Archiv pro štítek: Itálie

Pozdní sběr hejtovací a vzpomínací

Začnu hejtováním: není nad to, když vám v koronavirové krizi se zákazem vycházení doma s dvaadevadesátiletou matkou Wedos zablokuje přístup na blog, protože Windows 10. Od začátku roku s Win10 prudily banky a e-mail na Seznamu, ale všechny obstrukce se mi podařilo obejít. Wedos už ne, tak jsem musel v situaci, kdy příjmy padají k nule a doma mám tak akorát na rohlíky vysolit 10 k za notebook. Hned druhý den jsem zjistil, že mě Microsoft odrbal o tisícovku na Ofisu a že na zas**ný Win10 nejde nainstalovat starej Outlook, Photoshop a spousta dalšího naprosto nepostradatelnýho softwéru. To by jeden musel bejt svatej, aby v takový chvíli chtěl potěšit lidstvo. Doufám, že se budeš smažit v pekle, Bille Gatesi! Jak jsem psal na Facebooku, přišla bída. Žereme kořínky a zapíjíme to kyselou vodou!

Pokračování textu

Třikrát Drinking Song a Rigoletto jako bonus

Víkend nic moc. Nějaké aktuální poznámky nemá smysl psát, protože zestárnou dřív, než si je přečtete. V mém milovaném Toskánsku se počet infikovaných koronavirem za tři dny mezi středou (11/3) a sobotou (14/3) zdvojnásbil. Místo modliteb několik vzpomínek, které se váží k Itálii. Inspirovala mě jedna poznámka neznámého FB přítele o Verdiho Traviatě. Vydržte, fakt to nebude jen o opeře, přestože budu operu skloňovat.

Pokračování textu

Viognier 2018 IGT Umbria, Palazzone


Někdy v létě 2019 jsem přivezl láhev Stefanu Erbesovi, když jsem k němu na Moselu jel pro ryzlinky. Za týden mi psal že je to velmi dobré, poťouchle jsem odepsal, ať si užívá vynikajících umbrijských kyselin ročníku 2018. Umbrie i Toskánsko podle mých skromných znalostí mívají horká léta každoročně, přesto bílá vína nestrádají a mívají dostatek kyselin. Moje středoevropské představy o horkých ročnících dostaly zásadní ránu v červnu 2016, když jsem byl poprvé v orvietském vinařství Palazzone. Před polednem bylo 40 stupňů, odpolední degustace v okolních vinařstvích jsem zrušil, ale nikdo se neděsil horka. Vína ročníku 2016 byla standardní a s dostatkem kyselin. OK, Orvieto Classico, směs čtyř odrůd, je zřejmě alchymie a čarodějnictví, ale francouzský Viognier vypěstovaný na sopečných vyvřelinách u Orvieta by mohl napovědět, jak to doopravdy je. (orvietská vedra jsem zmiňoval i v textu tady, report z vinařství tady.)   Pokračování textu

Pár fotek z ospalého týdne

Týden je ospalý, protože čekám, až přijedou burgundské Premier Cru z Montagny od francouzského Vinaře roku 2020 (podle Guide Hachette). Brožurky, které přidávám do bedýnek, jsem vytiskl už v úterý a ve středu, v pátek bych měl vyložit víno. Víkend bude pracovní. Sešly se rekordní objednávky a já budu celý víkend sestavovat jednotlivým účastníkům bedýnky podle jejich přání. Zanadával bych si, bude to hrozná práce, ale strašně se na to těším! Pokračování textu

Pozdní sběr kompilační


Když jsem před lety poprvé četl o snižování uhlíkové stopy ve vinařství, nechalo mě to chladným. Dopady na životní prostředí se vyjadřují jako množství vyprodukovaného CO2, což mi vždycky připomene rovnici alkoholového kvašení. Teď čtu od Daniela Cernilliho, že Champagne byla prvním regionem, který si nechal přesně spočítat karbonovou stopu už v roce 2003 a zavázal se snížit ji do roku 2050 o 75%. A ne, nemyslí tím, že sníží obsah bublinek v lahvích na čtvrtinu! První ohlášený výsledek byl, že po 15 letech snížili karbonovou stopu o 20%. Podíl na tom má snížení váhy lahví o 7%, které snižuje dopravní náklady (a emise) asi jako byste škrtli z provozu 4 tisíce náklaďáků.   Pokračování textu

Trentino podruhé, čtyři bělouši

Pokračování zápisků z privátní degustace severoitalského vinařství Cantina d’Isera. Na první pokus jsem tady popsal základní sekt a tři červená z místních odrůd (Marzemino, Teroldego a Lagrein). Isera je v severní Itálii, když jedete z Brenneru přes Bolzano do Trenta, takže krajani, bývalé Rakousko-Uhersko. Úvodní fotku jsem zcizil z webu vinařství. První informace byly tady, takže jdem na bílá vína.   Pokračování textu

Cantine Arini po třech letech, fortifikáty

Třetí dávka poznámek z degustace vzorků sicilské Cantine Arini, tentokrát jen dolihovaná vína. O historii Marsaly jsem už psal před čtyřmi roky tady. Stručně zopakuju, že Marsala sice na Sicílii zdomácněla a považuje se za tradiční produkt, ale vznikla někdy kolem roku 1773 jako výmysl britského obchodníka s vínem Johna Woodhouse, který chtěl vytvořit nápodobu Sherry nebo Madeiry. Bílá vína z tradičních sicilských odrůd (Grillo, Catarratto) podstupují kratší či delší zrání v sudech a stabilizaci přídavkem vinného destilátu. Nejlepší Marsaly (Solera Vergine) jsou směsi několika ročníků, které se přidávají průběžně a lahvují se po pěti a více letech. Všechny Marsaly pocházejí ze západosicilského okresu Trapani, výrobců je jen asi dvacet.   Pokračování textu

Trentino poprvé, bubliny a tři místní modré odrůdy

Poznámky ze soukromé degustace. Dostal jsem jako vzorky průřez produkcí trentinského  vinařství Cantina d’Isera (severní Itálie, kousek nad Lago di Garda). Nezaslouženě a nevyžádaně, bůhvíproč si exportní ředitel pan Goossens po dvou letech pamatoval můj obličej i jméno. Takže opíšu pár slov o vinařství a potom vlastní poznámky o vínech. Úvodní fotka je ukradená z webu vinařství.    Pokračování textu

Cantine Arini po třech letech

V pátek jsem tady avizoval, o co půjde tento týden, a začnu rovnou se sicilským vinařstvím Cantine Arini. Pravidelní čtenáři znají, ostatní si mohou připomenout report z července 2015 tady a tady a  následně marsalské bedýnky 2016 tady. Stručná rekapitulace: rodinný podnik založený roku 1952, 30 hektarů a asi 150.000 lahví ročně. Myslím, že to je na sicilské poměry malý podnik. Sídlí přímo v Marsale a patří mezi asi dvacítku místních výrobců fortifikovaného vína Marsala.   Pokračování textu

Italská prezentace na Žofíně a Cantine Arini

Za dvoudenním výpadkem vinného čtiva je nabitý program, při pátku jen rychlé shrnutí. Ve středu pořádala Italsko-česká obchodní komora prezentaci italských vinařství v Praze na Žofíně. Tentokrát ve velkém sále, se čtyřicítkou vinařů a plnou parádou včetně hodinového Mastercalss na téma Abruzzo. Na úvodní fotce z Masterclass baronka Caterina Cornacchia představuje svoje Montepulciano d’Abruzzo. Pokračování textu

Život jde dál, pozdní sběr dušičkový


Nikdo neumřel a já nechci psát lítostivě, ještěže to můžu svést na datum. Selfíčko je ze San Gimignana z listopadu 2017, pravo je místní vinař Stefano Grandi (Podere Canneta). Lahev mezi námi jsme právě ručně nalahvovali kalnou, nehotovou, nekorektní Vernacciou 2017. První lahev jsem vypil tentýž den večer na laciném penzionu u Poggibonsi (dvě místnosti a cca 20 EUR za noc, heč). Byl jsem z toho vína úplně u vytržení. Navenek se projevovalo jen křídovo-vápencovým zákalem, ale byla z něj cítit energie, potenciál, živost. Dole je Vernaccia na kamenném stole v Poggibonsi vpravo, jedna z mých nejmilejších fotek.   Pokračování textu