Archiv pro štítek: Itálie

Pozdní sběr srpnový

Fakt bych chtěl umět psát. Zjistil jsem, že nejlepší na světě je modrá obloha, sem tam mráček, zapadající slunce a bzučící vosy. Moje zahrada se několikrát za odpoledne změní. Sedím na křesílku s lahví vína, neuroticky klikám na notebooku po webu. Užírám topinky a obloha nademnou triumfuje. Chtěl bych to umět sdílet, ale neumím. Šidím to tím, že píšu o víně, o lidech, o cestách. Psychiatr by řekl: stále jen o sobě. Na oblohu, mraky, zatmělé nebo naopak extrovertní světlo si netroufám. Na to by bylo dobrý haiku nebo sonety, ale to se už asi nenaučím. Dělám co můžu. Fakt se snažím!

BL 480 Il Campanile

Pokračování textu

Čtvrtletní kontrola, Orvieto

BL IMG_20170822 Campo 2014

Tři a půl měsíce poté jsem neodolal a znova vyzkoušel orvietské Campo del Guardiano 2014 z vinařství Palazzone. V paměti jsem ještě měl zavřený, nepříjemný projev z dubnové degustace, ale stýskalo se mi po Itálii. V červenci jsem musel z vážných důvodů zrušit dovolenou v orvietském Asisi, padla na to i zaplacená záloha na ubytování. V plánu byla Perugia i nedaleké Montepulciano, samozřejmě vinařství Palazzone, Perticaia a mnoho dalších. Když jsem se zotavil a vyjel, vydalo to už jen na Benátky, Luganu a Valdobbiadene. Prosecco jsem nakonec zamítl, benátské zkušenosti mě znovu utvrdily v tom, že Prosecco se má vybírat podle ceny. Čím levnější, tím lepší. Prosecco od Zonina za 3,45 EUR v toskánských supermarketech roku 2004 dodnes nic nepřekonalo, a to je prosím Zonin největší soukromé vinařství v Itálii.   Pokračování textu

Ohlédnutí za Benátkami

BL P1330906 Il Follo Milesimato

Když teď sedím na zahradě s lahví Prosecca, mohl bych o Benátkách napsat několik různých textů. Podle toho, jaké bych si vybral fotky, bych mohl psát pokaždé o něčem jiném. O Benátkách ve čtyřicetistupňových vedrech, o benátské MHD, o reklamaci pokoje ve vyprodaném hotelu v deset večer (reklamace byla uznána a náprava přišla okamžitě) nebo o tom, jak nás okradl trafikant při koupi jízdenky a jak jsme kvůli tomu jezdili celý den načerno (naštěstí bez trestu).   Pokračování textu

Umbrijská Zvonice

BL P1320664 Campanile 2015
Il Campanile (italsky Kostelní věž nebo zvonice) z umbrijské Chiesa del Carmine jsem si nechával až na konec. V půlce května jsem sice zveřejnil poznámky z degustace vzorku, přivezeného v dubnu z vinařství, ale kontrolu po dovozu jsem odkládal. Campanile pro mě bylo nejkomplikovanější víno z posledních toskánsko-umbrijských bedýnek. Možná si za to můžu sám, když jsem o něm cynicky napsal, že přidat do Sangiovese odrůdy Sagrantino a Merlot je jako přidat prášky proti spaní a na spaní. Sangiovese miluju, ale k Sagrantinu mám opatrný respekt. Neznám žádnou jinou odrůdu, která by dávala tolik tříslovin, kyselin a alkoholu. V poznámkách jsem ironicky napsal, že pít mladé Sagrantino je jako polykat hřebíky, a to jsem asi neměl :-)   Pokračování textu

Trebbiano Spoletino, neznámé víno ze střední Itálie

BL P1330307 Trebbiano Sp 2015

Přesně za týden to bude deset roků, co píšu Skleničkův blog. Většinou jsem to výročí nepřipomínal. Ne ze skromnosti, zapomnínal jsem na to. Vždycky bylo tolik jiných věcí :-) Tak to letos dám radši s předstihem. Když tak přemýšlím o štěstí, které jsem v posledních letech měl s mikro-dovozem německých, italských a francouzských vín pod hlavičkou Skleničkova blogu, nabízí se umbrijské Trebbiano Spoletino jako symbolické vyvrcholení. Pokračování textu

Rosso di Montepulciano 2016, Gracciano

BL P1330288 Rosso di M
Mám letos první Sangiovese z loňského ročníku. Je to několik dní po nalahvování, takže to není úplně přesně to, čím by se mohl poučený a náročný konzument vína chlubit, ale je to radost. Víno připravené čistě v nerezových tancích a lahvované na začátku června, takže se dá očekávat lehké, svěží a živé víno, určené k pití do konce roku. Žádná archivace, za rok víno nezíská nic, co by mohlo nahradit mladickou svěžest. K nazrávání jsou určené Vino Nobile a Riserva, ty pochází z lepších vinic, ze starších výsadeb, a byly školené v sudech.   Pokračování textu

Vernaccia a tajemný holubník Svaté Kláry

BL P1320254 San Gimi
K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-)   Pokračování textu