NASA ve středu oznámila, že její astronomové objevili platety podobné Zemi. V mé facebookové bublině to zapadlo bez povšimnutí, po zprávách z politiky všichni hledají zemi, která je nepodobná Česku.

Jedna ze špatných zpráv minulého období byla o smrti Antonína Přidala, překladatele a básníka. Pamatoval jsem si jeho překlady limericků, tak jsem zagoogloval, abych si osvěžil jeden, který jsem si pamatoval:

Jeden starý člověk v Brestu
nosil světlemodrou vestu.
Když se ptali: „Padne ti?“
Řekl: „Jako praseti!“
ten starý nelida v Brestu.

a našel pár dalších:
Byl jeden dědeček v Szegedu,
který jel na starém medvědu.
Když se ptali: „Kluše?“
Odpověděl suše:
Je z rodu neklusavých medvědů.
(oba jsou Přidalovy překlady Edwarda Leara).

Zalitoval jsem, že neznám původní Learovy texty. Rád bych zjistil, kolik z těch krásných slok je Lear a kolik Přidal – ono se to těžko odděluje a mám podezření, že Learova předloha mohla být jen inspirací pro Přidala – autora. Překladatelství je řehole, ale když jsem na blogu kdysi psal o skvělé dětské knížce Daniela Charmse Veselí čížkové, poslal mi čtenář odkaz na scany ruského originálu. Jedna kapitola (stránka) českého překladu Václava Daňka ovšem v ruském originálu neměla žádnou předlohu. Dál jsem nepátral, není to důkaz, že v ruštině neexistuje, ale vzhledem k charakteru poezie jsem to považoval za docela zajímavou a pravděpodobnou možnost.

Taky jsem vygůgloval příklady známých moravských lidových písní, napsaných ve formě limericku a vyskočila na mě dokonce jedna sloka, která dává tušit, že původní náplň limericků asi nebyla ta dnešní, intelektuální, ale pijácká:

Nejlepší sherry mám pro přátele,
aby byl každý z nich rozveselen.
Oni však maj málo prachů,
hospoda se blíží krachu,
a já jsem smutný. Do prdele!
(údajně Sean O’Tuama, básník a hospodský, 1754 – ale já na tyhle googlovský pravdy moc nevěřím)

Můj oblíbený komentátor Matt Kramer se ve Spectatoru vracel ke svým novinářským počátkům a hledal doporučení hodná vína do dvaceti dolarů. Zkontrolaval jsem si kurz, je to něco přes 500 Kč. Samozřejmě mě pobavilo, že první věc, která ho napadla, byla Cru Beujolais. Jmenuje hned dva příklady, a nejspíš mě to inspirovalo, že jsem vysadil léčbu burgundskými Pinoty (i když Bouthenetovo základní Hautes-Cotes de Beaune 2014 za 400 Kč by asi Kramera bavilo taky, jeho vhled do Pinotů je hodně inspirativní) a nasadil jsem Janinovo Les Vignes du Tremblay 2014, Moulin-a-Vent AOC. To bylo loni tak úspěšné, že mi žádné nezbylo, tak jsem si to vynahradil letos. Je to krása už od vzhledu přes intenzivní leč uhlazenou vůni až po koncentrovanou chuť se spoustou ovoce a výhledem na dalších 5-6 roků nazrávání v lahvi. Odborníci teď budou vychvalovat nový ročník 2015, ale já se přimlouvám za beaujolaiská Cru 2012, 13 a 14. Ta už budou připravená k pití, u patnáctky budete zatím jenom odhadovat archivační potenciál…