Archiv pro štítek: Sangiovese

Magnum je prostě lepší

I nejlepší předsevzetí selžou a příslovečná pevná vůle pana Skleničky zradí, když o sobotním večeru na ČT2 jdou za sebou dva úvodní díly třetí řady Babylon Berlin a hned poté francouzská Poloviční šance s Belmondem a Delonem. To by jeden musel být vegetariám a abstinent, aby odolal takovému programu a nevytáhl ze sklepa Magnum Vino Nobile z Gracciana.   Pokračování textu

Carmignano přijelo!


Začnu vyprávěním o překonávání kulturních rozdílů. Od roku 2003 jsem v Itálii strávil postupně skoro šest měsíců, většinou v pronájmech zprostředkovaných italskými realitkami. Od začátku bylo nápadné, že když po prvním kontaktu pošlu nějaký doplňující dotaz, například jestli se někde poblíž bytu dá parkovat nebo jestli to páté patro je s výtahem nebo bez, tak nedostanu odpověď. Ital přeruší jednání a je konec. Už nikdy neodpoví. Díky tomu jsem dlouho nevěděl, na čem jsem.   Pokračování textu

Carmignano Riserva Montalbiolo 2017

Celý víkend (i několik dní před ním) jsem strávil sladkým nicneděláním, maskovaným jako plánování degustačního výletu do Francie. Plány se při pátku sesypaly, když mě z různých důvodů dva přední cíle odzívaly. Jeden jede na dovolenou a druhý, považte, po jarních mrazech přišel o velkou část úrody a nemůže dodávat novým zákazníkům. Oba v Burgundsku, v druhém případě s cenami pod deset EURO. Zdražit o deset nebo patnáct procent by bylo dokonalé řešení, ale… Břemeno kovidové krize je rozloženo příliš nerovnoměrně a moje ohledy k bližnímu dostaly další ránu, zvlášť když ten bližní je Francouz :-) Celou sobotu jsem se kyselil, v neděli jsem zaměřil pozornost na Itálii. Pokračování textu

Carmignano Montefortini 2018, Fattoria Ambra


Tradiční výrobce v Carmignano, necelých deset kilometrů od Florencie, a tradiční toskánské víno. Jako napotvoru je to Sangiovese s přídavkem asi deseti procent Cabernetu Sauvignon (a něco málo dalších odrůd), protože tradiční italská vína většinou nejsou taková, jaká si my Češi představujeme nebo jaká bychom je chtěli mít :-) Hodí se to napsat právě teď, protože zrovna teď odpoledne na zahradě se mi CS ve směsi zdá hodně nápadný.   Pokračování textu

Vermentino a Sangiovese z toskánské cesty

Další obětí letních veder v Toskánsku bylo opět Vermentino! Tentokrát supermarketový úlovek z COOPu. Jel jsem na výlet krajinou (na horní fotce Campiglia Marittima) a zapomněl si vzít s sebou vodu. To je v poledních teplotách 34 stupňů zřejmá chyba. Zastavil jsem pro minerálku a při bloudění obchodem jsem si uvědomil, že žízeň budu mít i večer. Stálo mě to pět minut vybírání, chtěl jsem bílé a nemohl si vybrat. Nakonec rozhodlo, že 1) Vermentino a 2) téměř neznámá denominace Colli di Luni.   Pokračování textu

Pasta al limone, Carmignano a Franciacorta

Dnes zapomenuté poznámky z prvního týdne v Toskánsku. Shodou okolností obsahují zmínky o pastě al limone, ke které jsem mezitím už zveřejnil recept. Pořád trnu, abych některé poznámky omylem nezveřejnil dvakrát, ale čtenáři moderní literatury a fanoušci filmu jsou snad zvyklí na to, že se napřed vypráví konec a potom se dvě hodiny pátrá, jak to všechno vlastně začalo :-)   Pokračování textu

Dvakrát toskánské červené ze Sieny


Po třech týdnech v Toskánsku už jsem zpátky doma, i s vínem ze San Gimignana. Před dvěma týdny jsem byl v Sieně návštěvou u Renata Spanu, ve vinařství La Lastra. Od Stefana Grandiho jsem věděl, že Spanu dělá vynikající Vernaccii, ale byl jsem zvědavý na jeho červená vína. Ochutnávali jsme je v poledne a slunce žhavilo na třicet tři, v červených vystupovaly třísloviny. První letošní tropické teploty asi ubraly na mém soustředění, takže po týdnu začínám znova.   Pokračování textu

SKB 97, Vernaccia di San Gimignano je zpátky

Už po třinácté za sebou zdravím z Toskánska. Z cesty mi zbývá necelý týden a pokud jde o to, co všecho bych ještě chtěl stihnout a vidět, tak by nestačil ani měsíc. Několikrát jsem byl v San Gimignanu a okolí, setkal se s několika vinaři včetně dnes už důchodce Stefana Grandiho. Mám hned dva nové objevy, dva možné dodavatele Vernaccie. Jako vhodnější se mi zdálo začít s vinařstvím Fattoria San Donato.   Pokračování textu

Nic netrvá v světě věčně

Každá změna nemusí být k horšímu, ale jako pravý Čech říkám, že může. Po několika letech jsem dnes zase zajel do San Guida v Bolgheri. V roce 2007 jsem tam byl poprvé a od té doby vždycky: ochutnat nový ročník Sassicaii. Předpokládám, že základní ponětí o Sassicaii má každý čtenář blogu. Je to největší legenda italského vinařství moderní doby, nedávno jsem tady linkoval videodegustaci k padesátému výročí počátku. V zásadě mě zajímají vína v úplně jiné cenové hladině, ale tohle byl pravidelný výstřelek, úlitba velkopanským choutkám. Decinka byla za dvacet EURO, většinou jsem to usmlouval na půldeci za deset. Povzbuzovalo mě ujištění, že každý ročník je (bez ohledu na pověst a vysokou cenu) krásně pitelný už jako mladý. (Na úvodní fotce je kaple San Guido z roku 1703, která stojí u odbočky silnice na Bolgheri.) 

Pokračování textu

Dvakrát Arnolfo di Cambio


Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později.   Pokračování textu

Carmignano Riserva Elzana 2017

První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro.   Pokračování textu