dobře známou nevýhodu: člověk občas přinese něco úplně jiného, než chtěl. Dnes jsem šel do MAKRO pro německé ryzlinky jen tak na vyzkoušení. Místo toho jsem přinesl Vernaccii, Trebbiano, jeden rakouský ryzlink a čtyři kachní prsa. Vlastně jsem nedopadl špatně: místo německých ryzlinků budu zkoušet neznámá bílá vína ze střední Itálie. Poslední měsíc jsem v MAKRO koupil několik zajímavých vín, tak schválně, jestli jsem tentokrát svoje štěstí nepokoušel příliš.   Pokračování textu

SKB 99, Carmignano a Fattoria Ambra

Ciao gente! Prázdniny končí a Skleničkovy bedýnky se zase vrací. Vrací se (aslepoň virtuálně) do Itálie s tím, že je po čase potřeba červených vín. Po dvou dovozech v minulých letech jsem konečně poprvé navštívil vinařství Fattoria Ambra v Carmignanu a s Giuseppem Rigolim překoštoval vína, která právě prodává. Konečně můžu na blog nasázet vlastní fotky z Carmignana… snad bedýnky udělají radost kamarádovi, který se v červenci bál, aby Carmignano neprošvihl, a vzorně objednal 18 lahví ještě před odjezdem na dovolenou :-) Malá radost navíc je i to, že ceny zůstávají skoro stejné, jako před dvěma roky. Vinařství sice zdražilo Carmignano o deset procent, ale kurz EURO je aktuálně příznivý, takže jsem zdražil jen minimálně.   Pokračování textu

Vin Santo di Carmignano 2012

Dnešní víno je v poloviční lahvi (0,375 litru), což přináší problémy při skladování a hledání. Po dvou minutách hledání v chladničce jsem si nebyl jistý, jestli jsem už od června lahev nevypil (už stárnu), ale po další minutě jsem ji našel. Na druhou stranu je to exkluzivní bonbonek, lahvovat to do standardních třičtvrtělitrových lahví by bylo plýtvání.   Pokračování textu

Carmignano Riserva Montalbiolo 2017

Celý víkend (i několik dní před ním) jsem strávil sladkým nicneděláním, maskovaným jako plánování degustačního výletu do Francie. Plány se při pátku sesypaly, když mě z různých důvodů dva přední cíle odzívaly. Jeden jede na dovolenou a druhý, považte, po jarních mrazech přišel o velkou část úrody a nemůže dodávat novým zákazníkům. Oba v Burgundsku, v druhém případě s cenami pod deset EURO. Zdražit o deset nebo patnáct procent by bylo dokonalé řešení, ale… Břemeno kovidové krize je rozloženo příliš nerovnoměrně a moje ohledy k bližnímu dostaly další ránu, zvlášť když ten bližní je Francouz :-) Celou sobotu jsem se kyselil, v neděli jsem zaměřil pozornost na Itálii. Pokračování textu

Dvě pecky ze San Gimignana

Když má vinařství skladem i předchozí ročník, může to dnes přinášet různé problémy, hlavně když se to snoubí s post-kovidovým růstem cen. Jak mi řekl jeden italský someliér, u Vernaccii musíš s růstem cen počítat, protože to je víno se sedm set let starou historií a nové Consorzio di Vernaccia si je toho vědomé. Problém je, že málo Čechů zná Vernaccii a skoro nikdo z nich nečetl verše, kterými ji Dante oslavoval. Mají Vernaccii zařazenou ve škatulce levné letní pití k pizze (sám jsem k tomu přispěl několika komentáři).   Pokračování textu

Syrah z toskánského Montescudaio

Objev v krabici vzorků z červnové cesty do Toskánska aneb to nejlepší na konec. Ze vzorků vinařství Marchesi Ginori Lisci je to asi nejlepší víno, přitom první ročník a netypická odrůda. Myslím, že v listopadu 2017 mi enolog Lorenzo Tardivo (na fotce dole) naléval Castello Ginori s tím, že do něj přidali malý díl Syrahu. První sklizeň z nedávno vysazené vinice, jen pro vylepšení nejlepšího vína Castello Ginori. Tři roky poté dali na trh i solo Syrah. Přestože jde zřejmě o panenskou sklizeň, baví mě víno z celého sortimentu vinařství nejvíc.   Pokračování textu

Carmignano Montefortini 2018, Fattoria Ambra


Tradiční výrobce v Carmignano, necelých deset kilometrů od Florencie, a tradiční toskánské víno. Jako napotvoru je to Sangiovese s přídavkem asi deseti procent Cabernetu Sauvignon (a něco málo dalších odrůd), protože tradiční italská vína většinou nejsou taková, jaká si my Češi představujeme nebo jaká bychom je chtěli mít :-) Hodí se to napsat právě teď, protože zrovna teď odpoledne na zahradě se mi CS ve směsi zdá hodně nápadný.   Pokračování textu

Dvakrát z toskánského San Gimignana

Dnes vzpomínka na červnové Toskánsko s Fattorií San Donato. Brzy po návratu jsem doma otvíral lahev Riservy 2017, ale zbytečně jsem ji chladil a první den byl zklamaný. Donutilo mě to zamyslet se nad drobnými variacemi servisu a vzpomněl jsem si, že vinař mi nenaléval barikovanou Riservu z chladničky, ale nevychlazenou. A nejspíš ji měl otevřenou několik dní, moc turistů tehdy ještě v Sangi nebylo. Stereotypní snaha chladit bílá vína občas škodí zážitkům při konzumaci! Samozřejmě jsem si z Toskánska přivezl i další zážitky a poučení. Taky návyk na modrou oblohu a výrazné světlo: celý den si teď doma rozsvěcím.   Pokračování textu

Dva supertoskánci ze Sieny

La Lastra je vinařství v Sieně. Přesněji, kousek od Sieny, ale tak blízko, že adresa je ještě Siena. Před dvěma roky se La Lastra rozrostla o dalších pět hektarů Vernaccie v San Gimignanu. Jel jsem tam v červnu na pozvání vinaře Renato Spanu (fotka), zvědavý hlavně na jeho červená vína. První degustace u něj neproběhla úplně šťastně. Začali jsme o půl dvanácté při teplotě kolem 34 stupňů. Bylo týden po mém příjezdu do Toskánska a na takové vedro jsem nebyl zvyklý, nejmíň tři roky jsem nic takového nezažil. Vernaccia byla i ve vedru výborná, ale červená vína se mi zdála příliš plná, koncentrovaná, bez lehkosti. Ale odvezl jsem si krabici vzorků. Už v Toskánsku jsem otevřel první dvě červená tady, o měsíc později došlo doma na další dvě.   Pokračování textu