Ať žije léto!

Anča profiterol

Titulek je jen parafráze památného výroku mé dcery: když jsem ji kdysi vezl jednoho prvního září kolem deváté ráno ze školy po jejím prvním školním dnu, spustila si na pravých dveřích auta okénko a křičela na chodce, Ať žije škola!

Dnes by to už neudělala, ale já si léto pochvaluju, i když není moje první. Po pravdě čím víc těch horkých slunečných prázdnin mám za sebou (a tedy míń před sebou), tím víc se těším na každé další. Utvrdila mě v tom recepční podniku, kam jsem nedávno vezl víno jejich řediteli. Zeptala se mě, jestli taky nadávám na ty horka venku. Kdepak! Vzpomněl jsem si, jak jsem se celou dlouhou zimu těšil na léto, na horko, a odpověděl jsem, že přece nebudu nadávat na něco, na co jsem se půl roku těšil!

Včela

V médiích se tomu říká okurková sezóna a letošní běsnění se zdá překonávat všechno myslitelné. Nejvíc na facebooku, kde planou vášně ohledně uprchlíků. Rozumím vášním v Calais nebo na sicilských plážích, ale vůbec ne maďarskému plotu nebo zuřivým hádkám v Čechách, kde uprchlíka ještě nikdo neviděl. Jako dávný fanoušek Lorenza Lamase fandím uprchlíkům i odpadlíkům a zprávou týdne pro mě byla ta o súdánském uprchlíkovi, který prošel pěšky pod kanálem La Manche. Člověk, který přepádluje Středozemní moře, přejede Evropu a pěšky projde pod kanálem do Anglie, by byl jistě zajímavějším sousedem než mnozí z facebookových křiklounů, poděsů a hysterek. Bohužel takoví jako on se do Čech nehrnou, za to křiklounů jako by přibývalo. Nejlíp to okomentoval jeden bedýnkář, který si už spoustu let vydělává v kalifornském křemíkovém údolí: „Před týdnem v Praze nás štvaly ty davy imigrantů, teď v Americe si říkáme, jaká je to pohoda bez nich.“ Volně parafrázuju a pro ty méně soudné dodávám, že tam s ním pracujou samí (ekonomičtí!) imigranti, Amerika už je taková. Ještě že papež řekl to, co řekl. Kdyby církev ztratila paměť, bylo by to už na pováženou.

Děti v moři

Na okurkové blbnutí nemají patent jen domácí média, moc mě pobavily dva příklady z ciziny. Ruský car a vůdce Putin přitvrdil embargo na potraviny z EU a kázal je ničit, buldozery zahrabaly pár tun sýrů a šunky. Připomněl jsem si léta ruské nápodoby, která byla zároveň lety mého dětství a vzdělávání a solidárně jsem se připojil k Putinově tažení. Pravidelní čtenáři ví, že jsem minulý týden zlikvidoval vína z Francie, Itálie a Německa. Osobně a komisionálně, s protokolem zveřejněným na blogu, buldozer nevlastním.

Sugar-Eater konečně objeven!

P1240162 2003 UW Auslese ERBES

Další ukázka okurkové sezóny pochází ze světa vína: Jamie Goode se zamyslel nad tím, proč stará sladká vína často chutnají méně sladce a jako většinu hlubokomyslných blogů jsem to nedokázal dočíst do konce ani napotřetí. Jednak v podobných vážně míněných hlubokomyslnostech vidím vždycky psychologický autoportrét bloggera, jednak jsem z kódovaného výraziva vinařů (díky cukru má z čeho žít nebo taky dá se dlouho archivovat, protože má kde brát) dávno usoudil, že za to může mikroorganismus Sugar-Eater. Jamie Goode mlží o ortonasální a retronasální olfakci, ale to jsou samozřejmě hlouposti. Další diplomka na Institutu Masters of Wine by se neměla zabývat vlivem stále časnější sklizně na vzrůstající (ne)pitelnost novozélandských Sauvignonů ani pravděpodobností vzniku korkové vady pod skleněným špuntem, ale právě biologií a etologií Sugar-Eatera! Bez toho si příští okurkovou sezónu ani neumím představit :o)

Jedu se vykoupat na blízký písák a otvírám vychlazený sekt z aktuální sektové bedýnky. Naslouchejte šumu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *