Risotto, jen malý krůček

V neděli jsem poprvé v životě uvařil dětem risotto. Malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Italofila… znáte to :o) Už jsem tady varoval, že mě zimní inverzní počasí nutí psát o slunné Itálii, tak mě dneska klidně berte s rezervou.

Risotto 2009

Děti sdílejí moje vášně (aspoň některé), v Itálii jsme spolu byli asi sedmkrát. Nevadí jim, když jim v týdnu k večeři dávám postupně pizzu, pastu, pečenou slaninu s rajčaty a paprikou, no a teď už to s risottem natáhneme na celý italský týden. Fotky risotta zatím nemám (na horním obrázku je toskánský oběd asi z roku 2009), prostě jsem koupil Arborio superfino a zkusil to podle vygůglovaného receptu. Nultý pokus bylo houbové risotto a v neděli pro děti chřestové s hráškem (předvídavě jsem si v létě zamrazil několik kyblíků chřestového vývaru). K italské večeři samozřejmě patří italské víno (ale Pergolaia se FAKT bezvadně hodí k houbovému risottu!!!).

Za moji risottovou závislost může Marek Vybíral z Krásné hory, který mě kdysi pozval na oběd do vinohradského Aromi, a já tomu propadl. Úplně jsem se do toho jídla zamiloval. Dýňové risotto z Aromi je úplně nejvýš, hned za ním risotto z restaurace Na kopci, ale i v hospodě Dole jsem si u houbového risotta představoval, jak skvěle by šlo dohromady s Pergolaiou – jednu lahev jsem tam provoznímu nechal, ale nikdy nezavolali :o) Udělat si risotto doma byl můj sen, ale až nedávno jsem se odvážil. Je to jednoduché a levné, Itálie každý večer!

Fontodi

Jak mě s každým dobrým vínem napadají vzpomínky na lidi, věci a místa s ním spojené, tak mi to funguje i opačně: k italským jídlům a vzpomínkám hledám správné víno. K Dědečkovým Rispetti e dispetti bych chtěl Vernacciu a ­k westernu o Jesse Jamesovi v televizi něco od Domaine de la Romanée Conti… s lahví dobrého vína si jako starý šaman dokážu přivolat vzpomínky na bílé pláže pod Livornem, na toskánský Manhattan a jeho Vernacciu, na placaté přímořské Bolgheri, kraj beze stínu, a se základním Chianti Classico od Fontodi, které je pro mě etalonem toho, jak voní a chutná dobré Classico, si vždycky vzpomenu na majitele kavárny v Ponteginori, který mě vždycky znova po roce zdravil pokývnutím hlavy a vědoucím úsměvem, jako bych tam byl naposledy zrovna včera.

Víno není jen 12 nebo 13 procent alkoholu, půl procenta kyselin a špetka cukru: je to průvodce vším, co s ním dokážete zažít a zapamatovat si! Jaké víno vám přivolá vzpomínky na předloňskou dovolenou?

4 komentáře u „Risotto, jen malý krůček

  1. Vzhledem k tomu, že jsme předloni byli v Chorvatsku, ve střední Dalmacii, tak si vybavuji především červené víno našeho pana domácího „gazdy“. Vinohrad má v kopcích za Šibenikem. Červené cuvée bez názvu s nepatrným přídavkem bílé odrůdy Maraština (zřejmě kvůli zjemnění). Hlavní složku tvořila odrůda Babič, pak ještě další dvě, ale ty z hlavy nedám, musel bych gůglovat. Kvašeno na nerezu bez řízení teploty, potom dalších min 6 měsíců na starém slavonském dubu. Výrazné, silné, ovocité, kořenité, fajn, alkohol v závěru štípal. Spíše by se hodilo k červenému masu a vyzrálým sýrům, ale my to měli denně k čerstvě udělané rybičce a k jejich pršutu. Letos snad konečně bude Toskánsko :-)

  2. Risotto je výborný pokrm. Vaří pravidelně. Dá se dělat spousta variant a upravovat ho dle sezónních surovin. Ale dýňové jsem ještě nedělal. To musím zkusit. Většinou ho ale páruji s bílým, které do risotta přidávám na osmahnutou rýži.

  3. Já myslela, že zrovna ty vyšvihneš risotto dvakrát do týdne :) Tak gratuluju k úspěšnému startu, rissoto je skvělé jídlo.

    1. Kdepak, můj pokus zdaleka nedosahuje kvalit risotta z Aromi nebo Na Kopci :-( Po tom, co jsem pojedl tamější vzory, tak se bojím, že „risotto nevyšvihnu“ asi nikdy… ale pokoušet se budu, láká mě párování s vínem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *