Archiv pro měsíc: Leden 2021

Parádní Morgon z Durette

Třetí den zkoumání nových Beaujolais z Durette jsem musel zpomalit a otevřel jen jednu lahev. Volba padla na Morgon Hommage 2019 (česky Pocta), který podle všech příznaků patří k tomu nejlepšímu, co vinařství dělá. Ty příznaky jsou snadno čitelné: těžká a výrazně tvarovaná lahev, drahá etiketa na vroubkovaném papíře, kvalitní celokorek. A jako dovozci mi napovídá i nákupní cena :-)   Pokračování textu

Régnié a Côte de Brouilly z Durette

Asi teď bude na blogu víc Beaujolais z Château de Durette. V sobotu jsem si zalajdal a otevřel Berthenetovy Perrieres 2019, ale první dojmy z fialkových Beaujolais jsou dobré. V bedýnkách je jedenáct různých vín a Marc Theissen mi navíc přibalil krabici vzorků vín, která jsem ještě neměl. Jsem trochu nespokojený s novými etiketami, ale první čtyři vína mi připomněla první degustaci s Markem Theissenem a nejdůležitější dojem: ovocný projev a čistota vín. Tehdy jsem hned tipoval, že v Durette kvasí odstopkované hrozny a pan Theissen to potvrdil (poměr odstopkovaných a neodstopkovaných kolísá, ale převažují odstopkované).

Poznáte to podle obsahu taninů: všechna vína kvasí a a vyzrávají v betonových tancích, jediným zdrojem taninů jsou slupky a třapiny. Taniny dodají vínu strukturu, bez nich nemůžete pomýšlet na delší archivaci (to je případ většiny vín z aktuální božoléské bedýnky), ale taky vás nutí odkládat konzumaci na pozdější dobu, někdy velmi neurčitou pozdější dobu. Technicky jde o dvě operace, odstopkovat / neodstopkovat hrozny před kvašením a macerovat slupky / vylisovat a nemacerovat slupky. Ze slupek se do vína kromě taninů dostane spousta dalších látek, například kořenitý závěr chuti. Jemná pepřová tečka se většinou pokládá za vítaný příznak ušlechtilosti, ale čeho je moc… doporučuju nedělat z toho záležitost principu. Paradoxně bývám svědkem toho, že se milovníkům oranžových vín líbí červená založená na kratičké maceraci a jemném projevu.

Côte de Brouilly „Les Fournelles“ 2020, Château de Durette
Régnié „Les Bruyères“ 2018, Château de Durette

Zaprvé, ta fialová barva Beaujolais mě baví. Hodně ulpívá na skleničce a připomíná mi jednu degustaci o desáté v Morgonu. V chladném únorovém ránu a ostrém nízkém slunci byla fialová barva (a fialková vůně) zvlášť nápadná. Mladé Fournelles jsou temnější, Bruyères světlejší a příjemnější. Fournelles mají na nose cassis, švestky, fialky a čený pepř, první dojem byl kompotový lák. Bruyères jsou krásně ovocné, do zralých až přezrálých švestek, kůže a pěkné harmonie. V chuti je to pokračování vůně, Fournelles působí jako švestkový lák s dobrou kyselinou a svěžm projevem, Bruyères jsou komplikovanější, harmoničtější, ale bez mladické svěžesti Fournelles. Víc se v nich prosazuje koření. Fournelles v současné podobě jsou až příliš jednoduché a nabízejí příliš málo, (za mě) potřebují nejmíň šest měsíců měsíců čekat. Régnié je už blízko ideální formy. Půl roku odkladu mu neublíží, ale dá se pít hned.

Beaujolais přijelo!


Tradičně juchám, když mi přivezou víno. Vyskládat si v předsíni 600 lahví je velká radost, lockdown se náhle líp snáší. Tentokrát mám jeden parádní důvod navíc. Víno mi spedice nakládala ve Francii ve čtvrtek při třinácti stupních nad nulou. Vykládali jsme v pátek doma a bylo zase pěkných 13 stupňů. Ideální lednová teplota pro přepravu vína :-) Vyšlo mi i „přiložení“ stovky lahví burgundského Bertheneta, takže po novoročním výprodeji zase mám Montagny Premier Cru, tentokrát výhradně nový ročník 2019 (módní přehlídka přivezených Berthenetů je na fotce dole).  Pokračování textu

Bio nebo košer, krása z Katalánska

Začnu zábavnou zprávou z Británie. Dnes zveřejněná statistika prodeje šampaňského v britských supermarketových řetězcích říká, že prosincové prodeje meziročně stouply o 13% a průměrná cena za lahev překročila 25 liber. Italský exportér F. Zanzucchi k tomu ironicky dodal, že se zdá, že nákupní cena řetězců právě překročila 6 EURO za lahev. Statistika ukazuje, že Britové se v lockdownu věnují šampaňskému, ale v tomto případě jde většinou o levnější značky. Prodej dražších lahví šampaňského roste ještě rychleji, což je průvodní jev všech hospodářských krizí. Úspěšní si dopřávají luxus, krachující bankéři a průmyslníci vypijí poslední lahev nebo dvě, než si proženou kulku hlavou.  Pokračování textu

Dva ryzlinky z opačných konců kvalitativního metru

Velké díky všem, kdo přihlášky do aktuální beaujolaiské bedýnky vzali zodpovědně. Jako vodník pod vyšehradskou skálou jsem rád za každou dušičku, ale zvlášť vděčný všem, kdo se přihlásí hned první nebo druhý den. Beaujolaiská bedýnka je na dobré cestě. Dnes vytasím dva moselské ryzlinky vypité na přelomu roku.

2014 Ürziger Würzgarten Riesling trocken QbA, Karl Erbes
Pokračování textu

Beaujolais, základní informace

P1190896 Kostelík nad Fleurie

Kostelík nad Fleurie (foto nahoře) přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Větrný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v zimě. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. Z degustací a hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? (opakuju text z února 2015. V souvislosti s aktuální beaujolaiskou bedýnkou se to může hodit. Vždycky mě překvapí, kolik lidí si plete klasické Beaujolais s profláknutým Beaujolais Nouveau.) Pokračování textu

SKB 92, Beaujolais z Durette

960 Durette vesnice

V létě je tam krásně! Minulý týden jsem si dojednal pár degustací v Beaujolais, v Burgundsku a na Loiře. Francie má lepší Covid-rating než ČR, takže dávalo smysl odjet do bezpečí. Od pátku potom domácí situace eskalovala a já jsem cestu zrušil, protože se zdálo, že bych ještě mohl mít potíže s návratem. Nebudu prudit fotkama z cesty po francouzských vinařstvích, ale druhým účelem cesty bylo doplnit zásoby červených vín. Posledních pět let jsem na přelomu roku vždycky přivezl Beaujolais a věřím, že letošní lockdown bude s Beaujolais snesitelnější. Po dvou letech se chci vrátit k Chateau de Durette.
Pokračování textu

Staré a dobré Beaujolais

Vlastní zápisky na blogu ukazují, že jsou to už čtyři roky. Navnadily mě tehdy cizojazyčné blogy, na které dám, a v únoru 2017 jsem požádal o degustaci v morgonském vinařství. Skončilo to (jen) několika oslavnými zápisky, první z nich byl stručny: Viděl jsem budoucnost Beaujolais a jmenuje se Mee Godard. To je samozřejmě parafráze slavného titulku, kterým novinář Jon Landau „udělal“ Bruce Springsteena. Kromě exotické asijské vinařky mě ohromil rychlý postup od nuly do božoléské špičky.   Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr

Podrobná zpráva o vánočním nicnedělání následuje. Celý prosinec jsem se důsledně věnoval vínům, nashromážděným během roku a vyhýbal se novinkám (a novinky se vyhýbaly mně). Příležitostné objevy nestojí za zveřejňování na blogu, patří vesmě s do stejné kategorie jako Montepulciano od Barone Cornaccia na úvodní fotce. Našel jsem lahev v jedné ze čtyř krabic, které si někdo před Vánoci objednal a pak nevzal. Překvapilo mě, jak je to dobré :-) Vůbec jsem nechápal, proč jsem to chtěl prodávat, když se to tak dobře pilo!
Pokračování textu