Závěr týdne byl moravský a pracovní. Ve čtvrtek degustace pro 50 lidí v hotelu u Olomouce, na páteční večer jsem si domluvil stejný program pro vinařský spolek derfnanských vinařů Vinaři Sady. Když už jsem si to večer předem nacvičil, byla by škoda to nevyužít :-) Na fotce velká přednost celého podniku, dozrávající třešně u cesty. Snídaně a svačiny na stojáka u silnice. Pokračování textu
Sobota 28. dubna byla nabitá. První zastávku (Weingut Hofmann) jsem už tady popisoval, potom jsme se krátce zastavili v Randersackeru u Suchých Schmittů (pro milerky) a hnali se do Escherndorfu. Setkali jsme se s Petrem Schäfferem a za chvíli dorazil i otec Egon Schäffer. Chcete něco ochutnat? zeptal se za chvíli. Ráno jel na dva dny na WeinBörse do Mainzu, tak jsem pozvání večer nečekal. Stálo to za to, protože Schäfferovi začali lahvovat ročník 2016. Foťák jsem nechal v bytě na penzionu, z degustace mám tuhle jedinou fotku z mobilu (nahoře) – rozmazané lahve ve sklepě. Pokračování textu
Pracovní zápisky z návštěvy vinařství. O první návštěvě v září jsem psal tady, pravidelní čtenáři znají jejich vína z loňských Skleničkových bedýnek. Na konci dubna jsem využil cesty do Escherndorfu k zastávce v Röttingenu. Už při e-mailové domluvě byl Jürgen Hofmann vstřícný. V září jsem k nim dorazil v první den sklizně, takže časové plány se měnily a na degustaci zbylo málo času. Přesto jsem vína nakoupil a byly z toho úspěšné bedýnky, teď jako by mi Jürgen Hofmann chtěl vynahradit tehdejší nedostatek času. Pokračování textu
Druhý výběr fotek z májového pobytu ve Frankách začnu procházkou po vinici Escherndorfer Lump. Pokračování textu
Vyjel jsem s dcerou na pár dní za teplem a za vínem, užít si pocitu, že věci jsou tak jak mají být. Do blízké vinařské oblasti. Pravidelní čtenáři poznají kam, ostatním to řeknou poslední fotky. Dáma (nebo socha) na první fotce se nepochybně jmenovala Marie. Pokračování textu
První písemné záznamy potvrzující vinice, které patřily k Villa Travignoli, pocházejí z 28. listopadu 1100. Ale třeba etruský obelisk, nalezený taky v Travignoli, zobrazuje podávání vína a pochází z doby asi 500 let před naším letopočtem. Až v roce 1800 se několik budov Travignoli stává majetkem rodiny Busi sňatkem hraběte Busi se Sofií Cuccoli Fiaschi. Clemente Busi dostal v roce 1927 na mezinárodní výstavě v Římě zlatou medaili za vynikající kvalitu svého Chianti. A v roce 1960 přeměnil Giampiero Busi hospodářství z nájemního systému na vlastní rodinný podnik. Do té doby se o půdu starali jednotliví nájemci a s majitelem se dělili o výsledky, téměř 50:50. O tradici a historii by se dalo v souvislosti s vínem povídat…
Od roku 2003 se cestou do Toskánska pravidelně zastavuju v malém krámku s bio-víny (a marmeládami, medy, džusy, mýdly a olivovými oleji…), který vede pan Baldiserotto u silnice mezi Volterrou a Colle Val d’Elsa. Přestože na bio-deklarace pohlížím se zvýšenou opatrností, už jsem tam našel několik zajímavých vín. Některá z nich se po dalším zkoumání a návštěvě vinařství objevila v Komunitních bedýnkách. Simone Santini v roce 2012 (dnes jeho vína najdete ve Wine and Food Market), Podere Canneta letos. A je možné, že další v řadě by mohla být Fattoria Majnoni Guicciardini. Pokračování textu
Vzpomínky na listopadové Toskánsko nebo taky autokorekce chyb. Záhadnou shodou okolností jsou fotky vkládané z notebooku nebo přímo z mobilu na blogu temné jako brána Mordoru. Když doma upravuju stejné obrázky z foťáku, líp se na to kouká. Třeba tenhle téměř zásadní výhled na San Gimignano z vinařství Majnoni Guicciardini. V mracích mlhy se skrývá silueta toskánského Manhattanu, San Gimi. Pokračování textu
Jsem v Toskánsku. Neprší, dnes padaly trakaře. Je to skandál, chci vrátit prachy! Pokračování textu
Konec turistické sezóny v Itálii poznáte podle několika věcí. Nejtypičtější je, že v sezónních letoviscích vypnou parkovací automaty. Italové jsou chytří, nebo aspoň dost chytří na to, aby nedělali pakárnu sami sobě (na rozdíl od našinců). Najdou se i další příznaky. Hned po příjezdu jsem vyrazil do města na obvyklý leč zásadní nákup do COOPu. Pobavila mě chlazená pasta, Tagliatelle čtvrt kila za 0,50 EUR. Myslím, že v červenci ji neseženete pod 67 centů. Přece nebudou dělat pakárnu sami sobě, žejo :-) Pokračování textu
Ještě jedno ohlédnutí za krátkou cestou na Moselu. Na prvním obrázku ranní fotka Ürzigu od řeky. Na Mosele je sklizeno, místo loňských tří týdnů to vinaři stihli za dva týdny. Malá sklizeň, vysoká kvalita, říkají. V řeči čísel to znamená, že letošní sklizeň dá jen šedesát procent objemu loňské. Kdo si nakoupí zásoby, udělá dobře. Ceny určitě nepůjdou dolů. Tím se nenápadně dostávám k tomu, že jsem přivezl plné auto Rieslingů :-) Pokračování textu
Dnes to vyřídím jen několika fotkama bez dlouhých komentářů. Jedu pro víno. K první fotce by se hodil verš, který autor připsal Janis Joplin: „she said never mind, we are ugly but we have the music…“ My máme víno. V pozadí Bernkastel. Pokračování textu