Archiv pro měsíc: Červen 2021

Vermentino a Sangiovese z toskánské cesty

Další obětí letních veder v Toskánsku bylo opět Vermentino! Tentokrát supermarketový úlovek z COOPu. Jel jsem na výlet krajinou (na horní fotce Campiglia Marittima) a zapomněl si vzít s sebou vodu. To je v poledních teplotách 34 stupňů zřejmá chyba. Zastavil jsem pro minerálku a při bloudění obchodem jsem si uvědomil, že žízeň budu mít i večer. Stálo mě to pět minut vybírání, chtěl jsem bílé a nemohl si vybrat. Nakonec rozhodlo, že 1) Vermentino a 2) téměř neznámá denominace Colli di Luni.   Pokračování textu

Pasta al limone, Carmignano a Franciacorta

Dnes zapomenuté poznámky z prvního týdne v Toskánsku. Shodou okolností obsahují zmínky o pastě al limone, ke které jsem mezitím už zveřejnil recept. Pořád trnu, abych některé poznámky omylem nezveřejnil dvakrát, ale čtenáři moderní literatury a fanoušci filmu jsou snad zvyklí na to, že se napřed vypráví konec a potom se dvě hodiny pátrá, jak to všechno vlastně začalo :-)   Pokračování textu

Dvakrát toskánské červené ze Sieny


Po třech týdnech v Toskánsku už jsem zpátky doma, i s vínem ze San Gimignana. Před dvěma týdny jsem byl v Sieně návštěvou u Renata Spanu, ve vinařství La Lastra. Od Stefana Grandiho jsem věděl, že Spanu dělá vynikající Vernaccii, ale byl jsem zvědavý na jeho červená vína. Ochutnávali jsme je v poledne a slunce žhavilo na třicet tři, v červených vystupovaly třísloviny. První letošní tropické teploty asi ubraly na mém soustředění, takže po týdnu začínám znova.   Pokračování textu

Pasta al limone

Hned první týden v Toskánsku jsem zašel na oběd do malého baru v Ponteginori. Kromě klasických snídaní (cappuccino a croissant) taky vaří obědy. Menu má asi patnáct položek, skoro všechno je pasta. Různé recepty za jednotnou cenu 7 EURO. První jsem vyzkoušel Tagliatelle al limone. Hned mě napadlo, že se to bude rýmovat s al salmone, ale schovával jsem si to na doma. V úterý jsem v supermarketu našel čtvrtkilové filety z lososa a zatoužil jsem vyzkoušet to hned. Po deseti letech bude na Skleničkově blogu zase recept! Napřed nákupní seznam pro jednoho strávníka:

Pokračování textu

Jedenáct fotek z Toskánska

Dnes dám jen pár fotek, které se nevešly  do průběžných hlášení. Nějaké výhledy z okna jsem už dával, tohle byla večerní idyla od stolku s notebookem. Mám výhled k jihu, takže slunce za celý den oběhne údolí zleva doprava. Sledovat stráň na druhé straně údolí, jak ji celý den přemalovává slunce svými stíny a měnícími se barvami, to bych mohl pořád.   Pokračování textu

SKB 97, Vernaccia di San Gimignano je zpátky

Už po třinácté za sebou zdravím z Toskánska. Z cesty mi zbývá necelý týden a pokud jde o to, co všecho bych ještě chtěl stihnout a vidět, tak by nestačil ani měsíc. Několikrát jsem byl v San Gimignanu a okolí, setkal se s několika vinaři včetně dnes už důchodce Stefana Grandiho. Mám hned dva nové objevy, dva možné dodavatele Vernaccie. Jako vhodnější se mi zdálo začít s vinařstvím Fattoria San Donato.   Pokračování textu

Lucca poprvé, Olio su Tavola a jedenáct fotek

Před devíti lety jsem v Perugii potkal Fabia Zanzucchiho, italského someliéra a obchodníka s vínem. Ve středu jsme se znova potkali v toskánské Lucce. Tentokrát to nebyla náhoda. Za těch devět let jsem si několikrát všiml, že nabízí a propaguje stejná vína, jaká jsem vozil do skleničkovských bedýnek. Náš vkus se protnul u Fattorie di Palazzo Vecchio (Montepulciano), Palazzone (Umbria) nebo sicilského Castello Solicchiata. Teď jsme zjistili, že oba máme rádi Fattorii Ambra (Carmignano). V posledních letech Fabio propagoval některá vína z Alto Piemonte a Colli Euganei, což jsou u nás málo známé regiony. Tak jsem mu stručně napsal krátkou zprávu na Facebooku.   Pokračování textu

Třikrát červené Toskánsko

Le Volte dell‘ Ornelaia 2018 IGT Toscana, Ornelaia
Toskánská směs Merlotu, Sangiovese a Cabernetu Sauvignon, jinak asi třetí víno z Ornelaii, jinak předním vinařství z oblasti Bolgheri. Bavilo mě před deseti lety, bývalo výborně pitelné a nepřetěžkané, ale dlouho jsem ho neměl. Teď v Toskánsku upoutalo pozornost cenovým rozpětím 20 – 30 EURO, jen jsem se překouknul v ročníku. Cestou z degustace ze Sieny jsem si chtěl znova nastavit pusu a chutě. Občas se bojím, že podlehnu atmosféře a po chvíli srovnávám jen vína, která jsou předložená k degustaci, a může mi uniknout zásadnější měřítko, jako třeba poměr kvality a ceny. Když jsem našel v regálu Le Volte, řekl jsem si, že by to mohlo posloužit jako znovunastavení měřítek. Pokračování textu

Nic netrvá v světě věčně

Každá změna nemusí být k horšímu, ale jako pravý Čech říkám, že může. Po několika letech jsem dnes zase zajel do San Guida v Bolgheri. V roce 2007 jsem tam byl poprvé a od té doby vždycky: ochutnat nový ročník Sassicaii. Předpokládám, že základní ponětí o Sassicaii má každý čtenář blogu. Je to největší legenda italského vinařství moderní doby, nedávno jsem tady linkoval videodegustaci k padesátému výročí počátku. V zásadě mě zajímají vína v úplně jiné cenové hladině, ale tohle byl pravidelný výstřelek, úlitba velkopanským choutkám. Decinka byla za dvacet EURO, většinou jsem to usmlouval na půldeci za deset. Povzbuzovalo mě ujištění, že každý ročník je (bez ohledu na pověst a vysokou cenu) krásně pitelný už jako mladý. (Na úvodní fotce je kaple San Guido z roku 1703, která stojí u odbočky silnice na Bolgheri.) 

Pokračování textu