Magnum doma aneb všechno je jednou poprvé

Asi poprvé v životě jsem si doma otevřel lahev Magnum. Dvojnásobný objem 1,5 litru. Obchodníci se šampaňským s oblibou říkají, že lahev Magnum je optimální velikost pro gentlemana, jehož dáma nepije, ale já jsem před magnumkama měl vždycky respekt. Základní okolnosti sice byly nepříznivé (sám doma a ráno nemám žádné povinnosti, což svádí k porušení životosprávy), ale ve čtvrtek byl důvod k oslavě. Přihlášky do toskánských bedýnek z Gracciana rychle přibývají, už je jisté, že přivezu nové ročníky. Slavil jsem stylově s Riservou 2013 z Gracciana, dokonce jsem ze sklepa vytáhl třičtvrtělitrovou ručně foukanou skleničku z krkonošské sklárny. Zvažoval jsem páteční uzávěrku přihlášek. Kvůli termínům a dopravě nebudu čekat do příštího týdne a o víkendu víno objednám. Toskánsko volá, nespoléhejte na neděli a přihlaste se už v pátek!  

Před rokem si několik čtenářů přálo dovézt Riservu Magnum, tak jsem si přihodil dvě lahve pro sebe. Tohle je první z nich, v Graccianu je stále ještě na ceníku spolu se základním Vino Nobile 2016. O větším objemu lahví se (logicky) dovozuje, že v něm vína lépe (=pomaleji) nazrávají. Sám jsem si nikdy magnumy nekupoval především z obav z přemíry alkoholu. I ve větší společnosti se většinou bavíme větším množstvím chutí, větším množstvím otevřených lahví, a ten alkohol se nakonec taky nasčítá :-) Před nedávnem jsem otvíral poslední lahev Riservy 2013 z Gracciana v základním objemu 0,75 litru, takže… jak se liší?

První dojem je, že se liší přesně podle pouček, ale měl bych dodat, že podle jsem u 0,75 litrové lahve měl podezření na atypický vývoj v lahvi. Poznámky o zemitosti a absenci lehkosti k tomu směřují, dnešní Magnum je úplně podle očekávání, nebo ještě o kousek lepší. Ve skleničce je světlá granátově červená barva, na nose ostružiny, borůvky, smrkový les. Elegance a lehkost. Narozdíl od nedávných poznámek bez nápadného alkoholu. V chuti úplně suché, nápadně toskánské, příjemné. Hned po otevření mělo ovocnější výraz s lesními plody, po hodině ovoce ustupuje a víno působí komplexně a lehce. Pro nás italofily je trochu moc svůdné (14% alkoholu na etiketě varuje, ale ve skleničce nijak nevyrušuje, nevaruje) a hlavně, projev se mění se skleničkou. Ve štíhlém tulipánu na bílá vína (0,42 litru od Spiegelau) jde do kafe a džemu, z velké koule (asi 0,6 litru) vynikne kyselina a trochu třísloviny. Třísloviny jsou dohromady na ústupu a nevadí, jen nabízí perspektivu dalších let archivace. Lehkost, pitelnost, pěkná harmonie, jasný toskánský charakter. Spokojenost.

Riserva 2013 se mi vždycky líbila pro lehkost a nekomplikovanost. Byla dobře pitelná od začátku (2016) a drží se stále stejného projevu. Kdo hledá ve víně komplikovanější projevy a zásadnější vývoj za deset a víc let, asi by měl dát přednost Riservě 2015 nebo 16. Pro mě je tenhle projev bezvadně zakotvený v italské tradici „víno se pije jen k jídlu“ a jsem spokojený.

Připomínám možnost objednat si bedýnku nebo dvě nových vín z Gracciana, včetně Magnum doplňků. Podrobnosti jsou tady, přihlašovat se můžete tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *