Předvánoční degustace s několika K.O.

V předvánočním týdnu jsme doma sjeli soukromou degustaci bílovického vinařství Jaroslav Osička. Díky mixu pracovního a soukromého vypětí mělo dvacet vzorků klasické zdravotní následky, jako podobné večírky mívají. Před lety propagátoři nesířených, naturálních a jinak správných vín občas užívali argument, že „po nesířeném víně nebolí hlava,“ ale kocovina nedbá na síru:-)

Jaroslav Osička z Velkých Bílovic je průkopníkem přirozené, bezzásahové výroby vína. Bez chemie ve vinici i ve sklepě, se spontánním kvašením a delším školením vína ve středně velkých a velkých dubových sudech. S minimálním sířením až při lahvování. Ze zanechaných lahví sepíšu pár poznámek. Při degustaci jsem poznámky nepsal, jen jsem několik lahví označil hvězdičkou. Nic překvapivého, že jsem hvězdičku našel na dvou K.O., tedy na K.O. Pinot Gris a K.O. Chardonnay. K.O. se vysvětluje jako „Kalný Osička,“ tedy vína lahvovaná nejen bez filtrace, ale dokonce se zvířenými kaly.

K.O. Chardonnay 2015, Jaroslav Osička
13% alkoholu. Světlá žlutá barva s výraznou opalizací, prostě kalné. Na nose nápadně oxidativní, v ovoci do zralých jablek a přezrálých citrusů, do sušeného nebo kandovaného ovoce. V chuti suché, svěží s pěknou kyselinou, jablíčkové, kvasnicové, středně plné, středně dlouhé až dlouhé. Oxidativní projev není tak výrazný, jako ve vůni, ale je tam, včetně závěrečného jádřince. Projevem pevné až sošné, po několika Osičkových PG a Chardonnay to působilo jako esence, archetyp Osičkova vína.

K.O. Chardonnay 2016, Jaroslav Osička
13% alkoholu. Slámově žlutá barva s jemným perlením na stěnách sklenky a téměř čisté, bez zákalu. Hodně jemná vůně, víc citrusy než jablka. V chuti lehké, svěží, vzdušné (asi pomáhá zmíněná perlička), žluté ovoce, ale v ovoci spíš komplexní. Až v závěru dorazí jemné tóny jablečné slupky a jader, ale velmi decentně. Lehkost a čistota, kterou jsem neocenil při degustaci (šlo až na konci), napoprvé jsem dával přednost KO 2015. Při druhém kole doma by u mě vyhrálo KO 2016.

K.O. Tramín červený 2018, Jaroslav Osička
13% alkoholu. Hodně plná žlutá barva s červeným odstínem, nápadně zakalená. Na nose i druhý den lehce těkavky, zakryté typickou tramínovou voňavkou. Taky oxidativní tóny, jablíčka, je to pěkná směs. V chuti variace na výše popsané, lehce těkavky, hodně tramínu, hodně kvasinek a sudu, úplně suché, kupodivu (s ohledem na odrůdu) má víno i slušnou kyselinu. Pro mě je to nová stylizace staré odrůdy, asi jako když fanoušek klasických comics poprvé uvidí Arzacha (K.O. Moebius). Není to úplně klasická forma a není to úplně jasné, ale je to přitažlivé a kdoví, možná je to takhle fakt dobré :-) Navíc na degustaci šel i Tramín 2010, ten by přesvědčil i mohamedána.

Tramín červený 2010, Jaroslav Osička
Neoznačená láhev, bez dalších údajů. Ve vzhledu to je silná žlutá barva se zlatavým odstínem, hodně dočervena. Ve vůni čistota, krásný čajový tramín jako z učebnice, příkladný (měl bych dodat, že první večer jsem to nepoznal. Buď byla vůně zavřená nebo jsem měl zavřený nos, ale pamatuju se, že jsem se naslepo neodvážil určit odrůdu). Jasný tramín až do nasládle alsaských tónů, pod tím kovový tón. V chuti úplně suché, s pěknou kyselinou, lehké, komplexní a závratně pitelné. Taky kvasnicové, sudové, minerální, famózní víno, u kterého je odrůda jasně poznat (nechápu, proč jsem ji před dvěma dny nepoznal, dnes u neoznačené lahve vůbec neváhám) a přitom dnes už díky lahvové zralosti a koncentraci není důležitá. Podle výkladu průvodce hrál významnou roli ročník s brutální redukcí sklizně a následnou přirozenou koncentrací moštu. Tohle víno je asi víc Osička 2010 než Tramín, ale výsledek je skvělý.

Teď by se hodilo napsat zhodnocení, shrnutí, závěr. Asi ne, bude to hodně individuální. Někomu se to bude líbit a někomu ne :-) a odkaz na Moebiova Arzacha je myslím výmluvný. Obecně vína s výraznými kvasničními aromaty nevyhledávám (občas se s nimi doma i v cizině setkávám), ale při průletu asi šestnácti Osičkovými víny za skoro desetiletí se ukazuje docela jasná (a vyhraněná) estetika a  směřování. Je snadné se s ním minout, ale stojí za to pokusit se objevit a pochopit.

Win – win! Přeju všem čtenářům zdravé probuzení v novém roce a úspěšný rok 2020. Má to být ročník tisíciletí, ve francouzštině se to čte vin-vin :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *