Archiv pro štítek: Itálie

Dárek z Bolgheri, Guidalberto 2019


Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.

Pokračování textu

Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!

Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou.   Pokračování textu

Bojový pokřik Dionýsových Bakchantek na čtyři?

Pravidelní čtenáři vědí, že pana Skleničku ve skutečnosti na víně nepřitahuje 14% alkoholu, ale luštění kulturních a historických souvislostí. Díky tomu se dozvěděl, kdo to byl Arnolfo di Cambio nebo jak souvisí toskánský básník Carducci se Sassicaiou (o tom možná už brzo na blogu). Pro někoho, kdo otvírá, případně nalévá přátelům, lahev vína Arnolfo di Cambio nebo Guidalberto, jsou to nesmírně cenné informace. Bohužel jsou zcela zbytečné pro zbytek lidstva, kterému často stačí poznat levou ruku od pravé a vědět, který den v týdnu právě je. Ještě tak by se daly využít na degustaci italských vín, kterou teď kvůli Covidu raději nebudu pořádat. Dnes jen poznámky o posledních třech degustovaných vínech vinařství Panizzi z toskánského San Gimignana, která se nevešla do říjnové bedýnky. Vyluštění hádanky pokřiku Dionýsových Bakchantek z titulku je hned v následujícím odstavci.  Pokračování textu

Palazzone počtvrté, Viognier a Vendemnia Tardiva

Dnes poslední díl seriálu, degustační poznámky posledních dvou vín z aktuální nabídky orvietského vinařství Palazzone. Říjnová degustace ve vinařství a následné přechutnání lahví „doma“ v toskánské Mazzantě. Na úvodní ilustrační fotce je umbrijská krajina kousek od Palazzone, v dálce město Orvieto.   Pokračování textu

Big Manifesto Vernaccia a Pinot Nero ze San Gimignana

Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016.   Pokračování textu

Vernaccia Santa Margherita, Panizzi

Obliba ani hlubší znalost nějakého regionu, odrůdy nebo konkrétního vinaře nás nechrání před omyly. Vína Panizzi jsem ochutnával s obchodní ředitelkou vinařství a následně ještě „doma“ v Mazzantě celé lahve, takže bych si měl být jistý. Když jsem před týdnem přivezl malou bedýnkovou dodávku a otvíral lahve doma, pod šedivou oblohou a v úplně jiné atmosféře, byl jsem napjatý. I letos jsem si doma některé volby vyčítal a divil se, ale s Panizzi ne. Naopak dvě vína se mi doma zdála mnohem lepší než při dvou toskánských degustacích. Prvním z nich je Vernaccia Vigna Santa Margherita 2020 DOCG.   Pokračování textu

Dvakrát Chianti Classico

RBB1961 Chianti Classico 2017 DOCG, Cantina Colline del Chianti
Náhodný nákup ve vinotéce Cantina Sociale Certaldo. Zlákala mě cena pod deset EUROkaček a značka Chianti Classico. Jinak o obou Cantinách nevím vůbec nic, náhodnější náhoda už ani nemůže být! Ve skleničce je temně rudá barva, akurátně odpovídající Chianti. Na nose především kořenité, kmínové, anýzové, s decentním dotekem dřeva, červeným ovocem. V chuti úplně suché s lehkými tříslovinami, které spolu s kyselinou vysušují pusu, višňové, ohlazené časem. Vínu už chybí mladické ostří, ale vynahrazuje to hladkostí. 13% alkoholu vítám (není to moc a mám pocit, že část z toho je glycerol). Pro mě je to selské, vesnické Chianti, chybí mu elegance velkých vín, ale s cenou do deseti EUROkaček nemůžu mít všechno. Poměr kvalita / cena dobrý.   Pokračování textu

Vernaccia z Montenidoli a Novello z Banfi

Vernaccia Tradizionale 2020 DOCG, Montenidoli
„Jdeme zpátky ke staré Vernaccii, v minulosti vinifikované jako červené víno. V minulosti jste museli čekat s otevřením lahve až na podzim, a když víno nebylo dost žluté, přidali jste do něj karamel, aby mělo lepší barvu. I dnes je to bohaté, energické a příjemné bílé víno.“ Tolik komentář vinařství jako varování, protože opis „bílé víno vinifikované jako červené“ je definice oranžového. Vzhled vína skutečně připomíná oxidaci nebo delší maceraci slupek, ale je to stále poctivá žlutá a ne oranžová. Můj toskánský consiglieri Fabio řadí Montenidoli a Panizzi k sangimignanské špičce, tak jsem neodolal.    Pokračování textu

Le Macchiole a Monterufoli, dva náhodné nákupy

Le Macchiole 2019 Bolgheri Rosso DOC, Le Macchiole
Poměrně mladé víno, poprvé na trhu v roce 2004. Minimalistická etiketa se mi líbí, ale cenově (22 EURO) víno patří do segmentu, který kupuju jen zřídka. Podle technického listu směs Merlotu, obou kabernetů a Syrahu. Mladé vinice (ale v Bolgheri snad staré ani nejsou :-) a malý výnos (podle webu 1 kg na keř). Kvasí v nerezových tancích asi dva týdny a školí se 10 měsíců většinou ve starších barikových sudech. Výrobce dokonce udává datum lahvování, 11. prosinec 2020.   Pokračování textu

Tassinaia 2016, Castello del Terriccio


Castello del Terriccio leží u Vady, na severu apelace Montescudaio. Montescudaio nikdo nezná a Toscana je výborná značka, takže Terriccio zatřiďuje vína jako IGT Toscana. Nedosti na tom, jejich vína jsou tak dobrá, že je český dovozce propaguje jako Bolgheri DOC. Už dlouho vyhlížím příležitost k ochutnání, ale… Terriccio je drahé a tak jsem zatím žádnou příležitost nevyužil. Vždycky to bylo ve vinotéce v půli července (40 stupňů) a podobně, vína za 30 – 60 EURO nechcete kupovat někde, kde si nejste jistí, jak byla skladovaná. Nakonec jsem koupil v supermarketu CONAD. V San Pietro u Ceciny právě otevřeli obrovský nákupní park s hypermarketem, tak jsem si vsadil na to, že vína tam budou nová. Aspoň některá!    Pokračování textu