Archiv pro měsíc: Leden 2020

Čemu moje matka říká přísný víno

Pinot Blanc escherndorfského vinaře Egona Schäffera (Franky, Německo) jsem otvíral s napětím. Jednak to byla poslední lahev z dovozu v listopadu 2018 a jednak při soukromé předvánoční degustaci padlo na jiné starší Schäfferovo víno podezření z přehnaného použití síry. Podezření jsme zapovídali s další otevřenou lahví, o měsíc později otvíraný Pinot byl v pořádku.   Pokračování textu

Mee too!

ale tentokrát bez feminismu. V titulku je Mee Godard, francouzská vinařka korejského původu z Beaujolais. V roce 2013 koupila pět hektarů vinic a dům v Morgonu, podle na webu nalezených informací v roce 2017 přikoupila parcelu na vinici Les Michelons v Moulin-a-Vent. Morgon je hadí hnízdo beaujolaiského vinařského natur(al)ismu, pochází odtud Marcel Lapierre, Lapierrův žák Georges Descombes, Dominique Piron nebo nově tříhvězdičkové vinařství Louis-Claude Desvignes, vůbec první *** v Beaujolais podle Revue du Vin de France. V Morgonu to žije, podle některých reportů se zdá, že to je nejdynamičtější Cru Beaujolais.   Pokračování textu

Pinot z roku 2006 a řeči o archivaci jako bonus

To si tak deset let archivujete víno v chladničce. Potom ho otevřete a za pár hodin je fuč. Když je výborné, je všechno v pořádku. Jestli bylo obyčejné nebo slabší, je to velké zklamání. Protože vás to stálo deset let v drahé chladničce a potom… nic. Pro mě silný argument proti archivaci, protože znám spoustu vín, která jsou výborná bez čekání a strčí do kapsy hodně vín s pětinásobnou pořizovací cenou i po deseti letech prvotřídní archivace. Něco jiného je, když máte možnost nakoupit přímo od výrobce deset nebo dvacet let stará vína. Většina lidí takovou možnost přeskakuje jako nezajímavou a málo vzrušující, a nadšeně nakupuje vína z anonymních švýcarských aukcí (proslulých nadpolovičním podílem padělků) nebo si sami „založí“ šest drahých lahví do sklepa a čekají, co z toho bude za deset let. I třicet let po pádu husákovského socialismu jsme národ bastlířů… stručně řečeno, archivace se hodně přeceňuje :-)   Pokračování textu

Pozdní sběr o clech a moselském ryzlinku 2016

Wine Spectator / AFP via Getty Images

Beaujolais má smůlu, Donald T. kolem sebe kope jako postřelený kůň. Za normálních okolností by zpráva o odchodu Georgese Dubœufa plnila titulky (přece jen to byl motor kampaně Beaujolais Nouveau), ale tentokrát mu všechnu slávu bohužel sebral Donald T. O americkém vládním návrhu na zvýšení dovozních cel potravin z EU (včetně vín) z 25 na 100% se šuškalo už dříve, ale teď to prasklo. Komentář Wine Spectatoru naznačuje, že jde o zástupnou válku, vedlejší účinek sporů mezi evropským Airbusem a americkým Boeingem. Bejvávalo, že se Shatterhandova pěst a Vinnetouova puška daly snadno rozeznat o odlišit od neurvalých způsobů a záludných zbraní zrádných Komančů a zlých loupeživých banditů, ale v zářivé současnosti to jaksi splývá v jedno. Zabití (nebo vražda?) Sulejmáního jako by smazalo rozdíly mezi dobrem a zlem (jediný rozumný závěr v Čechách udělal jeden Pirát tady). Každý fandíme tomu svému týmu už jen ze setrvačnosti, protože naši otcové a dědové byli sparťani, tak komu jinýmu bysme měli fandit?    Pokračování textu

Lednová večeře s moselským vinařem

Na konci ledna přijede do Prahy moselský vinař Stefan Erbes (Gault & Millau ***), v pondělí 27. ledna uspořádáme Winemaker’s Dinner aneb Večeři s vinařem v pražském restaurantu Argument (Bubenečská 19, Praha 6). Většina čtenářů blogu jeho vína zná ze Skleničkových bedýnek i z dřívějších večeří, takže místo motivačních řečí vypíšu rovnou menu:   Pokračování textu

Novoroční pozdní sběr s mafiánským Chianti a mlynářským Beaujolais

Život není peříčko! Pod stromečkem byl Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, a abych nepřišel o (nezaslouženou) dobrou pověst náročného čtenáře, rozhodl jsem se knihu dočíst i poté, co jsem s vypětím všech sil přečetl první tři díly ze sedmi. Byl to boj o každou stránku a úlevu přinesla až závěrečná selanka, kdy hrdinové očividně spěli ke smrti. Dočetl jsem jen díky pověsti knihy jako Velkého Románu o okupaci 1968. Nechci si hrát na Paliva, ale otravují mě knihy, které v každé kapitole napřed vytyčí tézi, poučení, a potom k ní doplní příběh tak, aby tézi potvrzoval. Duše má povahu příběhu (nikoli teze) a já jsem vyrostl na knihách Škvoreckého. Jeho popisy české reality ve Lvíčeti a Miráklu můžu číst pořád dokola, protože mi svoji tézi nevnucují, zůstává nevyslovená, a každý čtenář si z četby může odnést jiné poučení (kdyby tedy poučení bylo to, co čtenář hledá). A navíc miluju vyprávění a dobré vypravěče jako je Škvorecký. Es muss sein!   Pokračování textu

Vánoční degustační poznámky

Šťastný nový rok všem! O Vánocích a podobných velkých příležitostech sahám pro osvědčená vína. Letos jsem dopíjel zbytky Carmignana, Berthenetovy Premier Cru z Montagny, Erbesův Mosel Sekt Brut 2015 a vůbec nízkovoltové ryzlinky. O tom není moc důvod psát, vesměs to byla vína ze Skleničkových bedýnek, na blogu dostatečně popsaná (ledaže bych chtěl popsat web tím, jak moselský sekt 2015 zvolna odchází a 2016 nazrává, aby ho nahradil). Samozřejmě se mezi známá vína vmísily i nové vzorky, dnes poznánmky o několika z nich.

Ryšák 2018, Jaroslav Osička  
Pokračování textu