Pravidelní čtenáři vědí, že mě Cave de Hunawihr a jejich Pinot Noir 8 provází už dlouho. Asi od roku 2006, kdy jsem byl v Alsasku poprvé. Soukromé fotky dokazují, že jsem tehdy byl i hunawihrském družstvu, ale Pinot 8 jsem asi objevil až později. Tehdy (pro mě) byly alsaské Pinoty Noir nečitelné a bez jednotného stylu, Osmička si už přes deset let drží jasnou linii. Na blogu by se našly degustační poznámky k mnoha ročníkům, co bych dneska dal za jednu vertikální ochutnávku všech ročníků popsaných na blogu.  

Výrobce je jedno z největších alsaských družstev (ne-li úplně největší) a jedno z nejprestižnějších družstev ve Francii. Jak jde čas, sláva družstev bledne, protože doba přeje malým vinařům (mluvím o vinařství na západ od ČR) a malí družstevníci, kteří vlastní nejlepší parcely, v posledních dvaceti letech postupně družstva opouštěli a začali lahvovat víno pod vlastním jménem. Cave de Hunawihr stále drží základní produkci s dobrou kvalitou (za vynikající ceny) a stále má zajímavý výběr vín z Grand Cru vinic. Ale přece jen základní produkce nás vzdálené konzumenty až tak moc nezajímá a kdybych měl zabrousit do hlubších úvah, tak současná doba s řadou horkých let za sebou nepřeje těžšímu alsaskému stylu a Alsasko možná bude potřebovat nějaký restart. Na horní fotce pohled na Hunawihr z procházky po místních vinicích s enologem družstva v srpnu 2014.

O alsaských Pinotech jsem tady psával v souvislosti s několika bedýnkami. V roce 2014 pro mě bylo veliké překvapení, kolik vynikajících Pinotů jsem za pár dní v Alsasku našel. Pro místní vinaře je to jediná možnost, jak udělat červené víno, jinou modrou odrůdu (v rámci AOC) nemají. Narozdíl od Burgundska, které má jen jedno podloží, je v Alsasku k dispozici víc půd, takže se projev vín dost liší. Přesto bylo jasné soustředění na Pinot a snaha přiblížit se burgundské ušlechtilosti. Velké sudy i bariky, uměřenost, soustředění na koncentraci a výběr hroznů. Kdybych měl v Čechách dělat lepší degustaci odrůdy a neměl alsaský Pinot, nebylo by to úplně ono.

Pinot Noir 8 2017, Cave de Hunawihr
Jednoduchá etiketa, až příliš jednoduchá, jak jsem tady už psal. Světlá rubínově červená barva s výrazným gradientem. Ve vůni jasný Pinot se švestkami, višněmi a malinami, při druhé lahvi bych našel i zralé jahody. Zralé, homogenní, klidné, trochu dřeva až do vůně mahagonu. V chuti v zádadě ovocný projev s kultivovanou, mírnou kyselinou, peckoviny a maliny, vyšší koncentrace zdůrazněná sudem. Pocitově vyšší alkohol, ale na etiketě je jen 14%. V závěru lehce tříslovinová kořenitost, ale bez výhrad pitelné už teď. Není to úplná špička, myslím, že v některých ročnících byl PN 8 lepší, ale stále moc pěkné. Nebýt karantény a komplikací s pořizováním nových vín, nechal bych si PN 8 aspoň na Vánoce, ale doba je zlá a večerní víno je jedna z mála současných radostí.

Připomínám uzávěrku objednávek francké koronavirové bedýnky. Je nejvyšší čas se přidat, podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.