Archiv pro rubriku: Blog

Sauvignony z Loiry přijely!

Dobré zprávy prý nejsou zprávy, ale v noci na sobotu mi přijely Sauvignony z Domaine de Villargeau a to je rozhodně dobrá zpráva. Jednak proto, že venkovní teploty na konci týdne přály převážení vína (nemrzlo) a jednak proto, že jsem k Villargeau dokázal na poslední chvíli přihodit malou zásilku Pouilly-Fumé od Sebastiena Treuilleta. Jsou to už třiadevadesáté bedýnky (slovy 93!) ale stále se mi to neomrzelo. Nadšeně vyskládám kartony s vínem v předsíni a po večerech kontroluju obsah lahví. V neděli večer jsem otevřel základní Villargeau Blanc 2019, o kterém jsem tady psal před týdnem a zarazil jsem se: na nose jasně a zřetelně křemen, střelný prach, jiskra z křesadla. Pokračování textu

Moselské ryzlinky 2020 potřetí

Třetí díl zkoumání nových moselských ryzlinků 2020 vinařství Karl Erbes. S malým předstihem už můžu napsat, že se mi dvacítky líbí podstatně víc než předchozí ročník. Pravidelní účastníci bedýnek si všimli, že ročníku 2019 jsem se vyhýbal a nabízel víc předchozí ročníky. Z prvních šesti vín 2020 ještě nebudu dělat velké závěry, ale vidím tam krásnou kyselinu, návrat ke střídmosti (u jakostek a kabinetů) a větší harmonii. Jedno plus: přestože jsem dostal vína asi týden až deset dní po lahvování, nezaznamenal jsem žádnou vyšší síru, ani u vín s vyšším zbytkovým cukrem. Některé kabinety jsou úplně „klasické,“ neklasický suchý zase tipuju na nejpopulárnější víno ročníku. Ale to už předbíhám hodně, protože většina Spätlese ještě není nalahvovaná.   Pokračování textu

Dva moselské kabinety 2020

Druhá část poznámek z průběžné degustace čerstvě nalahvovaných moselských ryzlinků Weingut Karl Erbes. (Na úvodní fotce pohled na Ürzig z kraje vinice Kranklei, foceno v neděli.) Pravidelné čtenáře upozorním na doplnění poznámek o dvou jakostkách ve včerejším textu. Otevřené lahve jsem odložil do chladničky a druhý den se o třídu zlepšily a srovnaly. U sladkého ryzlinku zesílila kyselina a vyčistil se projev, i suchý ryzlink se zjemnil a zharmonizoval. Není to tak dramatické, jako když jeden den ve fabrikách zakážete obědy a druhý den je zase povolíte, ale bylo to docela výrazné. Odhadl jsem z toho, že za dva měsíce by to mohlo být dobré. Dnes se koukneme na dva kabinety.   Pokračování textu

První vlaštovky ročníku 2020 z Mosely

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale po prvních sauvignonových vlaštovkách z Domaine de Villargeau v únoru mi dnes přistálo doma dalších šest čerstvě vylíhlých moselských vlaštovek. Jako pididovozce si všímám, že někteří vinaři, pro které jsem byl před Covidem příliš malý a nezajímavý zákazník, teď sami od sebe nabízí, že pošlou krabici vzorků… to není případ urzigského vinařství Karl Erbes, ti mi posílali nalahvovaná vína k ochutnání už v roce 2013. Letos jsem se na jejich Probenpaket těšil o to víc, že jsem dopředu věděl, že budou některá úplně nová vína. Začnu dvěmi jakostkami.  Pokračování textu

Šeďák 2005 z Rosackeru

Původně jsem chtěl dát samožerský titulek „Další důvod, proč se vyplatí Skleničkovy bedýnky…“ ale dodatečně jsem zjistil, že víno není z Komunitních bedýnek. Přivezl jsem ho z jednoho z prvních výletů do Francie v letech 2006 až 2007. V desátých Komunitních bedýnkách v květnu 2012 jsem nabízel Pinot Gris Rosacker 2010 za 13,10 EURO plus 1 EURO za dopravu, takže aktuálním kurzem asi 370 Kč. Cena dnes vypadá nereálně, současníci by spíš uvěřili, že děti nosí čáp, než že před devíti lety bylo Grand Cru Rosacker za 370… a kdoví, co bude stát za dalších deset roků. Tím končím dnešní Film pro pamětníky a pojďme zpátky do současnosti.   Pokračování textu

Dva Sauvignony z Loiry

Už minulý týden jsem nadšeně kvokal, že doručovací služba přivezla první vzorky vín z Domaine de Villargeau. Jen připomenu, že jsem ve vinařství byl poprvé v únoru 2013, ale dlouho z toho (kromě zkušenosti) nebyl žádný užitek. V lednu 2020 Marc Thibault z Villargeau přijel na degustaci pořádanou francouzskou ambasádou a jeho Sauvignony 2018 se mi moc zalíbily. Hned z toho byla Skleničkova bedýnka, která mi následně pomáhala přežít první jarní měsíce covidového lockdownu. Villargeau je rodinný podnik s asi dvaceti hektary v maličké apelaci Coteaux du Giennois. Má bio certifikaci Terra Vitis a pro mě je zajímavý (kromě vynikajícího poměru ceny a kvality jen deset kilometrů od slavných loirských vinic v Sancerre a Pouilly-Fumé) čistotou vína a strukturovaností. Odhaduju, že to druhé souvisí s dlouhým ležením vína s kvasnicemi, i nejzákladnější základka 2019 z nerezového tanku se lahvovala na konci ledna 2021.   Pokračování textu

SKB 93, Sauvignony z Villargeau podruhé

Vinařské encyklopedie se shodují, že nejlepší Sauvignony na světě jsou ze dvou francouzských obcí v údolí řeky Loiry, ze Sancerre a Pouilly-Fumé. Už to bude osm roků, v únoru 2013 jsem byl na pár dní na Loiře. Dva dny jsme s Danem Brožem objížděli vinařství v Sancerre a Pouilly, jeden den jsme byli v centrální Francii pod Paříží. Přivezl jsem jednu bedýnku se Sauvignony od vinařství Reverdy (Sancerre) a Treuillet (Pouilly-Fumé), později ještě kabernety Bernarda Baudryho. Před rokem přijel do Prahy Marc Thibault z Domaine de Villargeau s báječnými Sauvignony ročníku 2018. Přivezl jsem paletu a letos bych to chtěl zopakovat. Pokračování textu

Gamay z Loiry


Domaine de Villargeau jsem přivezl před rokem. Jejich Sauvignony se mi moc líbily a aktuálně uvažuju o tom, že si na opakovaném dovozu ověřím, jestli moje nadšení sdíleli i loňští účastníci. Villargeau je středně velké rodinné vinařství v malé a skoro neznámé apelaci Coteaux du Giennois. Vinice leží jen pár kilometrů od Sancerre a Pouilly-Fumé, podloží je taky stejné (vápenec a Silex), ale ceny o kus nižší (protože to není Sancerre ani Pouilly-Fumé). Sauvignony se rozebraly (s mou pomocí, spousta jich skončila u mě) během jara a mně zbylo už jen jejich prestižní Insolite z odrůdy Gamay.   Pokračování textu

Slabší etiketa, skvělé víno


Včera jsem napsal závěrečné ohlédnutí za patnáctkou červených Beaujolais s tím, že o poslední lahvi nejspíš nebudu nic zveřejňovat. Bylo to klasické podcenění, dobře mi tak. Sváděla k tomu i podezřelá etiketa. Nejsem si jistý, co všechno aktuální apelační předpisy umožňují, ale když jsem před šestnácti lety jel poprvé do Burgundska, nebylo Bourgogne Gamay Noir možné. Hned po prvním ochutnání jsem vyhrabal ze šuplíku ceník. Zjistil jsem, že to vůbec není nejlevnější kusovka výrobce (jak jsem si myslel), že víno stojí stejně jako (vynikající!) Morgon Les Charmes a další vína střední řady Tradition.   Pokračování textu

Moulin à Vent Prestige 2018 z Durette

Moulin à Vent Prestige 2018, Château de Durette
Nejdražší víno z ceníku vinařství. Dostal jsem jako dárek k nákupu a ochutnávám je vůbec poprvé. Široká burgundská lahev, super celokorek, jen černou etiketu s bílým potiskem považuju za chybu. Ve skleničce je temná granátově rudá barva, na nose fialky, ostružiny a jehličnatý les po dešti – moc pěkné. V chuti středně plné, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, svěží a ovocné (ostružiny, borůvky, švestky), s ještě ne úplně ohlazenými ale už příjemnými taniny v závěru. Taninům v závěru pomáhá pikantní koření, alkohol je (alespoň podle etikety) na velmi snesitelných třinácti procentech.   Pokračování textu

Ještě dvě Gamay z Durette

Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce.  Pokračování textu