Archiv pro měsíc: Květen 2018

Mešní víno? Luna a Věže San Gimignana

BL P1370279 L&T 2016

O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí.   Pokračování textu

Pár fotek z degustací IWSP

BL P1370303 Bodegas Castillo de Mendoza

Irene Burgoa ze španělského vinařství Bodegas Castillo de Mendoza, Rioja. Kdyby nic jiného, tak tahle fotka je dobrej otvírák na wine-blog :-) IWSP (International Wine Show Prague) se pořádá dvakrát ročně, z podzimní přehlídky jsem si přinesl silný tip na Celler de Capçanes. Španělským vínům ze starých výsadeb za občas hodně nízké ceny se těžko odolává. Tohle je se 120 tisíci lahví roční produkce malé vinařství (Špasnělsko je velké!),  samé Tempranillo, vyšší alkohol a ovocnější vína byla super. Lahev na fotce je 24 let stará Reserva, komplexní hladké víno se spoustou ovoce, harmonie bez známek stárnutí. Senzace.   Pokračování textu

Volné plkání o maďarštině, překladech a jednom vlašáku

BL P1370264 Olaszrizling Somlo Fekete
Maďarština bývala pro Čechy zdrojem pubertálních vtipů, podobně dnes luštím etikety maďarských vín. Olaszrizling je poměrně jednoduchá zkomolenina Vlašského ryzlinku, ale tím asi podobnost maďarštiny s ostatními evropskými jazyky končí (kamarádka kdysi říkala, že jediné slovo, které zní stejně v češtině i maďarštině je makový koláč). Scifista by mohl přeložit Fekete Pince jako Temný sklep, ale doslovně to je Vinařství Černý a správně Vinařství Fekete. (Některé věci není třeba gůglovat, když znáte v každém jazyce několik zásadních kleteb a nadávek. Já jsem se na vojně naučil fekete ördög, takže brnkačka.) Zvláštní požehnání  je, že Maďaři nevymysleli vlastní číslovky, používají standardní arabské číslice. Ročník 2012.   Pokračování textu

Mi piace Vernaccia!

BL P1370236 Vernaccia 2017

Podobnými fotkami začínalo několik mých reportů z toskánských dovolených: padesát kilometrů před cílem jsem nakoupil u Baldisserotta v Castel San Gimi několik vín a brzy po ubytování jsem otvíral Vernacciu od Santiniho nebo od Stefana Grandiho. Tentokrát sice sedím doma, víno přijelo za mnou, ale s ním i vzpomínky na všechny cypřišové aleje, dlouhé večerní stíny na kopcích, na pizzy sežrané v Oasi Verde a La Ventola, rajčata, zmrzliny i kafe, a že jich za ty roky bylo :-) Taky na Florencii a Sienu, a nejvíc samozřejmě na Volterru – k té mám úplně zvláštní vztah. Některá vína mají magickou moc připomenout vám vzpomínky zasuté a radostné, s lahví vína si někdy kupujete celoživotní vzpomínky na nějakou zemi. Mi piace Vernaccia!
Pokračování textu

Ráspi, dvě Frankovky ze Soproně

Dlouhý pobyt (a neopatrnost) na pátečním festivalu Praha pije víno mě dovedl k porušení životosprávy, tak jsem si objednal krabici maďarských vín pro domácí kontrolu s obavou, nakolik se na mém dojmu podílela únava alkoholem. Na festivalu jsem byl nekriticky nadšený, doma to už z principu není tak nekritické, ale stále je to nadšení. (Jinak si matně vzpomínám nebo možná mylně myslím, že József Horváth alias Ráspi byl na jednom z prvních ročníků PPV, jen jsem tehdy jeho vína přeskočil. Každopádně podle prodejce je Ráspi místní přezdívka vinaře Horvátha, maďarský slovník nenabídl žádný překlad. Vinařství má 21 hektarů vinic, na čtyřech pětinách je vysazená Frankovka.)

BL P1370183 Ráspi 1 Etiketa
2015 Kéfrankos Válogatás, Ráspi
Pokračování textu

Dvě ohlédnutí do minulosti

Úvodní fotka je z května 2012, v hotelu v umbrijské Perugii. Proti mně sedí Giovanni Dubini z vinařství Palazzone a má neuvěřitelně dobré Orvieto Classico, ze tří vín je to to nalevo. Ani se mi to nechtělo věřit, řekl jsem si o druhý vzorek. Chvíli jsem si lámal hlavu, jestli má smysl dovézt do Čech italské víno z Orvieta. Orvieto Classico je směs pěti bílých odrůd (Procanico, Grechetto, Verdello, Drupeggio a Malvasia), s vyjímkou Malvasie u nás neznámých.   Pokračování textu

Dva ryzlinky, z břidlice a z křemene

BL P1370147 Zahrada

Slunce pálí jak ďas, úplná Itálie. Večer po šesté už je to na zahradě na svetr a rukavice, ale celý den mě to táhne ven, na zahradu. Poznámky k vínům (většinou) píšu doma. Na posekané zahradě se nedá spolehlivě popsat vůně, ale fotky v článku jsou už ze zahrady. V pondělí jsem vytáhl ven dvě třistawattové reprobedny a ugriloval večeři. V úterý by mi měli v San Gimignanu naložit víno do nových bedýnek. Stefano Grandi psal, že jaro začalo brzo, rychle se zvrtlo do léta a teď je to jako podzim na jaře.Mně se to líbí, tolik slunce!    Pokračování textu

Průlet festivalem Praha pije víno

BL P1370044 Sál

Byl jsem na festivalu v Novoměstské radnici v pátek odpoledne a pojal to jako společenskou návštěvu. Tedy neprofesionálně a bez vyplivování vzorků. Vzhledem k časovému rozsahu, alkoholu i počtu vystavovatelů to byla chyba. Návštěvníků bylo plno, ale v pátek to podle mého ještě nepřesáhlo snesitelnou míru. Poznámky bych mohl rozdělit na část o starých známých a o nových objevech, obě části byly velmi uspokojivé.    Pokračování textu

Milníky v čase, Castello Ginori 2010

BL IMG_20170421_133654 Querceto

Nedělní letní počasí bylo záminkou k otevření památeční lahve. Vždycky je něco poprvé a něco naposledy, tak jsem vytáhl poslední láhev toskánského Castello Ginori 2010 z vinařství Marchesi Ginori Lisci. V počátcích Komunitních bedýnek to byl cenový i kvalitativní vrchol toho, na co jsem si jako dovozce troufal. Myslím, že od té doby byl tenhle vrchol několikrát překonaný, ale abych to neshazoval: první dojmy z degustace po letech byly dobré.     Pokračování textu

Pinot Noir, Mlynářka a Tauberschwarz – tři červená z Röttingenu

BL P1360866 3x Hofmann

O dubnové degustaci ve franckém vinařství Hofmann jsem už psal tady, jejich vína byla v loňských říjnových bedýnkách. Jako charakteristika by se mi pro ně hodila německá čistota vín, precizní odrůdový projev a bezvadná pitelnost. V říjnových bedýnkách byla dvě červená, jakostní 2015 Spätburgunder (alias Pinot Noir z hlinito-křemičitých půd na Rottinger Feuerstein) a 2015 Schwarzriesling (alias Pinot Meunier alias Mlynářka). Obě bezvadně odrůdová vína, Mlynářka s přitažlivě ovocným projevem (který mám rád u Champagne z téže odrůdy) a Pinot Noir dost typicky německý, severský, ale taky s dobrým ovocem a jasnými odrůdovými rysy. Při dubnové degustaci nového ročníku s Jürgenem Hofmannem bylo všechno jinak, ale zdá se, že taky dobře. Vzal jsem si tři červená na přechutnání doma, protože doma v klidu bývá často všechno jinak, než po dlouhé cestě ve vinařství.   Pokračování textu

Senzační milerka z Franků

FB P1360904 MT 2017 TS

Za fotku lahve milerky bych na Facebooku moc lajků neposbíral, aneb dnes o asi nejlepší milerce co znám. Už jsem ji na blogu vychvaloval, předchozí ročník jsem vyjmenoval v lednu mezi dvanácti nejlepšími víny minulého roku, podrobnější popis byl tady. Tam jsou taky všemožné zařazující i zlehčující popisy a souvislosti. V dubnu jsem zajel do Randersackeru a paní za barpultem vinařství jsem překvapil tím, že jsem si k degustaci vyžádal jen milerky. Nakonec se mě zeptala, A vy jste asi vinař? Nejsem, ale už jsem před půlrokem projel všechna vína ve společnosti majitelů, a můj závěr byl, že Schmittové mají špičkovou milerku. Pro Silvanery jezdím do nedalekého Escherndorfu, ale milerka z Randersackeru je z říše snů.    Pokračování textu

Dvakrát Premier Cru z Francie a Německa

FB P1360892 Salsiccia

S předčasně letním počasím přišla žravá sezóna. Gril, saláty a víno na zahradě, a kdybych u toho jen celé odpoledne koukal do blankytně modré oblohy, nepovažoval bych to za ztracený čas :-) V sobotu byly v Chřestíně u Vojkovic chřestové slavnosti. Mám to tam pár kilometrů, posnídal jsem pod modrou oblohou chřestovou polévku, vepřovou panenku s chřestem a jako dezert jahodové mousse (samozřejmě s chřestem). Doma jsem si dal cappuccino a začal jsem se zase cítit jako člověk.    Pokračování textu