Velké díky všem, kdo přihlášky do aktuální beaujolaiské bedýnky vzali zodpovědně. Jako vodník pod vyšehradskou skálou jsem rád za každou dušičku, ale zvlášť vděčný všem, kdo se přihlásí hned první nebo druhý den. Beaujolaiská bedýnka je na dobré cestě. Dnes vytasím dva moselské ryzlinky vypité na přelomu roku.
2014 Ürziger Würzgarten Riesling trocken QbA, Karl Erbes
Pokračování textu
Hlavně zodpovědně! – připomínám nejzábavnější myšlenku končícího víkendu. Dobře vím, že sám si nemám na co stěžovat. Lockdown jsem využil velmi zodpovědně. Týden, ve kterém jsem otevřel čtyři lahve moselského ryzlinkového sektu, dvě lahve Sangiovese z Gracciana a další dvě lahve burgundských Chardonnay nemůžu označit za promarněný, přestože jsem dva večery v týdnu abstinoval. Ale výběr vín byl to trochu stereotypní a doba žádá rozmanitost! V noci na sobotu přijela zásilka moselských ryzlinků od Erbesů. Vyložil jsem paletu v půl páté ráno, takže tradiční večírek s novými lahvemi jsem musel odložit na další den. Pokračování textu
Letem světem. Export francouzských vín z údolí Rhony do USA a Číny se na začátku roku 2020 propadl o 45%. Zlé jazyky tvrdí, že v USA v listopadu vzrostl prodej sektů. Po několikerém přepočítání hlasů prezidenstských voleb si někteří Američané stěžují: Kolikrát ještě Biden vyhraje? Nemám dost šampaňského! Pokračování textu
Je to kampaň, jak říká vůdce lidu a prorok Agrofertu. Soukromě mě teď baví sjíždět Berthenetovy šardonky i Aligoté, ale občas se musím přesvědčit, jak si stojí moselské ryzlinky, které chci dovézt na začátku prosince z vinařství Karl Erbes. Slaďáky jsem projížděl nedávno, před přihlášením na soutěž Prague Wine Trophy, a nové kabinety 2019 se právě teď v listopadu dostávají do nejlepší formy. Sjíždím dvouleté suché pozdní sběry, za mě jsou pořád ještě lepší než stejná vína z ročníku 2019. Pokračování textu
Prvního listopadu to bylo osm let, co jsem přivezl prvních 300 lahví z moselského vinařství Karl Erbes. Prodaly se za týden a hned jsem objednal další. Od té doby byl Stefan Erbes sedmkrát v Praze, jestli dobře počítám, tak to bylo 13 degustací, které jsme společně odvedli na několika místech v Praze. Postupem času se zdá být jasné, že letos v lednu degustace kvůli všemožným covidovým omezením nebudou, ale stále si můžete objednat víno domů. Pokud jde o vybírání vína a hledání novinek, stál letošní rok za prd – za celý rok jsem byl jen dvakrát ve Frankách a jednou na Mosele. Toskánsko bylo nedosažitelné skoro jako cestovatelský sen za socíku. Moc mi to chybí, ale Vánoce se blíží a já mám ve sklepě jen pár krabic ryzlinků, je čas na novou moselskou bedýnku. Pokračování textu
Na chvíli přeruším řadu popisů Berthenetových vín z aktuální burgundské bedýnky. Minulý týden jsem tady tančil vítězné tanečky nad Parkerovým hodnocením ryzlinků moselského vinařství Karl Erbes (které spokojeně dovážím, protože se mi ta vína líbí). Hned poté v noci ze čtvrtka na pátek přišly výsledky čtvrtého kola soutěže Prague Wine Trophy. Poslal jsem tři Erbesovy ryzlinky do soutěže sladkých vín a nemůžu si stěžovat: Pokračování textu
Pondělní nabídka sladkých ryzlinků s hodnocením Roberta Parkera zafungovala, některá vína jsem vyprodal. Ve středu přišlo od Erbesů dodnocení dvou německých ročenek, což je příležitost otevřít znova mnohokrát provařené téma bodového hodnocení :-) Je jasné, že hodnocení vína ve stobodovce není tak exaktní jako měření ledničky svinovacím metrem, ale přesto bych v hodnocení vín našel nějaký systém a jistotu, kterou bych mohl sdílet s ostatními konzumenty. Pokračování textu
Do třetice budu prudit s ryzlinkem wehlenského Joh. Jos. Prüma, a do třetice všeho dobrého: po vynikajícím a dobrém kabinetu dnes přijde fantastický, přímo špičkový pozdní sběr. K jednomu ze čtyř nebo pěti nejlepších vinařství na Mosele přidejte top vinici Sonnenuhr, špičkový ročník 2015 a navíc „dospělý“ formát Spätlese. Pokračování textu
Před týdnem jsem se tady vypisoval z mladického nadšení nad graašským kabinetem od J.J. Prüma. Zároveň s tím se naskytla vyjímečná příležitost nechat si přivézt pár dalších vzorků za velmi přátelské ceny. 440 kaček za dnešní kabinetní ryzlink je vlastně veliká láce, protože 1) vinařství je absolutní německá špička, 2) Wehlener Sonnenuhr je jedna z nejlepších moselských vinic a 3) ročník 2016 taky nebyl špatný. Vecpal se mezi dva ročníky, považované za veliké, od kterých se dost liší, ale myslím si, že s odstupem času bude moselský ročník 2016 dobře hodnocený. Pokračování textu
Nechci se přiznávat k ničemu, co už není dávno známé a co můžu klidně popřít a doufat, že mi to projde. Asi je jasné, že občasné pauzy na Skleničkově blogu jsou poplatné letním večerům na zahradě, podvečernímu čarování světel a stínů (poslední týdny úplný Toskánsko!!!) a starým známým vínům. Nemá smysl dávat na blog čtvrté degustační poznámky o toskánském Sangiovese z Gracciana nebo už pošesté dojmy z otevřené lahve Montepulciana Vigna del Coste od baronů Cornacchia. Je mi jasné, že nic menšího než top víno od pětihvězdičkového producenta z prvotřídního vinařského regionu vás čtenáře nevytrhne z letargie, tak jsem si našetřil 25 EURO a tady to máte. Pokračování textu
Fritz (a Thomas) Haagovi patří na Mosele do té neužší špičky určené pěti hrozny v ročence Gault & Millau, ale Riesling trocken je ta nejzákladnější základka. Zatříděná jako QbA čili jakostka, hrozny zřejmě pocházejí z prvního sběru všech tratí. S prvním napitím jsem zalitoval, že jsem lahev neotevřel současně s včerejším 2019 Maximin Rieslingem, protože z toho mohlo být pěkné „hlubokomyslné“ srovnání. Shrnu to předem a ti kdo pospíchají ani nemusí číst dál: Haagova jakostka je za deset EURO a mírně se na ní projevuje styl vinařství. Jakostka Maximin Grünhaus stála 12 EURO a byla o kousek lepší. Nebo alespoň přitažlivější, čistší, dokonalejší. Na druhou stranu, Haagův Riesling je od jednoho z asi pěti nejlepších místních vinařství a stojí 10 EURO. Nekupte to!
Pokračování textu
Jakostka od výrobce, který je členem VDP (Weingut der Familie von Schubert z Mertesdorfu, web), takže zatřídění trochu mate. Napřed si myslíte, že to není „jen obyčejná jakostka,“ ale potom objevíte na webu, že vinařství má ještě několik prodejních řad s predikáty i s Grosse Lage (takže to je obyčejná jakostka). Vídám jejich ryzlinky na Mosele už dlouho, ale nikdy mi nebyla sympatická etiketa. Tentokrát se sešla zvědavost s papírově nízkou cenou a bylo to. V e-shopu vinařství stojí baťovských 12 EURO, přibližně stejně jsem za něj dal v bernkastelské vinotéce.
2019 Maximin Grünhaus Riesling Monopol trocken
Pokračování textu