Čemu moje matka říká přísný víno

Pinot Blanc escherndorfského vinaře Egona Schäffera (Franky, Německo) jsem otvíral s napětím. Jednak to byla poslední lahev z dovozu v listopadu 2018 a jednak při soukromé předvánoční degustaci padlo na jiné starší Schäfferovo víno podezření z přehnaného použití síry. Podezření jsme zapovídali s další otevřenou lahví, o měsíc později otvíraný Pinot byl v pořádku.  

Weissburgundu z Fürstenbergu dělají Schäfferovi v dubovém sudu o atypické velikosti (zpaměti asi 1700 litrů?) a samozřejmě podle ústní legendy bez chemie na poli i ve sklepě, včetně síry. To dnes říkají všichni, to je folkór. Úlevu přineslo první přivonění a napití, které odhalilo pěkně nazrávající Pinot s lehce oxidativními jablíčkovými projevy… tolik oxidace by síra nedovolila :-)

2016 Weissburgunder Escherndorfer Füerstenberg Erste Lage, Egon Schäffer
Burgundská lahev se šroubovacím uzávěrem a nová, graficky čistá jednoduchá etiketa. Ve skleničce čirá zlatožlutá barva, prozrazuje nazrálost, ale ještě není nějak nadměrně plná. Na nose jablka, nezralé ovoce a citrusy až do trávových tónů, horská louka v červenci, intenzivní a plná vůně. V chuti výrazná kyselina, ovocné až téměř do bonbonových tónů, ale s převládajícími jablky a málo zralým projevem. Slaný závěr a 13% alkoholu. Všechna ta intenzita a nezralé ovoce dávají dohromady poměrně strohý projev, úplný opak požitkářského projevu podle Parkera. Dlouho jsem přemýšlel, jak to pojmenovat, potom jsem nalil vzorek své 92leté matce. Víno nepije, ale pojmenovala to hned: je to přísný víno!

Když jsem víno v listopadu 2018 přivezl, miloval jsem jeho intenzitu a plnost, ale měl jsem podezření, že za plností je malý zbytek cukru, tak 3 až 5 gramů. Současný projev tomu odpovídá, a víno zraje pěkně do lehce oxidativních tónů, ale plnější a líbivé bonbonové tóny možná odpovídají malému zbytkovému cukru. Po čase se zdá, že k celkové harmonii a lehce oxidativnímu projevu přispívá maličký podíl octových kyselin. Přidává to pikantnost, ale nepřekračuje to hranici, za kterou by to nezkušeného konzumenta nutilo přemýšlet, jestli to je chyba nebo ne. Za mě to je krásný francký Pinot s maličkým zbytkovým cukrem, netradičně školený ve středně velkém sudu a s potenciálem vyzrávat do mírně oxidativního projevu.

Kdo má rád oxidativní vína, měl by si ho nechat ještě dva až tři roky, jinak doporučuju vypít letos. Je tam Pinot, klasika i oxidace, za mě všechno v harmonii, nic nepřevládá. Přesně takhle to mám rád, tohle mě baví.

Připomínám, že dnes je uzávěrka rezervací na degustační večeři se Stefanem Erbesem, podrobnosti jsou tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *