Archiv pro měsíc: Srpen 2020

2016 Wehlener Sonnenuhr Riesling kabinett, JJ Prüm

Před týdnem jsem se tady vypisoval z mladického nadšení nad graašským kabinetem od J.J. Prüma. Zároveň s tím se naskytla vyjímečná příležitost nechat si přivézt pár dalších vzorků za velmi přátelské ceny.  440 kaček za dnešní kabinetní ryzlink je vlastně veliká láce, protože 1) vinařství je absolutní německá špička, 2) Wehlener Sonnenuhr je jedna z nejlepších moselských vinic a 3) ročník 2016 taky nebyl špatný. Vecpal se mezi dva ročníky, považované za veliké, od kterých se dost liší, ale myslím si, že s odstupem času bude moselský ročník 2016 dobře hodnocený.   Pokračování textu

SKB 89, toskánské Carmignano

Carmignano Wiki
Přesně rokem jsem tady nabízel toskánské Carmignano z vinařství Fattoria Ambra. Propagoval jsem je tím, že poslední dva ročníky jejich základního vína Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 a 2016 dostaly nejprestižnější italské vinařské ocenění. Tre Bicchieri (3 skleničky) uděluje každoročně ročenka Gambero Rosso nejlepším italským vínům, s malinkou nadsázkou se dá říct, že pro tenhle diplom by italští vinaři vraždili. Letos vyhlašuju nabídku Carmignana o několik týdnů dřív, takže zatím nevím, jestli nový ročník získá nějakou cenu. Spolehnu se na loňskou zkušenost, Carmignano Santa Cristina (za 360 kaček) pro mě bylo červené víno s nejlepším poměrem kvality a ceny za mnoho let. Pokračování textu

Pinot ze Santenay

Jednou večer mi přišla zpráva na Messengeru: „Otevřel jsem Clos Rousseau 2017, je to pecka. Pak jsem se podíval na cenovku a… furt je to pecka.“ Několik hodin předtím jsem měl v ruce poslední lahev Clos Rousseau 2017, jedinou, která na mě z poslední burgundské bedýnky zbyla. Chtěl jsem ji nechat ležet aspoň do příštího roku, ale další den mě napadlo, že bych mohl brzy přivézt ročník 2018. Měl jsem záminku.   Pokračování textu

Srpnový pozdní sběr

Začnu pravdou, kterou jste ani nechtěli slyšet :-) Na vlastní narozeníny jsem otvíral 2019 Escherndorfer Silvaner Ortswein čili kabinet od Horsta Sauera. Klidně se přiznám, že jsem v týdnu před tím zkoušel jinačejší kousky, Riservu z Gracciana nebo top ryzlinky z Mosely. Dokonce jsem koukal do chladničky na několik ročníků Erdenského Preláta (1993 – 7), ale nakonec jsem otvíral základní Sylván. Když si vytáhnu víno na zahradu, chci si číst nebo kecat s návštěvou, tak se nepokouším přebít všechno vínem. Hledám víno, které na sebe nestrhává pozornost, ale nechá nám prostor pro vlastní myšlenky. No dobře, tak pro vlastní život, abych nebyl nabubřelej.   Pokračování textu

Senzační kabinet z Graachu

Nechci se přiznávat k ničemu, co už není dávno známé a co můžu klidně popřít a doufat, že mi to projde. Asi je jasné, že občasné pauzy na Skleničkově blogu jsou poplatné letním večerům na zahradě, podvečernímu čarování světel a stínů (poslední týdny úplný Toskánsko!!!) a starým známým vínům. Nemá smysl dávat na blog čtvrté degustační poznámky o toskánském Sangiovese z Gracciana nebo už pošesté dojmy z otevřené lahve Montepulciana Vigna del Coste od baronů Cornacchia. Je mi jasné, že nic menšího než top víno od pětihvězdičkového producenta z prvotřídního vinařského regionu vás čtenáře nevytrhne z letargie, tak jsem si našetřil 25 EURO a tady to máte.   Pokračování textu

Jakostka a kabinet od Fritze Haaga

Fritz (a Thomas) Haagovi patří na Mosele do té neužší špičky určené pěti hrozny v ročence Gault & Millau, ale Riesling trocken je ta nejzákladnější základka. Zatříděná jako QbA čili jakostka, hrozny zřejmě pocházejí z prvního sběru všech tratí. S prvním napitím jsem zalitoval, že jsem lahev neotevřel současně s včerejším 2019 Maximin Rieslingem, protože z toho mohlo být pěkné „hlubokomyslné“ srovnání. Shrnu to předem a ti kdo pospíchají ani nemusí číst dál: Haagova jakostka je za deset EURO a mírně se na ní projevuje styl vinařství. Jakostka Maximin Grünhaus stála 12 EURO a byla o kousek lepší. Nebo alespoň přitažlivější, čistší, dokonalejší. Na druhou stranu, Haagův Riesling je od jednoho z asi pěti nejlepších místních vinařství a stojí 10 EURO. Nekupte to!
Pokračování textu

Pěkná jakostka z Mosely

Jakostka od výrobce, který je členem VDP (Weingut der Familie von Schubert z Mertesdorfu, web), takže zatřídění trochu mate. Napřed si myslíte, že to není „jen obyčejná jakostka,“ ale potom objevíte na webu, že vinařství má ještě několik prodejních řad s predikáty i s Grosse Lage (takže to je obyčejná jakostka). Vídám jejich ryzlinky na Mosele už dlouho, ale nikdy mi nebyla sympatická etiketa. Tentokrát se sešla zvědavost s papírově nízkou cenou a bylo to. V e-shopu vinařství stojí baťovských 12 EURO, přibližně stejně jsem za něj dal v bernkastelské vinotéce.

2019 Maximin Grünhaus Riesling Monopol trocken
Pokračování textu

Vedro, ryzlink, modrá břidlice a kvasinky

Nebudu nadávat na vedro, protože jsem se na třicítky těšil celou zimu. Na druhou stranu je pravda, že horko ovlivňuje spotřebu i výběr vína. Ve vedrech docela dobře snáším jižní červená, všechny mohutné Merloty a kabernety, Sangiovese a Montepulciana, ale z opatrnosti většinou volím ryzlinky s nízkým alkoholem. V nejlepší bernkastelské vinotéce jsem odhodil zábrany a nakoupil krabici kabinetů. Myslím, že o nich brzy něco napíšu, včetně pětadvacetieurového kabinetu od pětihvězdičkového J.J. Prüma :-)

Pokračování textu

Mosela potřetí, zpátky doma

V moselském Urzigu nápadně vzrostl počet cedulí i velkých plakátů zvoucích kolemjdoucí na degustace do vinařství. Stefan Erbes s nelibostí komentoval americká dovozní cla, ale bez ohledu na cla nebo COVID nová budova vinařství Karl Erbes v Hubertus Hohe utěšeně roste. Nakládal jsem víno ve středu v sedm ráno, letní vedra jsou příliš velká pro přepravu vína. Doma jsem vykládal před třetí, klimatizace jela celou cestu naplno a já prochladl. Ale lahve v krabicích byly na dotek studené, takže dobrý!   Pokračování textu

Pár fotek podruhé, břidlice a vykopávky

V úterý ráno jsem byl už-už rozhodnutý procházku po vinicích vzdát. Strašný krpál z Urzigu na vrchol Wurzgarten se mi v teplotách přes 30 stupňů rozležel v hlavě, ostatně jsem tu cestu šel už asu desetkát. Celé dopoledne bylo zataženo, tak jsem si koupil lahev minerálky a šel. Podesáté už ne kvůl cestě po slavných vinicích, ale jen kvůli tomu, že jsem se toho po roce zase dožil a přežil. Na první fotce pohled z vinic dolů na Urzig. Pokračování textu

Pár fotek z Mosely


Je strašný vedro, ještě po osmé večer je v Urzigu nejmíň 28 stupňů. Necelých 700 kilometrů do Urzigu jsem ujel za sedm a půl hodiny včetně průjezdu Prahou, už jsem se třikrát osprchoval a potřetí si převékl košili, ale nic nepomáhá. Na úvod něco, co tu ještě nebylo: fotka z urzigského kostela. Je samozřejmě celý z břidlice a vsadím se, že i ty skla jsou vykládaná břidlicí.   Pokračování textu