Archiv pro štítek: Itálie

Dvanáctileté Sangiovese z Montepulciana

Vino Nobile di Montepulciano 2005, Tenuta della Seta
Staré revoluční heslo jsem si upravil na Ani měsíc bez Vino Nobile, ani týden bez Sangiovese! a gottwaldovsky ho uplatňuju. Sangiovese mám rád mladé, silné, plné života. Lesní aromata, borové větvičky, kyselost lesních plodů a občas i ostružinová zralost. Dvanáctileté Vino Nobile z Gracciana je už hodně jemné, čisté, ale taky bych si na ně zvykl.

BL P1350619 VN 2005 Gracciano

Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr

Na tradiční bilanční články typu Jaký byl rok 2017 se moc netěším, raději začnu nový rok ohlédnutím za několika lahvemi, degustovanými během vánočních svátků. Velkou část volna jsem strávil u televize. Vytáhl jsem ze sklepa už možná dvacet let staré záznamy seriálu MASH na DVD a sjížděl je tak, až jsem si vybudoval závislost. Po prvních sedmdesáti dílech jsem zapomněl, kde je krabice s DVD a tak moje šňůra prozatím skončila. Posílám nebeské poděkování kamarádovi, který mi před mnoha lety celý seriál nahrál :-)

FB P1350488 Xmas card

Pokračování textu

Villa Travignoli a etruská vína z Chianti Rùfina

BL P1350122 výhled z Travignoli

První písemné záznamy potvrzující vinice, které patřily k Villa Travignoli, pocházejí z 28. listopadu 1100. Ale třeba etruský obelisk, nalezený taky v Travignoli, zobrazuje podávání vína a pochází z doby asi 500 let před naším letopočtem. Až v roce 1800 se několik budov Travignoli stává majetkem rodiny Busi sňatkem hraběte Busi se Sofií Cuccoli Fiaschi. Clemente Busi dostal v roce 1927 na mezinárodní výstavě v Římě zlatou medaili za vynikající kvalitu svého Chianti. A v roce 1960 přeměnil Giampiero Busi hospodářství z nájemního systému na vlastní rodinný podnik. Do té doby se o půdu starali jednotliví nájemci a s majitelem se dělili o výsledky, téměř 50:50. O tradici a historii by se dalo v souvislosti  s vínem povídat…

Pokračování textu

San Gimignano a dvě mladá červená, Sangiovese a Merlot

BL P_ 130 Selfíčko se S Grandim

Během minulého týdne jsem vypil pět lahví nefiltrovaných vín nalahvovaných i s kvasničnámi kaly. Myslel jsem, že mi náklonnost k naturální autentické Vernaccii di San Gimignano vydrží déle, ale v úterý jsem si s úlevou uvědomil, že existují i vína filtrovaná, čistá, bez jablečně oxidativních tónů… a čekají jen na to, až je vypiju! Doufám, že všichni účastníci aktuálních Komunitních bedýnek, odměnění lahví kalné Vernaccie 2017, neváhali a své lahve už vypili, protože tohle (alternativní či trochu zvrhlé) potěšení by se nemělo odkládat. Popravdě čím dřív, tím líp – podle mých vzpomínek byla první lahev vypitá v toskánském Poggibonsi absolutně skvělá. Vsadím se, že kdybych nechal jednu lahev do příštích Vánoc, dostal bych oxidativní šampíčko z Vernaccie. Takže neváhejte, nic byste tím nezískali. (Na fotce pan Sklenička vlevo a Stefano Grandi vpravo.)  Pokračování textu

Návštěva ve vinařství Majnoni Guicciardini

BL P1350106 Toskánsko venkov Poggibonsi

Od roku 2003 se cestou do Toskánska pravidelně zastavuju v malém krámku s bio-víny (a marmeládami, medy, džusy, mýdly a olivovými oleji…), který vede pan Baldiserotto u silnice mezi Volterrou a Colle Val d’Elsa. Přestože na bio-deklarace pohlížím se zvýšenou opatrností, už jsem tam našel několik zajímavých vín. Některá z nich se po dalším zkoumání a návštěvě vinařství objevila v Komunitních bedýnkách. Simone Santini v roce 2012 (dnes jeho vína najdete ve Wine and Food Market), Podere Canneta letos. A je možné, že další v řadě by mohla být Fattoria Majnoni Guicciardini.    Pokračování textu

Rakousko, Španělsko, Morava a Itálie z rychlíku

Nebo taky Riesling, Verdejo, Frankovka a Vermentino. Prchavé vzpomínky na několik vín. Oko spočine na noblesní etiketě a prázdná lahev zapadne do popelnice podobně, jako meteor přeletí nad obzorem a zmizí ve vzdáleném, neviditelném a studeném koutě vesmíru. Radost nebo smutek, spokojenost nebo zklamání jsou už jen interpretace jeho dráhy nad naším obzorem :-) ale za obzorem už se blíží další komety.

BL P1350326 RR Rixinger

Singerriedel Riesling Smaragd 2016, Weingut Rixinger
Pokračování textu

Toskánský pozdní sběr (fotek)

BL P1350153 Mlha ve vinici, Majnoni Guicciardini

Vzpomínky na listopadové Toskánsko nebo taky autokorekce chyb. Záhadnou shodou okolností jsou fotky vkládané z notebooku nebo přímo z mobilu na blogu temné jako brána Mordoru. Když doma upravuju stejné obrázky z foťáku, líp se na to kouká. Třeba tenhle téměř zásadní výhled na San Gimignano z vinařství Majnoni Guicciardini. V mracích mlhy se skrývá silueta toskánského Manhattanu, San Gimi.   Pokračování textu

Konec sezóny

IMG_20171128_083754

Konec turistické sezóny v Itálii poznáte podle několika věcí. Nejtypičtější je, že v sezónních letoviscích vypnou parkovací automaty. Italové jsou chytří, nebo aspoň dost chytří na to, aby nedělali pakárnu sami sobě (na rozdíl od našinců). Najdou se i další příznaky. Hned po příjezdu jsem vyrazil do města na obvyklý leč zásadní nákup do COOPu. Pobavila mě chlazená pasta, Tagliatelle čtvrt kila za 0,50 EUR. Myslím, že v červenci ji neseženete pod 67 centů. Přece nebudou dělat pakárnu sami sobě, žejo :-)   Pokračování textu

Pozdní sběr srpnový

Fakt bych chtěl umět psát. Zjistil jsem, že nejlepší na světě je modrá obloha, sem tam mráček, zapadající slunce a bzučící vosy. Moje zahrada se několikrát za odpoledne změní. Sedím na křesílku s lahví vína, neuroticky klikám na notebooku po webu. Užírám topinky a obloha nademnou triumfuje. Chtěl bych to umět sdílet, ale neumím. Šidím to tím, že píšu o víně, o lidech, o cestách. Psychiatr by řekl: stále jen o sobě. Na oblohu, mraky, zatmělé nebo naopak extrovertní světlo si netroufám. Na to by bylo dobrý haiku nebo sonety, ale to se už asi nenaučím. Dělám co můžu. Fakt se snažím!

BL 480 Il Campanile

Pokračování textu

Čtvrtletní kontrola, Orvieto

BL IMG_20170822 Campo 2014

Tři a půl měsíce poté jsem neodolal a znova vyzkoušel orvietské Campo del Guardiano 2014 z vinařství Palazzone. V paměti jsem ještě měl zavřený, nepříjemný projev z dubnové degustace, ale stýskalo se mi po Itálii. V červenci jsem musel z vážných důvodů zrušit dovolenou v orvietském Asisi, padla na to i zaplacená záloha na ubytování. V plánu byla Perugia i nedaleké Montepulciano, samozřejmě vinařství Palazzone, Perticaia a mnoho dalších. Když jsem se zotavil a vyjel, vydalo to už jen na Benátky, Luganu a Valdobbiadene. Prosecco jsem nakonec zamítl, benátské zkušenosti mě znovu utvrdily v tom, že Prosecco se má vybírat podle ceny. Čím levnější, tím lepší. Prosecco od Zonina za 3,45 EUR v toskánských supermarketech roku 2004 dodnes nic nepřekonalo, a to je prosím Zonin největší soukromé vinařství v Itálii.   Pokračování textu