Dvakrát Mazzoni, Barbera a Ghemme

Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, deklarovaná jen jako stolní víno. Důvody neznám, můžu se jen domýšlet, jestli Barbera je nebo není v denominaci Ghemme povolená. Mladé vinice na vápenci a poměrně vysoké výnosy (což je pro mě soukromě důležitější než neklarované organické hospodaření). Krátká macerace (asi týden) a osmnáct měsíců ve středně velkých sudech. Teď trochu předběhnu: sudy musely být hodně vypálené, protože víno je silně nabarikované.  

Nafialovělá rubínově červená s lehkou opalizací, asi lahvované bez filtrace. Na nose červené peckovité ovoce, středně intenzivní, hodně jemné a harmonické. Trochu máku a trochu jako když projdete kolem stáje. V chuti výrazný ovocný nástup, krásně zralé, šťavnaté červené ovoce a paprika. Hned za ovocem přijíždí závoj tříslovin, které jsou mladé a ostře štiplavé. Nekamenujte mě, ale někde kolem dvou deci jsem si napsal, že je to jako hodně vyzrálý, koncentrovaný a expresivní Cabernet Moravia, s přehnaným barikovým sudem! Víno má pěknou koncentraci a zajímavou texturu, hladí na jazyku, ale třísloviny zároveň bodají do jazyka a vynucují si odklad. První dojem říká, že to bude krásné, až opadnou taniny a ovoce vystoupí nahoru, ale zatím je to těžko pitelné.

Druhý den v otevřené lahvi se víno zlepšilo o třídu. Krásná vůně čerstvě podrceného ovoce, v chuti třísloviny téměř úplně ustoupily a prosadila se paprika a červené ovoce. 13,5% alkoholu. Vyšší koncentrace ubírá na lehkosti a já si Barberu spojuju s lehkostí, ale celkový dojem je vynikající. Doporučuju počkat do Vánoc 2023 nebo důrazně dekantovat.

Ghemme dei Mazzoni 2017 DOCG, Tiziano Mazzoni
Zlaté písmo na černém podkladě, krásný celokorek. Ve skleničce je poměrně světlá granátově rudá barva s gradientem. Podle kalendáře (a apelačních pravidel) jsem to odhadl na lahvování v roce 2020 a rychlý vývoj vína. Na nose zprvu tlumená, málo výrazná vůně: červené ovoce, mořský vzduch, středomořské koření jen lehce a bez důrazu nebo větší zralosti. Kmínové a harmonické. Brzy po otevření vonělo po koňské stáji, ale po hodině se zkultivovalo a dá se podávat i v salónu.

V chuti je toho hodně a všechno dobře sladěné. Ještě trochu vystupuje koření a taniny ze sudu, ale víno má perfektní kyselinu, zralé červené ovoce a lehce štiplavou kořenitost, která nastupuje brzy uprostřed středně plného těla. Úplně suché, ale vysoká koncentrace dělá dojem nasládlosti. Je to hodně komplexní, jednotlivé složky se obtížně popisují a separují, ale celkový projev je středně plný, odlehčený pěknou kyselinou, víc než do ovoce jde do minerálních chutí. 13,5% alkoholu. Lehký tříslovinově kořenitý závěr by se hodil k bifteku nebo kachnímu prsu, ale při degustaci bez jídla štiplavost trochu ruší. Zatím je hodně svěží a mladistvý, z červnové degustace si předchozí ročník pamatuju jako vyzrálejší a doporučuju počkat zase do června. Velkou naději dává i nepřezrálý, spíš lehčí projev – tohle Ghemme se může zlepšovat tak dlouho, jak dovolí korek. Vynikající, ale mladé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *