Archiv pro štítek: jen tak

Pijeme doma a Pinot z burgundského Santenay

K současné koronavirové nákaze a způsobům, jak ji překonat, jednu poznámku. Když je společnost rozdělená prezidentskou volbou 50/50 a trestním stíháním premiéra 70/30, tak ji ani čínská nákaza nesjedností. Rozdělená společnost bude společnému nepříteli čelit mnohem hůř, než společnost „táhnoucí za jeden provaz,“ abych použil známé klišé. Když premiérovi 70% obyvatel nevěří, nezačnou mu věřit ani poté, co zavře hranice a zruší svobodu shromažďování. Falešné výzvy ke sjednocení nepomohou a v časech ohrožení se teprve ukáže, jak velká chyba bylo, že společnost nechala na místě premiéra člověka trestně stíhaného, vydíratelného, s břemenem pochybností a nedůvěry. Teď už se jen můžeme dohadovat a věštit, kdo v krizi ztratí víc – jeho podporovatelé nebo oponenti?   Pokračování textu

Šardonka z Maconu aneb všechno je jinak

Ach kdeže loňské hejty jsou? Pomoc se včerejšími problémy s instalací programů na nový notebook jsem našel na místě nejnepravděpodobnějším, na placené zákaznické lince Microsoftu! Notebook je už téměř funkční s vyjímkou poštovního klienta, mikrosoftí pošta ve Win10 se mi zdá nezpůsobilá pro kohokoli, kdo dostává víc než tři zprávy denně. Leč dost stížností, měl jsem z toho tak povznesený pocit, že jsem zajel do blízké obce pro slaninu, šunku a paštiku, a vystrojil krásnou večeři. Na úvodní fotce je místo večeře hrad mezi Maconem a Cluny. Původně jsem chtěl psát o tom, že ve středověku pili vojáci víno místo vody, protože po samotné vodě měli průjmy a horečky. Dezinfikoval vodu alkohol nebo kyseliny? Nabízí se napsat, že tehdejší vína mívala nižší alkohol, ale zrovna ve čtrnáctém století to nemuselo platit.

Pokračování textu

Pozdní sběr hejtovací a vzpomínací

Začnu hejtováním: není nad to, když vám v koronavirové krizi se zákazem vycházení doma s dvaadevadesátiletou matkou Wedos zablokuje přístup na blog, protože Windows 10. Od začátku roku s Win10 prudily banky a e-mail na Seznamu, ale všechny obstrukce se mi podařilo obejít. Wedos už ne, tak jsem musel v situaci, kdy příjmy padají k nule a doma mám tak akorát na rohlíky vysolit 10 k za notebook. Hned druhý den jsem zjistil, že mě Microsoft odrbal o tisícovku na Ofisu a že na zas**ný Win10 nejde nainstalovat starej Outlook, Photoshop a spousta dalšího naprosto nepostradatelnýho softwéru. To by jeden musel bejt svatej, aby v takový chvíli chtěl potěšit lidstvo. Doufám, že se budeš smažit v pekle, Bille Gatesi! Jak jsem psal na Facebooku, přišla bída. Žereme kořínky a zapíjíme to kyselou vodou!

Pokračování textu

Třikrát Drinking Song a Rigoletto jako bonus

Víkend nic moc. Nějaké aktuální poznámky nemá smysl psát, protože zestárnou dřív, než si je přečtete. V mém milovaném Toskánsku se počet infikovaných koronavirem za tři dny mezi středou (11/3) a sobotou (14/3) zdvojnásbil. Místo modliteb několik vzpomínek, které se váží k Itálii. Inspirovala mě jedna poznámka neznámého FB přítele o Verdiho Traviatě. Vydržte, fakt to nebude jen o opeře, přestože budu operu skloňovat.

Pokračování textu

Pozdní sběr březnový koronavirový, pátek 13.

Celý týden jsem si říkal, jaká je to pohoda, psát (a zveřejňovat) degustační poznámky výborných až báječných vín z francouzské Loiry a nemuset psát nic aktuálního. Čas nabral takové tempo, že aktuální informace zastarávají rychleji, než je stačíte zveřejnit.  Jako příklad nabízím zprávu z minulé soboty: podle ní v pátek 6. března zabil koronavirus v Itálii 36 duší a nakazil 1247 nových. O víkendu 0 (nula) nových nakažených a 0 (nula) úmrtí. Zdálo se, že víkendy v Itálii jsou bezpečné (statistiky se zveřejňovaly jen v pracovních dnech). Úvodní obrázek je z toskánské nemocnice. Narozdíl od našich zdravotníků italští mají aspoň roušky, ale stejně nestíhali.    Pokračování textu

Pozdní sběr březnový

Zpráva o tom, že alkohol ničí koronavirus je nejspíš nepravdivá, ale dobře zapadá do mozaiky současného šílení :-) Radím nic nepodcenit a kdyby měla být dlouhá domácí karanténa, ať doma nechybí víno podle známé poučky: Bottle a day keeps doctor away! Za týden mají začít Grands Jours de Bourgogne a další týden Prowein. Pana Skleničky se to bohužel netýká, ale je zvědavý, jak do programu zasáhne virová epidemie (psáno v pátek, o víkendu se věci pohnuly a Prowein je odložen. V pondělí odpoledne byly zrušeny i Grands Jours, dubnový termín  VinItaly zatím platí).    Pokračování textu

Zralé nebo kopřivové Sauvignony?


V březnu 2016 jsem jako úvod k degustačním poznámkám o loirském Sauvignonu 2011 psal (tady), že jsou dvě velké, globálně rozšířené odrůdy, o kterých většina konzumentů neví, jak chutnají. Tou první je Cabernet Sauvignon, protože se vyskytuje téměř vždycky ve směsích. Nejslavnější bordeauxské kabernety mají podíl Merlotu, do nejlepších italských kabernetů se taky přidávají další odrůdy jako příměsi. Na čistý Cabernet Sauvignon narazíte zřídka.   Pokračování textu

Pozdní sběr: cla, zločiny, Prosecco a Beaujolais

Dnešní sbírku rozinek vyzobaných ze zpráv ze světa začnu americkými cly na víno. Americká vláda se rozhodla zatím nezavádět stoprocentní clo na evropská vína, ale ponechat v platnosti pětadvacetiprocentní clo. Američtí importéři se snaží dokázat, že cla jsou ke škodě Američanů i Ameriky. Všechno totiž souvisí se vším, hlavně výroba letadel, whisky, sýrů a vína. Čtěte dál, pro zábavu i poučení :-)

Pokračování textu

Pozdní sběr únorový, upovídaný

Nic nového pod sluncem: italská Guardia de Finanza provedla 22. ledna 28 razií po celé zemi, posbírala důkazy a zadržela pět lidí. Obviněni jsou z rozsáhlého padělání vín, konkrétně prý pomocí cukru, vody a aromatických látek vylepšovali vína, aby je mohli deklarovat jako (u nás téměř neznámou denominaci) Oltrepò Pavese. Během několika let měli pomocí falešných faktur za hrozny vylepšit výrobu o 1,2 milionu litrů. Policejní zpráva naznačuje, že dodavatelé hroznů se podvodu účastnili vědomě. Tak alespoň někde se tyhle šméčka stíhají!   Pokračování textu

Deon Meyer, Icarus

Dobrá zpráva je, že známá doporučila detektivku, kde hraje důležitou roli víno. „Jedna ze zápletek popisuje zločinné spolčení, kde Číňani obchodovali s Château Lafitte Rotschild tak, že si v JAR nechali vyrobit láhve, natisknout etikety a dovnitř nalili jihoafrická vína. Prý je nejtěžší zfalšovat korek, ostatní pohodička“ (Deon Meyer, Icarus). Objednal jsem a přečetl. Špatná zpráva je, že to nestálo za to.

Pokračování textu

Pozdní sběr o clech a moselském ryzlinku 2016

Wine Spectator / AFP via Getty Images

Beaujolais má smůlu, Donald T. kolem sebe kope jako postřelený kůň. Za normálních okolností by zpráva o odchodu Georgese Dubœufa plnila titulky (přece jen to byl motor kampaně Beaujolais Nouveau), ale tentokrát mu všechnu slávu bohužel sebral Donald T. O americkém vládním návrhu na zvýšení dovozních cel potravin z EU (včetně vín) z 25 na 100% se šuškalo už dříve, ale teď to prasklo. Komentář Wine Spectatoru naznačuje, že jde o zástupnou válku, vedlejší účinek sporů mezi evropským Airbusem a americkým Boeingem. Bejvávalo, že se Shatterhandova pěst a Vinnetouova puška daly snadno rozeznat o odlišit od neurvalých způsobů a záludných zbraní zrádných Komančů a zlých loupeživých banditů, ale v zářivé současnosti to jaksi splývá v jedno. Zabití (nebo vražda?) Sulejmáního jako by smazalo rozdíly mezi dobrem a zlem (jediný rozumný závěr v Čechách udělal jeden Pirát tady). Každý fandíme tomu svému týmu už jen ze setrvačnosti, protože naši otcové a dědové byli sparťani, tak komu jinýmu bysme měli fandit?    Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr s mafiánským Chianti a mlynářským Beaujolais

Život není peříčko! Pod stromečkem byl Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, a abych nepřišel o (nezaslouženou) dobrou pověst náročného čtenáře, rozhodl jsem se knihu dočíst i poté, co jsem s vypětím všech sil přečetl první tři díly ze sedmi. Byl to boj o každou stránku a úlevu přinesla až závěrečná selanka, kdy hrdinové očividně spěli ke smrti. Dočetl jsem jen díky pověsti knihy jako Velkého Románu o okupaci 1968. Nechci si hrát na Paliva, ale otravují mě knihy, které v každé kapitole napřed vytyčí tézi, poučení, a potom k ní doplní příběh tak, aby tézi potvrzoval. Duše má povahu příběhu (nikoli teze) a já jsem vyrostl na knihách Škvoreckého. Jeho popisy české reality ve Lvíčeti a Miráklu můžu číst pořád dokola, protože mi svoji tézi nevnucují, zůstává nevyslovená, a každý čtenář si z četby může odnést jiné poučení (kdyby tedy poučení bylo to, co čtenář hledá). A navíc miluju vyprávění a dobré vypravěče jako je Škvorecký. Es muss sein!   Pokračování textu