Archiv pro štítek: jen tak

Zralé nebo kopřivové Sauvignony?


V březnu 2016 jsem jako úvod k degustačním poznámkám o loirském Sauvignonu 2011 psal (tady), že jsou dvě velké, globálně rozšířené odrůdy, o kterých většina konzumentů neví, jak chutnají. Tou první je Cabernet Sauvignon, protože se vyskytuje téměř vždycky ve směsích. Nejslavnější bordeauxské kabernety mají podíl Merlotu, do nejlepších italských kabernetů se taky přidávají další odrůdy jako příměsi. Na čistý Cabernet Sauvignon narazíte zřídka.   Pokračování textu

Pozdní sběr: cla, zločiny, Prosecco a Beaujolais

Dnešní sbírku rozinek vyzobaných ze zpráv ze světa začnu americkými cly na víno. Americká vláda se rozhodla zatím nezavádět stoprocentní clo na evropská vína, ale ponechat v platnosti pětadvacetiprocentní clo. Američtí importéři se snaží dokázat, že cla jsou ke škodě Američanů i Ameriky. Všechno totiž souvisí se vším, hlavně výroba letadel, whisky, sýrů a vína. Čtěte dál, pro zábavu i poučení :-)

Pokračování textu

Pozdní sběr únorový, upovídaný

Nic nového pod sluncem: italská Guardia de Finanza provedla 22. ledna 28 razií po celé zemi, posbírala důkazy a zadržela pět lidí. Obviněni jsou z rozsáhlého padělání vín, konkrétně prý pomocí cukru, vody a aromatických látek vylepšovali vína, aby je mohli deklarovat jako (u nás téměř neznámou denominaci) Oltrepò Pavese. Během několika let měli pomocí falešných faktur za hrozny vylepšit výrobu o 1,2 milionu litrů. Policejní zpráva naznačuje, že dodavatelé hroznů se podvodu účastnili vědomě. Tak alespoň někde se tyhle šméčka stíhají!   Pokračování textu

Deon Meyer, Icarus

Dobrá zpráva je, že známá doporučila detektivku, kde hraje důležitou roli víno. „Jedna ze zápletek popisuje zločinné spolčení, kde Číňani obchodovali s Château Lafitte Rotschild tak, že si v JAR nechali vyrobit láhve, natisknout etikety a dovnitř nalili jihoafrická vína. Prý je nejtěžší zfalšovat korek, ostatní pohodička“ (Deon Meyer, Icarus). Objednal jsem a přečetl. Špatná zpráva je, že to nestálo za to.

Pokračování textu

Pozdní sběr o clech a moselském ryzlinku 2016

Wine Spectator / AFP via Getty Images

Beaujolais má smůlu, Donald T. kolem sebe kope jako postřelený kůň. Za normálních okolností by zpráva o odchodu Georgese Dubœufa plnila titulky (přece jen to byl motor kampaně Beaujolais Nouveau), ale tentokrát mu všechnu slávu bohužel sebral Donald T. O americkém vládním návrhu na zvýšení dovozních cel potravin z EU (včetně vín) z 25 na 100% se šuškalo už dříve, ale teď to prasklo. Komentář Wine Spectatoru naznačuje, že jde o zástupnou válku, vedlejší účinek sporů mezi evropským Airbusem a americkým Boeingem. Bejvávalo, že se Shatterhandova pěst a Vinnetouova puška daly snadno rozeznat o odlišit od neurvalých způsobů a záludných zbraní zrádných Komančů a zlých loupeživých banditů, ale v zářivé současnosti to jaksi splývá v jedno. Zabití (nebo vražda?) Sulejmáního jako by smazalo rozdíly mezi dobrem a zlem (jediný rozumný závěr v Čechách udělal jeden Pirát tady). Každý fandíme tomu svému týmu už jen ze setrvačnosti, protože naši otcové a dědové byli sparťani, tak komu jinýmu bysme měli fandit?    Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr s mafiánským Chianti a mlynářským Beaujolais

Život není peříčko! Pod stromečkem byl Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, a abych nepřišel o (nezaslouženou) dobrou pověst náročného čtenáře, rozhodl jsem se knihu dočíst i poté, co jsem s vypětím všech sil přečetl první tři díly ze sedmi. Byl to boj o každou stránku a úlevu přinesla až závěrečná selanka, kdy hrdinové očividně spěli ke smrti. Dočetl jsem jen díky pověsti knihy jako Velkého Románu o okupaci 1968. Nechci si hrát na Paliva, ale otravují mě knihy, které v každé kapitole napřed vytyčí tézi, poučení, a potom k ní doplní příběh tak, aby tézi potvrzoval. Duše má povahu příběhu (nikoli teze) a já jsem vyrostl na knihách Škvoreckého. Jeho popisy české reality ve Lvíčeti a Miráklu můžu číst pořád dokola, protože mi svoji tézi nevnucují, zůstává nevyslovená, a každý čtenář si z četby může odnést jiné poučení (kdyby tedy poučení bylo to, co čtenář hledá). A navíc miluju vyprávění a dobré vypravěče jako je Škvorecký. Es muss sein!   Pokračování textu

Pozdní sběr s pozvánkou na lednovou degustační večeři

Klídek, pohoda. Dnes to bude jen takové plácání, nic vážného. Leda až nakonec. Díl první, Slovan všude bratry máFrancesco Annibali vychválil italskou restauraci odhadem někde v Collio, napůl cesty mezi slovinskou Vipavou a Terstem. Vlastně na tom není o moc víc než slovanský název restaurace, Devetak 1870. Možná si Italové myslí, že jde o nějaký slovinský kulinářský temín, ale my délesloužící poctivci, kteří jsme to neusimulovalí na modrou knížku, my víme svoje.   Pokračování textu

Biják, ke kterému se hodí burgundské Chardonnay

O francouzském filmu režiséra Cedrika Klapische Ce Qui Nous Lie (česky Víno nás spojuje, anglicky Back to Burgundy) jste už asi četli. Já jsem ho poprvé viděl v úterý (celý film je ke stažení tady). Je to romantické a dojímací s potenciálem zalíbit se všem, co někdy byli v Burgundsku (nebo mají komplikované vztahy s otcem či naopak s vlastními dětmi, což je jeden z motivů ve scénáři). Nechci to shazovat, ale zdá se mi, že film samotný neobstojí… něco jiného je, když ho vidíte očima člověka, který v Burgundsku byl a stýská se mu. U jednoho z prvních záběrů jsem vykřikoval, Tahle autobusová zastávka je v Prémeaux-Prissey (omyl, není :-), scéna z pohřbu otce tří hlavních postav je točená na hřbitůvku v Puligny-Montrachet a letecké záběry Cortonu taky berou za srdce. Ve scénách ze sklizně jsou většinou záběry sběru bílých hroznů, takže čtenářům blogu doporučuju některé z Montagny Premier Cru od Bertheneta z nedávných burgundských bedýnek. Tahle kombinace funguje!   Pokračování textu

Pár fotek z ospalého týdne

Týden je ospalý, protože čekám, až přijedou burgundské Premier Cru z Montagny od francouzského Vinaře roku 2020 (podle Guide Hachette). Brožurky, které přidávám do bedýnek, jsem vytiskl už v úterý a ve středu, v pátek bych měl vyložit víno. Víkend bude pracovní. Sešly se rekordní objednávky a já budu celý víkend sestavovat jednotlivým účastníkům bedýnky podle jejich přání. Zanadával bych si, bude to hrozná práce, ale strašně se na to těším! Pokračování textu

Pozdní sběr kompilační


Když jsem před lety poprvé četl o snižování uhlíkové stopy ve vinařství, nechalo mě to chladným. Dopady na životní prostředí se vyjadřují jako množství vyprodukovaného CO2, což mi vždycky připomene rovnici alkoholového kvašení. Teď čtu od Daniela Cernilliho, že Champagne byla prvním regionem, který si nechal přesně spočítat karbonovou stopu už v roce 2003 a zavázal se snížit ji do roku 2050 o 75%. A ne, nemyslí tím, že sníží obsah bublinek v lahvích na čtvrtinu! První ohlášený výsledek byl, že po 15 letech snížili karbonovou stopu o 20%. Podíl na tom má snížení váhy lahví o 7%, které snižuje dopravní náklady (a emise) asi jako byste škrtli z provozu 4 tisíce náklaďáků.   Pokračování textu

Listopadový pozdní sběr o archivaci

„Když chceme, aby věci zůstaly tak jak jsou, musí se ty věci změnit.“ Alfonso Cevola se v nedělním postu na blogu zabývá některými trendy vývoje ve světě vína za posledních 30 let. To je moje oblíbené téma, a Alfonso k němu přidává několik inspirativních pohledů. Doporučuju přečíst si to celé tady, já si vyzobnu jen krátkou ukázku. Při čtení Alfonsova postu jsem si vzpomněl na scénku z filmu, kterým se jednou za rok pravidelně rozteskňuju. Vystřihl jsem ji v krátkém videu, doporučuju skouknout předtím, než budete číst dál.

Pokračování textu