Archiv pro štítek: Mosel

SKB 102, moselské ryzlinky Karl Erbes

Po třech italských výběrech ještě jednou do Německa, na Moselu. Nedávno to bylo devět let, co jsem přivezl prvních 300 lahví ryzlinků ürzigského vinařství Karl Erbes. V průběhu let dovozy z Mosely kolísaly, ale jedna jistota zůstala: ryzlinky od Erbesů na Vánoce. Letošní nabídka je zajímavá tím, že Stefan Erbes udělal několik nových hodně suchých až úplně suchých ryzlinků a ve všech vínech poklesly hodnoty zbytkového cukru.   Pokračování textu

Kranklei feinherb, nabušený ryzlink z Mosely

Dnešní poznámky začnou trochu zmateně: po první skleničce jsem chtěl napsat Ryzlink na steroidech, víno mělo hodně nabušený projev. V půlce lahve převládly analytické sklony, podíval jsem se na etiketu a ejhle: 11,5% alkoholu. Zavrhl jsem první dojmy a podíval se na víno znova, se soustředěním.

2020 Ürziger In der Kranklei Kranklei Spätlese* feinherb, Karl Erbes
Pokračování textu

Tři suché Spätlese z Mosely

Před týdnem jsem v Ürzigu se Stefanem Erbesem přechutnal všech dvacet vín ročníku 2020. Na jaře, s dovozem prvních suchých kabinetů, jsem si myslel, že podlehli moderním trendům (suché!), ale Stefan to popíral. Na Mosele bylo málo kyselin (podle grafů  ministerstva zemědělství země Porýní – Falcko vůbec nejmíň za dvacet roků s vyjímkou 2018) a proto nechali ryzlinky prokvasit víc do sucha. Jak vyplyne z poznámek, vína jsou lehká, výborně pitelná a harmonická. Otázku na vhodnou délku archivace s ohledem na nižší kyseliny zřejmě vyřeší podzim a jaro, většina vín se zřejmě vypije brzy.

Pokračování textu

Dvakrát německý Pinot Noir, z vápence a z břidlice

Musím se pochlubit, můj život se zlepšil! Nemám teď na mysli fakt, že naše vláda definitivně porazila Covid, protože to tady bylo už před rokem (a potom umřelo asi 30 tisíc lidí). Koupil jsem si kuchyňský kráječ, na fotce jsou výsledky prvního boje s prosciuttem a pancettou. Hned poté jsem kráječ odnesl do sklepa a krájím šunku nožem. Je to dřina a musím nůž několikrát denně brousit, ale celé úterý a středu jsem vydržel jen se šunkou, zeleninovým salátem, kafem a džusem. Koupit kráječ nebyl dobrý nápad, ale zase můžu pořádat kurzy zdravého stravování „Jak sníst kilo sušené šunky za dva dny.“ Jsem připraven na léto!  Pokračování textu

Dobré zprávy a dva mladé moselské ryzlinky

Dnes samé dobré zprávy: už před několika týdny psala Caterina Cornacchia z italského Torano Nuovo (Abruzzo, tady), že u nich kvetou třešně. Tehdy bylo za oknem hnusně, soukromě jsem to komentoval slovy „no nezabili byste ji?“ Minulý týden jsem vytáhl na zahradu stůl a židle, tak už si troufnu dát fottku italských třešní.   Pokračování textu

1988, ryzlink z Erdenských schůdků


Jedna z nevýhod nouzového stavu jsou nefungující zubaři. Pobolívá mě zub a objednací lhůty jsou jako za války. Opatrně zkouším reakce bolavého zubu na zůzná vína. Docela dobře snáší Sauvignony z Loiry, slušně barikované Chardonnay z Burgundska, ale sladké Auslese z Mosely ho rozdráždilo stejně jako horký čaj po ránu. Přesto se pokusím napsat něco jako degustační poznámky.  Pokračování textu

SKB 94, Moselské ryzlinky 2020


Od roku 2012 jsem napsal nejmíň patnáct článků uvádějících Erbesovy moselské ryzlinky. Podíval jsem se na pár posledních, abych zjistil, jak jsem nabídku popisoval a zdůvodňoval. Ale brzy mi došlo, že tentokrát nic hlubokomyslného psát nemusím. Na konci února Erbesové nalahvovali prvních šest vín a poslali mi po lahvi na ochutnání. Byl jsem nadšený, hned jsem chtěl pět z nich. Byl to návrat radosti a živelné pitelnosti, bylo v tom všechno, co mám na ryzlinku rád. Jiskra, energie, čistota, ovoce, kyselina i trocha minerality.   Pokračování textu

Moselské ryzlinky 2020 potřetí

Třetí díl zkoumání nových moselských ryzlinků 2020 vinařství Karl Erbes. S malým předstihem už můžu napsat, že se mi dvacítky líbí podstatně víc než předchozí ročník. Pravidelní účastníci bedýnek si všimli, že ročníku 2019 jsem se vyhýbal a nabízel víc předchozí ročníky. Z prvních šesti vín 2020 ještě nebudu dělat velké závěry, ale vidím tam krásnou kyselinu, návrat ke střídmosti (u jakostek a kabinetů) a větší harmonii. Jedno plus: přestože jsem dostal vína asi týden až deset dní po lahvování, nezaznamenal jsem žádnou vyšší síru, ani u vín s vyšším zbytkovým cukrem. Některé kabinety jsou úplně „klasické,“ neklasický suchý zase tipuju na nejpopulárnější víno ročníku. Ale to už předbíhám hodně, protože většina Spätlese ještě není nalahvovaná.   Pokračování textu