Skeptické názory na archivaci jsem tady předváděl zrovna nedávno, tak pro jistotu dodávám, že moje skepse se VŮBEC nevztahuje na vína z Komunitních bedýnek. Při vší skromnosti musím napsat, že (například) čtvrté bedýnky v březnu 2010 skrývaly některé klenoty! Pokračování textu
Archiv pro štítek: Cabernet
Bedýnky 79, toskánské Carmignano a Tre Bicchieri
Jestli se vám zdá, že s další bedýnkou spěchám, tak máte pravdu. Přesně před třemi týdny jsem tady nabízel burgundské Pinoty a teprve v pondělí jsem je rozeslal účastníkům. Pospíchám a nemám klid, protože do příští bedýnky jsem našel hned dvě toskánská vína, oceněná nejprestižnějším italským vinařským oceněním. Tre Bicchieri (3 skleničky) uděluje každoročně ročenka Gambero Rosso nejlepším italským vínům, na degustacích s malinkou nadsázkou říkám, že pro tenhle diplom by italští vinaři vraždili. Navíc je to vinařství za malého a téměř neznámého regionu v Toskánsku, asi deset kilometrů od Florencie. Oblast se jmenuje Carmignano a vinařství je Fattoria Ambra. Pokračování textu
Calice del Conte, pohár pana hraběte
Víno z Travignoli do aktuálních Komunitních bedýnek přijelo v pátek. Jak je doprava vína v zimních měsících problematická, s Travignoli jsem měl mimořádnou kliku. Snažil jsem se zařídit převoz v mírném počasí bez mrazů, jaké panovalo od začátku ledna. Nakonec šofér nákladďáku naložil paletu v Travignoli ráno v devět hodin. Říkal, že den předtím bylo v Římě patnáct stupňů. Paletu jsme vyložili o patnáct hodin později, chvíli po půlnoci. Teploty byly kolkem nuly. Spokojeně jsem si otevřel lahev základního Chianti Rufina. Víno bylo chladné, ale ne podchlazené nebo vymrzlé. Musím vzpomenout glosu Jana Vodňanského: Co jsme se naběhali a nastarali, aby to vyšlo, a vidíte… vyšlo to!
Černá paní, víno z Bojnic
Otvíral jsem Černou paní připravený víno okamžitě vylít, ale kupodivu je dost dobré. Ambaláž je ovšem děsná, štíhlá vysoká bordeauxská lahev a etiketa stylizovaná do rudé a zlaté barvy, která víno marketingově umisťuje spíš do vykřičeného domu než do vietnamské večerky. Výrobce, Bojnický vinný dom a odrůda Alibernet. Ročník 2013 a 13,5% alkoholu. Výrobce má v Bojnicích hotel a vyrábí víno, na příšerné etiketě je zřejmě stylizovaná fotografie někoho z rodiny. Dál už to ale bude samá chvála.
Název Čierna pani odkazuje k odrůdě Alibernet, což byl druhý důvod mých rozpaků a nízkých očekávání. Ve skleničce impresivní temná rudofialová barva, ve vůni zprvu zelené tóny a nezralé ovoce, ale po chviličce se už víno nadechlo a předvádí lepší představení: černý rybíz, paprika, kmín a další koření. V chuti je to od počátku pecka, hladké, čisté, kompaktní, s dobře zabudovanou kyselinou a červeným ovocem. Červená paprika, příjemné koření, balsamikové tóny a hodně pěkná harmonie. Je to čisté, hladké, vyvážené. Nemá žádnou hloubku a málo osobitosti, ale jako komerce je výborné. Zatím působí ještě trochu mladě a za rok by mohlo být lepší, ale už teď je to velmi povedené a pitelné víno. Podle etikety jsem čekal drsnou komerci, ale kdyby tohle měla být běžná komerce, tak sláva! Cenu neznám, byl to dárek.
Mrznu
O správné teplotě podávání vína se toho už napsalo tolik, že přidat něco nového se zdá být nesnadné+ až nemožné. Přesto po minulém týdnu, kdy jsem dostával zimotřas už při pohledu z okna a teploměr ukazoval deprese, dodám poznámku o správné teplotě pro červená vína: 50 až 60 stupňů. Celsia. Zatím jsem nepřestoupil na grog, ale jestli mráz vydrží, koupím rum s lodičkou. Pokračování textu
Dvě velké odrůdy, jejichž chuť nikdo nezná
Velikonoční svátky byly ve znamení úklidu: otvíral jsem staré lahve, abych si v chladničce udělal místo na nové ryzlinky. V neděli padla poslední lahev Sancerre z loirských bedýnek 2013. Parádně nazrálý Sauvignon mě od počátku provokoval k heretickým úvahám. Zkuste třeba tuhle: o kterých mezinárodních odrůdách málokdo ví, jak doopravdy chutnají?
Cabernet Franc z Loiry
Přesně tři roky po návštěvě vinařství jsem náhodou objevil poslední lahev Clos Guillot, druhého nejlepšího červeného Chinonu od Bernarda Baudryho. Nová ročenka Revue du Vins de France sice hodnotí vinařství dvěma hvězdičkami (ze tří možných), ale oslavný úvodní odstavec končí větou: vinařství je mezi druhou a třetí hvězdičkou. Pokračování textu
Sassicaia a Giacomo Tachis
Sassicaia je asi největší italská legenda, víno na kterém se dají demonstrovat přednosti i slabiny apelačního (denominačního) systému, ale taky víno, které každoročně končí v první desítce nejlepších italských vín, ať už ty žebříčky sestavuje kdokoli. Poprvé jsem ji ochutnal v malém toskánském bistru v roce 2007, ohromila mě tak, že jsem jednu lahev koupil. To by nebylo nic tak světoborného, kupovat víno je můj dávný koníček. Ale s cenou 120 EUR Sassicaia vysoko překonala všechny moje nákupy, dodnes jsem nic dražšího nekoupil. Pokračování textu
Pár fotek ze čtvrtečního hodnocení soutěže
Kamarád mi nedávno vyčetl, že málo píšu, že jsem na rybách :o) tak dám aspoň pár fotek ze čtvrtečního hodnocení vín soutěže Prague Wine Trophy. Aby to na soutěži klapalo, bylo v akci asi 1200 skleniček Riedlovek. Denně.
Chinon 2012 Les Granges, Bernard Baudry
Dnes by stálo nejmíň 250 Kč, v říjnových bedýnkách jsem ho měl za 240 Kč. Stojí za to? Musím se přiznat, že na mě zbyla jediná lahev. Už jednou se mi stalo, že čtenáři vykoupili víno dříve, než jsem ho ochutnal. Tak jestli nenapíšu poznámky teď, je možné, že už nikdy. Byl jsem ve vinařství v únoru, ale to ještě nové Granges nebyly nalahvované.