Původně jsem chtěl (zase) napsat něco jízlivého o chlubivých facebookových postech s německýma jakostkama, ale otevřel jsem si k tomu jakostní ryzlink z Mosely a špatná nálada mě přešla. Nakonec jsem za teplého večera seděl na zahradě až dlouho do tmy, k jakostce dopíjel dva ryzlinky otevřené týden předtím a bavil se srovnáváním. Pokračování textu
Barikovaný Pinot Noir z Mosely se sympatickými 12,5% alkoholu. Stefan Steinmetz je z Braunebergu, má americkou manželku a (nejspíš i) americké investory, kteří mu umožňují nakupovat nové vinice v jinak drahých moselských tratích. Díky tomu má Pinot Noir i na Mülheimer Sonnenlay a prodává ho za vpodstatě burgundské ceny – k tomu by nestačily americké investice, k tomu je potřeba mít zajištěný i prodej, ideálně export do Ameriky. Z loňského dubna si pamatuju, že Steinmetzovi lahvují nejméně čtyři Pinoty, jenen Merlot a mnoho ryzlinků, takže netypické složení produkce a hádal jsem na pinotovské fandovství. Pokračování textu
Pro většinu čtenářů to dnes bude odpočinková četba. Před dvěma týdny jsem z moselského vinařství Karl Erbes přivezl zásilku ryzlinků. Původně jsem to ani nechtěl zveřejňovat jako bedýnku, rozeslal jsem to jako zprávu všem bývalým i současným účastníkům Komunitních bedýnek a většina vín se už uspokojivě rozprodala. Na druhou stranu, kdybyste se k tomu někdo chtěl za další dva týdny vrátit, e-mail už bude ztracený a tak aspoň najdete nabídku kde má být, totiž na Skleničkově blogu. Pár lahví mi ještě zbývá a předpokládám, že časem budu chybějící vína doplňovat, tedy objednávat znovu. Pokračování textu
Když už píšu článek, bylo by škoda nevyužít víkendového rádoby seriózního degustování vín před soutěží PWT. Mladé osmnáctky jsem nechtěl dávat hodnotit, první mě napadl loňský oblíbenec, suchý pozdní sběr z vinice Erdener Treppchen.
2017 Erdener Treppchen Riesling Spätlese trocken, Karl Erbes
Pokračování textu
O brauneberském vinařství Boujong jsem psal už v předchozím příspěvku, dneska začnu zeširoka a semelu dvě témata, která mi v minulosti hýbala osrdím a žlučí. Obě témata se dají sloučit v jedno – pojďme si zanadávat na německé značení vína! Tak třeba první víno má na přední etiketě jen 2018 Brauneberger Juffer Riesling trocken (Spatlese je doplněno až na zadní etiketě). Při pohledu na etiketu to vypadá jako jakostka, která se tváří jako predikát. Zrovna tady to tak není (ukazuje to zadní etiketa), ale už jsem podobné označení viděl mnohokrát na fotkách nebo v regálech vinoték a pletlo mě to. Je mi jasné, že můj názor nebude mít vliv na nesmrtelnost syslů vypuštěných Andrejem na agrofertí pole, ale sakra pište ty etikety pořádně! Pokračování textu
Christian a Brigit Boujong (na fotce) jsou čtvrtá generace vinohradnické rodiny a jejich Weingut Boujong vlastní v Braunebergu 14 hektarů vinic na tratích Klostergarten, Mandelgraben a Juffer. Napoprvé mě zaujali tím, že kromě ryzlinku pěstují i Pinot Noir (taky Chardonnay, Pinot Blanc a Rivaner). Všechno bez přidané chemie (kromě síry ve sklepě), všechno kvasí spontánně, bez přidaných kvasinek. Pokračování textu
Pro třetí část degustačních poznámek o novém ročníku moselských ryzlinků vinařství Karl Erbes platí všechny zlehčující komentáře, které jsem napsal v úvodu prvních dvou částí. Obecné hodnocení ročníku vůbec nepasuje na první kabinet (ale určitě sedí na poslední Spätlese) a první kabinet, který se doma jeví jako velmi zábavné a bezvadné pití, mě v Urzigu po devíti hodinách za volantem zanechal chladným. Nejlíp, když se sami přesvědčíte :-) Pokračování textu
S pomocí návštěv se propíjím vzorky moselských ryzlinků Weingut Karl Erbes, přivezenými o víkendu z Urzigu. Zpětně zjišťuju, že moje hodnocení z vinařství a z domova se příliš často příliš výrazně liší. Přestože miluju hovory s vinaři nad jejich víny a degustace ve vinařství, tentokrát vsadím na poklidné domácí koštování. Dva kabinety v tomto textu jsem v Urzigu hodnotil opačně. Sedm set kilometrů za volantem si vybralo svou daň. Bílé ubrusy a komfort na profesionálních degustacích a soutěžích asi nejsou zbytečné! Pokračování textu
Minulý čtvrtek jsem se narychlo vypravil do Německa a dal dvě degustace v moselských vinařstvích, v Braunebergu a v Urzigu. Zpáteční cesta autem byla dlouhá a mohl jsem dosyta přemýšlet o ryzlincích 2018. Udělal jsem si na ně nějaký názor a doma jsem zažil překvapení, když hned první víno tomu názoru neodpovídalo. Tolik o platnosti názorů aneb každý máme nějaký :-) Pokračování textu
Fotky z cesty aneb pravidelný teasing předtím, než doma přechutnám dovezené vzorky a napíšu degustační poznámky. Jel jsem na otočku na Moselu, navštívil dvě vinařství a s vinaři přechutnal ročník 2018 a příležitostně i nějaké ty starší speciality. Taky se protrápil zácpami na německých dálnicích a přespal v hotelu, kterému se v budoucnu rád vyhnu. Nechci vás nudit fotkami chcíplého pavouka nebo poškozených dlaždiček v koupelně, přežil jsem jen díky silným práškům na spaní. Vážným zájemcům rád poradím, čemu se v Německu vyhnout. Místo hotelu fotka vinice Urziger Wurzgarten v ranním slunci. Pokračování textu
Ve čtvrtek pojedu do dvou nebo třech vinařství na Moselu přechutnat ryzlinky nového ročníku 2018. Zprávy z Německa jsou obecně příznivé. Jestli někteří recenzenti přirovnávají nové ryzlinky k ročníku 2011, mně to nevadí – ještě si pamatuju, jak jsem byl z mladých jedenáctek nadšený a radostně jsem je pil mladé. Vedly se kolem toho hlubokomyslné hovory, zda je 2011 vhodný k archivaci, ale byly to jen akademické řeči. Do roka byly jedenáctky vypité a přišel famozní ročník 2012. Pokračování textu
Jak řekli, tak udělali: užívám letní pohody a upíjím starší lahve z dřívějších komunitních bedýnek. Omlouvám se za zanedbávání Skleničkova blogu, ale z facebookového profilu Jiřího Ovčáčka mám nabídku jaká se neodmítá na 32-dílný seriál o hracích kartách. Z letního lenošení mě vytrhují jen příležitostné rozesílky objednaných vín (teď v pondělí posílám poslední Vernaccie dovolenkářům) nebo zprávy z vinařství. V pátek přišla z toskánského Montepulciana jedna, o kterou se chci podělit.
