Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou.  

Rosignano Marittimo, ulička v obytné čtvrti u moře. Většina domů je opuštěná, ožívá jen od června do září. V říjnu by tu mohl být ráj důchodců, ale ti o tom neví :-)

Querceto, Castello Ginori. Nad zeleným břečťanem jasná obloha nejlíp vynikne :-) Kdysi jsem z místního vinařství dovážel víno, na zámeckém nádvoří jsme s dětmi byli na Verdiho Traviatě a pořád to tam mám rád.

Impozantní siluetu Pitigliana najdete v polovině toskánských kalendářů. Tady s azurovou oblohou cestou na degustaci do Orvieta.

Tohle je ještě v Crete Senesi, jihovýchodně od Sieny cestou do Val d’Orcia. Země a nebe, dvě struktury.

Bagno Vignoni, Val d’Orcia. Kamenný bazén z patnáctého století s vodou z místních horkých pramenů. Lázně tady byly snad už před počátkem křesťanského letopočtu.

Střechy Radicofani z ptačí perspektivy. Nerezignoval jsem na modré nebe, ale Radicofani by vydalo (a možná ještě vydá) na samostatný post. Doma teď sice celý den svítím, zvyklý na italské slunce, ale 18. listopadu 1989 mě nenapadlo, že se někdy v životě vypravím tak daleko. A dokonce několikrát :-)

Fortezza di Radicofani aneb na vysvětlenou k předchozím střechám. Pevnost Radicofani pochází z pátého století.

Radicofani, Piazza del Teatro. Domečky namačkané na sebe vytvořily malý amfiteátr a náměstíčko dostalo jméno Divadelní. Nádhera.

Ještě jedny střechy. Campiglia Marittima, fotka z června. Jedno z mnoha venkovských městeček, postavených podle stejného mustru. Když se tam procházím, připadá mi to všechno samozřejmé. Do Piombina je to dvacet kilometrů, do Volterry čtyřicet? Mám jet zpátky podle moře nebo se stavit v Bolgheri? Až v listopadu doma mě obsedá stesk.

Volterra. Ať jedu odkudoli, vždycky večer cestou kolem párkrát zastavím a cvaknu. Pohledu na panoráma Volterry se nenabažíte. Krásný den a modré nebe nad hlavou všem!