Včera po roce zase na pražském hradě na degustaci vín pořádané slovinskou ambasádou. Krásné prostředí a začínající léto s dozrávajícími třešněmi, odpoledne jsem si letos poprvé zaplaval u nás na vesnici v rybníku. Na hradním nádvoří hejna Japonců se selfie-tyčemi (když si moje třináctiletá dcera nedávno přála dostat selfie-tyč, slíbil jsem jí raději ukázat legrační Japonce na Hradě s tyčema), a setkání s mnoha dlouho neviděnými známými. Taky nejkrásnější česká překladatelka v pokročilém stupni zbouchnutosti a degustátorka se supermanskou pláštěnkou v roztomilé růžové barvě, nádherné výhledy na Malou Stranu a Svatého Mikuláše z Jižních zahrad pražského Hradu. Atmosféru letního odpoledne už nemůžu trumfnout, ale musím přidat něco o vínech.
Vystavovatelů bylo hodně a horko velké, ze společenských důvodů jsem zvolil sako a omezil počet vzorků. Z (pro mě) neznámých jmen zmíním jediné, malé vinařství Kraljica a jejich víno Pinela 2015 z lokální odrůdy (Pinela). Suché, jednoduché, ale pěkně zakulacené a minerální. S nízkým alkoholem a dobře pitelné.
Dejvický restaurant Nenasyta loni představoval Aleše Kristančiče, tak jsem pojal velkou důvěru a vyzkoušel i letos. Měl hned tři stolky, na jednom z nich Vino Frešer. Středně velké vinařství z Podráví s produkcí asi 40 000 litrů ročně. Výborný Sauvignon 2015, suchý, svěží, příjemně ovocitý, ale ne přezrálý. Krásně uměřené víno. K tomu Rýnský Ryzlink 2011, který jsem při degustaci dovozci moc nepochválil, ale to byla chyba. Měl typické vlastnosti ročníku (včetně kyseliny a schopnosti vyzrávat, tedy byl už zralý k pití), ale parádně se s nimi vyrovnal, s elegancí a noblesou.
Nejzajímavější stolek měl Marko Jelič, Vina Ščurek. Středně velké vinařství s 20 hektary vinic a roční produkcí asi 80 000 litrů vína. Na vína od Ščurka bych potřeboval víc času (vína připravená s delší macerací slupek jsou obecně měňavky a potřebují na degustaci delší dobu a nejlépe vzorek standardní velikosti 0,75 litru), takže moje poznámky berte s rezervou. Strune 2015 je směs pěti bílých odrůd, svěží nerezovka, živá a přitom už s s pěknou plností v těle. Pinot Gris 2015 je další víno z nerezového tanku, ve vůni jasně odrůdové, v chuti suché, pěkné, lehké, rozhodně nestraší vysokým alkoholem (jak k tomu mívá šedá sklony). Zase svěží a s ohledem na mladost moc pěkné a dobře pitelné. Chardonnay 2014 bylo zemité, kořenité, plnější. Sud a technologie pro mě trochu válcují odrůdu, jak ji znám.
Kontra 2012 má parádní vůni s vlivem sudu, v chuti je středně plné, lehce oxi, bez síry a filtrace, živé se štiplavým závěrem, na kterém jsem při prvním ochutnáním selhal. Štiplavost jsem si zařadil jako následek macerace třapin, což informace od dovozce vyloučila. Na druhý pokus mi svitlo, že to jsou vystupující těkavky, následek dlouhé macerace bobulí a taky toho, že víno nejspíš ochutnáváme brzo po stočení ze sudu, že potřebuje větší čas vyzrát. Podle barvy jantarové, podle charakteru měňavka, podle mě ještě hodně mladé. Na definitivní soudy jsou vhodné dvě nerezovky, Struny a Pinot Gris, ty jsou už výborné. V mladých vínech ze sudu zatím cítím víc technologii přípravy než výsledek, na závěry je ještě brzo.