Archiv pro štítek: Itálie

Mešní víno? Luna a Věže San Gimignana

BL P1370279 L&T 2016

O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí.   Pokračování textu

Mi piace Vernaccia!

BL P1370236 Vernaccia 2017

Podobnými fotkami začínalo několik mých reportů z toskánských dovolených: padesát kilometrů před cílem jsem nakoupil u Baldisserotta v Castel San Gimi několik vín a brzy po ubytování jsem otvíral Vernacciu od Santiniho nebo od Stefana Grandiho. Tentokrát sice sedím doma, víno přijelo za mnou, ale s ním i vzpomínky na všechny cypřišové aleje, dlouhé večerní stíny na kopcích, na pizzy sežrané v Oasi Verde a La Ventola, rajčata, zmrzliny i kafe, a že jich za ty roky bylo :-) Taky na Florencii a Sienu, a nejvíc samozřejmě na Volterru – k té mám úplně zvláštní vztah. Některá vína mají magickou moc připomenout vám vzpomínky zasuté a radostné, s lahví vína si někdy kupujete celoživotní vzpomínky na nějakou zemi. Mi piace Vernaccia!
Pokračování textu

Dvě ohlédnutí do minulosti

Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých.   Pokračování textu

Milníky v čase, Castello Ginori 2010

BL IMG_20170421_133654 Querceto

Nedělní letní počasí bylo záminkou k otevření památeční lahve. Vždycky je něco poprvé a něco naposledy, tak jsem vytáhl poslední láhev toskánského Castello Ginori 2010 z vinařství Marchesi Ginori Lisci. V počátcích Komunitních bedýnek to byl cenový i kvalitativní vrchol toho, na co jsem si jako dovozce troufal. Myslím, že od té doby byl tenhle vrchol několikrát překonaný, ale abych to neshazoval: první dojmy z degustace po letech byly dobré.     Pokračování textu

Vernaccia di San Gimignano se vrací

Léto je za rohem, ale napřed pár slov o mém oblíbeném vinaři. Stefano Grandi z toskánského San Gimignana, vinař a majitel Podere Canneta, je boží člověk. Už jsem tady psal jeho vánoční odpovědi na moje oznámení, že jsem za tři týdny před Vánocemi vyprodal jeho vína: Budu o svátcích myslet na všechny, kdo ve vaší krásné Praze pijou moje vína… V dubnu jsem mu zase psal, jak je na tom s lahvováním: Tady je skoro léto, horko a slunečno, výborné počasí, kdybyste chtěl přijet. Vernacciu jsem nalahvoval před třemi týdny, už ji prodávám.    Pokračování textu

Degustace vinařství Ciù Ciù, Marché

Na italské degustace se většinou nechám chytit. Hlavně když jsou na seznamu obskurní bílé odrůdy jako Pecorino, Passerina, Verdicchio, nebo z jiného konce italské boty Fiano a Falanghina. Ono na nich vlastně není nic obskurního, vína jsou to už dávno seriózní, jen v našich konzervativních končinách se minoritní lokální odrůdy hůř prosazují. Tak jsem ve středu vyrazil do pražského restaurantu Nuance na degustaci vinařství Ciù Ciù z italského Marche. Pořádal Foltýn Wine a vedl exportní manager Paolo Agostinelli.

BL P1360183 Foltýn a Paolo

Pokračování textu

Dvě červená z toskánského San Gimignana

Benátky v zimě

Ve čtvrtek něco pro pamětníky. Nevěděl jsem, jestli dát přednost Frankům nebo Toskánsku. Rozhodl to Italský týden v Lídlu a moje dcera, která si přála k večeři lasagne. K lasagním si prostě německý Silvaner neotevřete. Tak došlo na dvě červená od Stefana Grandiho, přesně tři měsíce poté, co jsem je v San Gimignanu koupil. Mimochodem bylo to posledního listopadu a Stefano povídal, že sníh v San Gimignanu znají, ale že nebývá každý rok :-) a ve středu jsem na Facebooku obdivoval fotky zasněžených Benátek a dalších italských měst. Věřím, že letos napadlo i v San Gimignanu a Italky zase vytáhly kožichy! Dodatečně vidím, že v umbrijském Vineria del Carmine napadlo pár centimetrů sněhu a děti nešly do školy, dokud se cesty nezlepší :-)(Úvodní fotka je z Facebooku Alaina Hamona.)  
Pokračování textu

Dvanáctileté Sangiovese z Montepulciana

Vino Nobile di Montepulciano 2005, Tenuta della Seta
Staré revoluční heslo jsem si upravil na Ani měsíc bez Vino Nobile, ani týden bez Sangiovese! a gottwaldovsky ho uplatňuju. Sangiovese mám rád mladé, silné, plné života. Lesní aromata, borové větvičky, kyselost lesních plodů a občas i ostružinová zralost. Dvanáctileté Vino Nobile z Gracciana je už hodně jemné, čisté, ale taky bych si na ně zvykl.

BL P1350619 VN 2005 Gracciano

Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr

Na tradiční bilanční články typu Jaký byl rok 2017 se moc netěším, raději začnu nový rok ohlédnutím za několika lahvemi, degustovanými během vánočních svátků. Velkou část volna jsem strávil u televize. Vytáhl jsem ze sklepa už možná dvacet let staré záznamy seriálu MASH na DVD a sjížděl je tak, až jsem si vybudoval závislost. Po prvních sedmdesáti dílech jsem zapomněl, kde je krabice s DVD a tak moje šňůra prozatím skončila. Posílám nebeské poděkování kamarádovi, který mi před mnoha lety celý seriál nahrál :-)

FB P1350488 Xmas card

Pokračování textu

Villa Travignoli a etruská vína z Chianti Rùfina

BL P1350122 výhled z Travignoli

První písemné záznamy potvrzující vinice, které patřily k Villa Travignoli, pocházejí z 28. listopadu 1100. Ale třeba etruský obelisk, nalezený taky v Travignoli, zobrazuje podávání vína a pochází z doby asi 500 let před naším letopočtem. Až v roce 1800 se několik budov Travignoli stává majetkem rodiny Busi sňatkem hraběte Busi se Sofií Cuccoli Fiaschi. Clemente Busi dostal v roce 1927 na mezinárodní výstavě v Římě zlatou medaili za vynikající kvalitu svého Chianti. A v roce 1960 přeměnil Giampiero Busi hospodářství z nájemního systému na vlastní rodinný podnik. Do té doby se o půdu starali jednotliví nájemci a s majitelem se dělili o výsledky, téměř 50:50. O tradici a historii by se dalo v souvislosti  s vínem povídat…

Pokračování textu